Ano, zní vždy velmi přesvědčivě a sympaticky ideové proklamace radikálně levicového uskupení "Levice"; sotva je možno proti jejím programovým cílům cokoli rozumného namítat.

Ovšem, je dávno známo že dobré úmysly a politická realita až příliš často bývají velmi rozdílné skutečnosti. (Německý filozof Hegel dokonce svého času napsal, že "vše co bylo na tomto světě zkaženo, bylo zkaženo z 'dobrých úmyslů'".) Krátce řečeno, pro to aby se nějaké ideové hnutí stalo relevantní politickou silou (natož takovou která vznáší ambice zásadní obnovy celého společenského uspořádání), k tomu by bylo nezbytně mít k dispozici propracovaný teoretický fundament, který by se navíc dokázal "trefit" do právě aktuální doby, tedy do toho čím žije a co si přeje většinová část společnosti.

U strany Levice ovšem asi bude jen stěží možno nalézt byť i jeden z těchto nezbytných předpokladů. "Levice" se odvolává na to že se chce brát za práva těch slabších a neprivilegovaných. To je sice bezpochyby úcty hodný postoj, je to ostatně klasický program tradiční levice; ale tato samotná sociální angažovanost ještě nic nevypovídá ani o schopnosti daného subjektu provést cílenou a promyšlenou systémovou změnu, ale dokonce ani tato angažovanost neskýtá nijakou záruku, že bude ze strany oněch sociálně znevýhodněných vrstev honorována jejich voličskou přízní. Respektive že u těchto vrstev vůbec dokáže vzbudit nějaký hlubší zájem.

Co se teoretického fundamentu "Levice" týče, pak ten se zřejmě stále ještě vyčerpává neotřesitelnou vírou v samospasitelnost principu družstevního vlastnictví. Tuto víru jsem už mnohokrát podrobil kritice; zde tedy postačí v krátkosti připomenout:

- Za prvé, už samotný Marx by těmto vyznavačům družstevnictví mohl sdělit, že zásadní, celospolečenská změna vlastnických vztahů je až naprosto poslední článek celého vývojového řetězce; teprve když samotné "výrobní síly" svou vlastní dynamikou dospěly do příslušného stupně zralosti, teprve poté je možno úspěšně změnit i majetkové poměry. A je naprosto nesmyslné a předem k neúspěchu odsouzené pokoušet se o opak: tedy začít změnou vlastnických forem, a poté doufat že jím se už nějak přizpůsobí samotná socioekonomická realita. Na tomto převrácení reálné posloupnosti vývoje ostatně ztroskotal celý světový pokus o socialismus: byly radikálně změněny vlastnické poměry, aniž by tato změna odpovídala reálným ekonomickým poměrům. Výsledkem byl nevyhnutelně ekonomický kolaps, politické násilí jako nástroj k udržování nefunkčního systému, a poté "kontrarevoluční" návrat k výchozímu stavu.

Jinak řečeno: po stránce teoreticko-programové má strana Levice sotva co nabídnout, co by ji mohlo učinit opravdu progresivní, novátorskou, a tedy zajímavou politickou aktérkou.

A po stránce ryze politické? Ohledně oněch zmíněných aktuálních nálad ve společnosti? I tady má Levice velmi špatné karty. Je dosti marné odvolávat se například na německou "Die Linke". Za prvé, je velkou otázkou do jaké míry je její současný relativní vzestup trvalého charakteru (stojí za připomenutí, že i Die Linke se ještě zcela nedávno potácela pod hranicí zvolitelnosti do parlamentu), a do jaké míry se jedná jenom o přechodnou záležitost, respektive o působení nesporného osobního charismatu její nové předsedkyně.

A za druhé, západní levicové strany působí přece jenom v podstatně jiném společenském prostředí, mohou stavět kromě jiného na konzumní přesycenosti části západní společnosti, což je fenomén které do české společnosti stále ještě prakticky vůbec nepronikl.

V úvodním článku je řeč o "nových hodnotách"; ovšem právě nějaké nové, svěží, inspirativní ideje by se v teoretickém aparátu jak Levice, tak i Budoucnosti zřejmě hledaly pouze velice obtížně. Antonín Hořčica sice výslovně tvrdí, že "spojení Levice a Budoucnosti nevzniká ze zoufalství, ale z naděje"; ovšem nelze se ubránit podezření, že ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Že se zde (opět jednou) pokoušejí spojit dva minimalistické levicové subjekty, aby se v poslední chvíli zachránily před naprostým rozplynutím.

Aby nedošlo k omylu, závěrem zopakuji ještě jednou: obecná ideová orientace jak Levice, tak i Budoucnosti je dozajista sympatická, a v zásadě by bylo možno jim přát - alespoň relativní - úspěch. Ale - vzhledem k uvedeným okolnostem je nutno mít velké pochybnosti o tom, zda na tento úspěch existují reálné vyhlídky.

Kdo chce vzít vážně projekt komplexní přeměny společnosti, ten musí být schopen předložit mnohem více, nežli pouze katalog - jakkoli o sobě oprávněných - sociálních a ekologických přání a požadavků.