Lekce Die Linke pro českou společnost
Matěj MoravanskýČeský antikomunismus místo obrany demokracie oslabuje levici a otevírá cestu oligarchům i krajní pravici. Úspěch Die Linke ukazuje, že levicový program může oslovit masy.
„Nie wieder“ je jedním z určujících hesel německé politické kultury od pádu nacismu. Učí se ho němečtí školáci, utváří se kolem něj historická paměť a široce ho sdílí jak levice, tak pravice. Vyjadřuje především odhodlání nedopustit návrat fašismu — a i toto odhodlání zásadním způsobem přispělo k úspěchu strany demokratického socialismu Die Linke v nynějších volbách do Spolkového sněmu.
Když šéf křesťanských demokratů Friedrich Merz na konci ledna poprvé v historii německého Spolkového sněmu vytvořil hlasovací koalici s fašistickou Alternativou pro Německo a neoliberálními Svobodnými demokraty, vyvolal tím vlnu antifašistické mobilizace napříč německou občanskou společností.
„Jen dva dny, dva dny poté, co jsme si připomněli osvobození Osvětimi, ty zavražděné a umučené, spolupracujete s lidmi, co udržují naživu ideologii, která to násilí způsobila,“ uzemnila Merze charismatická předačka Die Linke Heidi Reichinneková na jednom z posledních jednání Spolkového sněmu. Svou řeč zakončila citátem antifašistické písně: „Bojujte a postavte se na odpor. Proti fašismu v naší zemi! Na barikády!“
O pár hodin později na ulicích německých měst a vesnic zpívaly statisíce lidí píseň, kterou Reichinneková citovala. Lidé protestovali proti spolupráci Merzových křesťanských demokratů s Alternativou pro Německo a vlna antifašistické mobilizace zřejmě nakonec pomohla Die Linke k historickému úspěchu.
Trochu mi text připomíná starou forbínu V+W, kdy W říká, že si musíme vzít příklad z historických osobností, třeba z Valdštejna a V se ptá, jestli, když Valdštejna zapíchli v Chebu, tak si má vzít příklad v tom, že nebude jezdit do Chebu anebo se nenechá zapíchnout nikde jinde než v Chebu.
Takže v čem si máme vzít z Reichinneková příklad?
V tom, že lživě rámcovala jedno společné hlasování s AfD, tedy situaci, které se od začátku ústavní krize snažily -- převážně úspěšně -- jak CDU, tak SPD zuby nehty vyhnout?
V tom, že dosáhla volební výsledek, který mohou Linke efektivně využít k prosazení jakéhokoliv politického cíle proti CDU+SPD (a vesměs plus Zelení) jen společnými hlasy s Afd?
Mimochodem, kdyby se mi pan Moravanský pokusil vysvětlit své tvrzení "Nic takového jako heslo ‚už nikdy‘ v české politické kultuře nemáme.",byl bych opravdu vděční. Píšu zrovna zrovna studii, ve které pracuji s bujením instrumentalizaci historických obrazu v současné politice a malé schopnosti historické vědy vytvářet jim korektiv -- a takovýto absurdních tvrzení je v českém prostředí i dnes pomálu (svou absurditou je téměř na úrovni adorace Pinocheta, který prý zachránil Chile pro svobodný svět).
"Úspěch Die Linke není jen volebním úspěchem. Jde o odraz soustavného budování solidárních struktur v komunitách i na pracovištích, v nichž se rodí zájmy, které Die Linke zastupuje" - bohužel, realitou je spíše naprostý opak. Tento razantní nástup strany "Die Linke" je daleko spíše výsledkem aktuálně nahodilých politických konstelací; stejně tak jako bylo vítězství SPD v minulých volbách pouze výsledkem nahodilé politické konstelace, především fatálních politických přešlapů lídra konkurenční CDU.
Totiž - až donedávna se Die Linke i se svými "solidárními strukturami v komunitách a na pracovištích" nacházela v linii neustálého sestupu. Zde tedy asi sotva bude možno spatřovat pravé příčiny jejího náhlého volebního úspěchu. Tyto příčiny je - kromě oné kauzy s AfD - nutno hledat především v té okolnosti, že v prvé řadě u mladých voličů se nahromadil vysoký potenciál protestních nálad, a tedy i protestních hlasů. Které pak končí buďto u pravicové AfD, nebo u stran radikálně levicových. A protože Zelení, kteří dříve na sebe poutali tyto protestní hlasy, svou účastí ve vládě "změšťáčtěli", v očích mladých voličů ztratili onen nimbus protestní strany, pak došlo k masovému přelivu těchto hlasů od Zelených právě k radikální Die Linke. Když k tomu navíc připočteme fakt, že v politice do velké míry rozhodují postavy stranických lídrů, pak nesporné charisma agilní a angažované Heidi Reichinnekové (která takto dokázala zatlačit do pozadí i sice - prý - atraktivní, nicméně odtažitě a chladně působící Sahru Wagenknechtovou z BSW) dovršila celé dílo.
Sečteno a podtrženo: dozajista sociální angažovanost německé strany Die Linke je základem jejího programu, a tedy i jejího působení na potenciální voliče. Ale zda tento momentální volební úspěch strany Die Linke skutečně naznačuje dlouhodobější trend, návod k úspěchu - na verifikaci takovéhoto tvrzení bude ještě nutno si nějaký čas počkat, klíčovou zkouškou v tomto směru budou až opět příští volby.