Otázka, co dělat, vyvstává s tíživou naléhavostí před každým mladým člověkem, kterému není lhostejný „osud obce“. Kam napřít síly svého mládí, jakému ideálu prokázat službu, ptá se ten, kdo teprve vstupuje do světa. O to naléhavější se ta otázka stává v časech překotných změn, válek a krizí, kdy se zdá, že společenská pouta oslabují a jedinou „rozumnou“ cestou je lhostejný obrat k pragmatismu.

Byli to mladí lidé, kteří tolikrát v české moderní historii takový lhostejný obrat k pragmatismu odmítli. Vzdát se bez boje snů o lepší budoucnosti bylo pro mnoho z nich nepřijatelné. Mezi takové příklady mladého hrdinství patří i příběh odbojové organizace Předvoj, působící mezi lety 1943 a 1945 na území Protektorátu Čechy a Morava.

Předvoj nového světa

Předvoj založili především lidé středoškolského věku, vychovaní v masarykovském Československu a evangelickém sboru na pražské Santošce. Byli otřesení Mnichovem a nacistickou okupací, okradení o budoucnost uzavřením vysokých škol v roce 1939 a permanentně ohrožení nuceným nasazením v říši.

„V nejhorších temnotách vykřesali jsme ze sebe jiskry těžkých, odvážných nadějí, abychom mohli žít,“ napsal v roce 1942 Karel Hiršl, ústřední postava Předvoje a jeho spiritus agens, do svých poznámek.

Jádro Předvoje tvořili „tři mušketýři“ Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. Společně s několika dalšími členy evangelického sboru, spolužáky a přáteli z diskusních kroužků se postupně promyslili k rozhodnutí zahájit odboj proti nacistické nadvládě. To vše pod křídly marxismu, jejž chápali především jako filosofický a politický program vedoucí k nastolení spravedlivějších vztahů mezi lidmi, prosazení rovnosti a svobody nejen v politické, ale i obecně společenské a ekonomické rovině.

Dalšími zakládajícími členy byli Jan Mojžíš, Jaromír Mrkos, sestry Nataša a Želmíra Kálalovy, Karel Kosík, Radovan Richta, Antonín Růžek, Karel Šmirous a Jiří Vrba. Společně v roce 1943 utvořili první buňku Předvoje.

Za několik měsíců už se z Předvoje stala organizace čítající tisíce lidí. Jejich časopis tištěný ve třech tajných tiskárnách vycházel v nákladu vyšších stovek exemplářů. V rámci konspirativní struktury Předvoje působila celá řada odbojových skupin: některé podnikaly diverzní akce jako útoky na železnice, zničení skladu s benzínem, další organizovaly pracující v továrnách. Předvoj byl rovněž v těsném kontaktu s představiteli ilegálních struktur komunistické strany v protektorátě, byť v zájmu udržení bezpečnosti pracoval dlouho odděleně.

Dva členové Předvoje, Alois Bauer a Vladimír Blažka, provedli v únoru 1945 úspěšný atentát na Augusta Gölzera, jednoho z velitelů SS v Brně. Po Reinhardu Heydrichovi to byl druhý nejvyšší představitel SS, který byl odbojáři v českých zemích zlikvidován.

Ač život klíčových postav Předvoje skončil tragicky jen pár dní před koncem války, mnoho členů odbojové skupiny válku přežilo a po jejím skončení se stali mladými kádry komunistické strany. V 60. letech se významná část bývalých členů Předvoje vydala reformní cestou a v Radovanu Richtovi a Karlu Kosíkovi našly snahy o demokratický socialismus své snad nejpronikavější myslitele.

Z příběhu Předvoje, který zprostředkovávají dopisy Karla Hiršla nebo kniha Aleny Wagnerové a Vladimíra Janovice Neohlížej se, zkameníš, vystupuje odvaha mladých lidí, kteří v beznadějně lhostejné době nasadili svůj život ve službě lepší budoucnosti. Při přemítání nad jejich příběhem nelze nemyslet na naši současnost. Jak se můžeme my dnes odvahou mladých lidí z Předvoje inspirovat? Odpověď jsem zformuloval do tří lekcí.