Turbulentní vývoj v české Sociální demokracii znovu naléhavě nastolil otázku, jaké šance vůbec má levicová, přesněji důsledně humanistická politika v naší zemi. Na první pohled vidíme totální rozvrat a rozval. Několikrát se zdálo, že už nemůže být hůř a že je levice na dně — a ejhle, ukazuje se, že jsme ještě zdaleka neklesli dostatečně hluboko a padáme dál a dál. Ocitli jsme se v propasti, která je bezedná.

Levice se zde rozdělila do tří proudů. Maláčovská část Sociální demokracie — doufejme, že je to menšina — se rozhodla vydat se cestou takzvané konzervativní levice, což je ovšem protimluv, proto bychom měli naplno hovořit o ultrapravici. Projekt Stačilo! totiž ve skutečnosti ničím jiným není. Intelektuální „inovace“ Matěje Stropnického a Petra Druláka, před nimiž jsem už před lety varoval, vydaly své hořké plody.

Zelení se naopak přidali k Pirátům, nedbajíce toho, že tato strana je svým vládním angažmá zcela zkompromitovaná a — jak se mnohokrát ukázalo — svým charakterem není levicově liberální, nýbrž pravicově liberální.

Největší nebezpečí takové koalice, jakož i projektu Progresivní Česko, spočívá v tom, že budou neúměrně akcentovat kulturní témata (LGBT+, feminismus, antirasismus) a klimatickou krizi, ale opomenou problematiku sociálně-ekonomickou, která musí být klíčová.

Tím ovšem budou potvrzovat oprávněnost kritiky ze strany „konzervativní levice“. Navíc česká společnost se — v důsledku systematické propagandy českých profosilních médií — staví ostře proti Green Dealu a všemu, co nějak zavání transformací současné ekonomiky z důvodu klimatické krize.

Třetí část levice — Budoucnost a strana Levice — se rozhodla pro úzkou spolupráci, a to už v těchto volbách. Zde ale naopak hrozí, že tyto subjekty zaujmou příliš radikální postoje — například ve vztahu k NATO a otázce obrany liberální demokracie. Zdůrazňování pojmu „socialismus“, pod nímž si každý představí něco úplně jiného, často věci zcela protikladné, může být v českých a vůbec postkomunistických podmínkách kontraproduktivní.

Program pro skutečnou českou levici

Co tedy potřebujeme? Potřebujeme projekt, kterému říkám Spravedlivé nebo Férové Česko. Jádrem této platformy nebo koalice by se měli stát nespokojení, antimaláčovští sociální demokraté, ale pochopitelně jen ti, kteří si neoškliví pojem levice. K nim by se měli přidat levicoví odpadlíci z České pirátské strany — ostatně levičáci, kteří v ní ještě jsou, by z ní měli urychleně odejít.

Dále by se do této platformy měla zapojit Strana zelených a dát tak jasně najevo, kam v politickém spektru patří, pokud to myslí s řešením klimatické a ekologické krize vážně. Důležitou složkou projektu by se mělo stát i hnutí Budoucnost, na levém okraji by mohla stanout Levice. Chybět by neměly ani osobnosti z řad odborářů nebo intelektuálů a akademiků. Byla by to varianta Rot-Rot-Grün v českých poměrech.

Základ programu této platformy by mělo tvořit progresivní zdanění, daňová harmonizace v rámci EU, řešení krize bydlení formou výstavby bytů ve veřejném vlastnictví, regulace nájmů, zdanění většího počtu nemovitostí v rukou jednoho vlastníka a zdanění prázdných bytů, dále zvyšování minimální mzdy a platů ve veřejném sektoru, důstojné důchody, zvýšení výdajů na školství a vědu a výzkum, masivní podpora obnovitelných zdrojů energie a veřejné dopravy atd.

Program by se měl také jasně vyslovit proti školnému, poplatkům a privatizaci ve zdravotnictví, výpovědím bez udání důvodu atd. Měl by z něj čišet duch solidarity mezi různými společenskými vrstvami a skupinami. To znamená i postavit se za trpící Palestince — vždyť je tu spousta humanistů, kteří nemají právě kvůli otázce české politiky vůči Izraeli koho volit.

A teprve až tohle všechno bude v povědomí občanů se Spravedlivým Českem spojeno, může si tato formace „dovolit“ propagovat například liberalizaci marihuany.

Spravedlivé Česko by tedy mělo být alternativou jak vůči současné vládě, tak i babišovské opozici, o ultrapravici ani nemluvě. Nepřinášelo by ještě celkový projekt nového ekonomického modelu, jehož vypracování je klíčovým úkolem pro euroamerickou levici, nicméně i tak by mohlo do veřejného prostoru přinést řadu významných levicových myšlenek, hodnot a návrhů. Cílem Spravedlivého Česka by ale nemělo být zasednout ve vládě, protože levicový program není možné za současných podmínek uskutečňovat.

Pokud naopak levice zůstane rozdělena do oněch tří proudů, je nepochybné, že bude dál chřadnout — a veškerý politický prostor u nás ovládne svár ekonomicky neoliberální pravice — ať už kulturně liberální, nebo konzervativní — a ultrapravice, jež postupně zlikviduje liberální demokracii, právní stát i lidská práva.