Konkurenceschopnost. Slovo, za nímž se skrývá útok na naši budoucnost

Radek Kubala

Průmyslová lobby po letech oprášila příběh o nedostatečné konkurenceschopnosti Evropy. Ve skutečnosti útočí na sociální stát a ekologické regulace. Evropské státy musí čelit nejen vnějším hrozbám, ale i těmto vnitřním snahám o rozklad.

Premiér Petr Fiala hovoří o potřebě konkurenceschopnosti, kde jen může. Notuje si v tom s opozicí, Evropskou komisí — a především se zástupci velkých korporací. Foto FB Petr Fiala

„Firmy doplácí na přílišnou regulaci a klimatické cíle, což jim snižuje konkurenceschopnost,“ řekl v České televizi premiér Petr Fiala. V posledním měsíci si nenechal ujít žádnou příležitost, aby slovo konkurenceschopnost nezmínil. „Evropská unie je přeregulovaná. Firmy ztrácejí konkurenceschopnost a stěhují se do jiných oblastí,“ prohlásil zase nedávno Karel Havlíček z opozičního ANO.

Ono magické slovíčko začínající na „K“ není spojnicí jenom tuzemské vlády a opozice, nýbrž je leitmotivem prakticky celé současné evropské politiky. Zaslechneme jej v každém druhém vyjádření významných evropských státníků, jako klíčový cíl si konkurenceschopnost vytyčila Ursula von der Leyenová v programovém dokumentu nové Evropské komise.

Největší oblibě se však toto slovo těší mezi průmyslníky. Častější výskyt tohoto slova je totiž důsledkem kampaní největších průmyslových lobbistických skupin, které za příběh o nedostatečné konkurenceschopnosti schovávají snahu oslabit sociální a ekologické standardy v Evropské unii i jednotlivých státech.

Korporátní kampaň

Nezvyklé frekvenci slova konkurenceschopnost v poslední době se ve svých analýzách důsledně věnuje občanská organizace Corporate Europe Observatory (CEO), sledující vlivy firemního lobbingu na politiku Evropské unie. Její výzkumy ukazují, že největší lobbistické skupiny jako BusinessEurope či European Round Table for Industry (ERT), sdružující zejména největší fosilní a průmyslové korporace, společně s petrochemickým průmyslem spojeným v lobbistické skupině CEFIC, vedou od června 2022 intenzivní kampaň za údajně konkurenceschopnější Evropu. Útočí v ní na evropské směrnice chránící práva pracujících a životní prostředí.

V Německu a v České republice se mantrou o konkurenceschopnosti nedávno zaklínal Daniel Křetínský ve své analýze pro Die Welt. V češtině ji zveřejnila média patřící právě jemu. Slovo na „K“ se v článku objevuje šestnáctkrát. Ačkoliv se nám Křetínského sdělovací prostředky a jemu poplatní podcasteři snaží namluvit, že se jedná o vizionářskou analýzu, ve skutečnosti není ničím jiným než výtahem opsaným z materiálů zmíněných lobbistických organizací a šitým na míru byznysu nejbohatšího Čecha.

Stačí si ostatně v analýze think tanku Corporate Europe Observatory přečíst část Bias and misdiagnosis (Předpojatost a chybná diagnóza). Obsahuje nejčastější témata oficiálních dokumentů BusinessEurope a ERT a najdete zde takřka kompletní osnovu Křetínského „longreadu“.

Ovšem důležitější je podrobněji se věnovat celé průmyslové kampani, která ze slova konkurenceschopnost učinila beranidlo proti pracujícím a životnímu prostředí.

×
Diskuse
MC
March 7, 2025 v 4.30

"... zjednodušit a harmonizovat současné regulace."

Souhlasím. Cesta k federalizaci zvýší konkurenceschopnost.

Jinak je ale každý sociální a ekologicky výdobytek potřeba posuzovat zvlášť. Ne všechny jsou tak skvělé.

"propouštěním v důsledku robotizace a AI" - tohle není špatný důsledek. Jestli nebude robotizované EU tak bude robotizovat (a kašírovat rentu z robotů) USA a Čína, a bude nás ještě více zaplavovat výrobky, ktere si tak levné vyrobit neumíme.

Princip „znečišťovatel platí“ nefunguje bez "carbon tax": penalizací produkce CO2 v Evropě se jen výroba stěhuje mimo EU, zejména do Asie, kde Čína staví uhelné elektrárny. Na papíře je evropská uhlíková stopa nižší, ale jen kvůli tomu, že produkce nákladná na emise byla outsorcovana (ocel, hliník, ...). V tomto má Křetínský pravdu (ostatní v jeho pamfletu mi přijde levná kritika a lobby).

Jestli za sociální výdobytek počítáte i možnost blokovat výstavbu větrníků občanům co žijí do kilometru kolem, protože NIMBY, pak jste proti konkurenceschopnosti i OZE.

Dále je třeba zjednodušovat a elektronizovat procesy. Ale jak daleko na tom jsme? A jak pomalu nám to jde ve státní správě a zdravotnictví?

Vstříc existenční hrozbě ze strany Putina, a vlastně i Trumpa, je potřeba nelpět na starých procesech a dogmatech - jenom proto, že jsou prosociální nebo ekologická.

Dokud na Ukrajině umírají lidé pod ruským bombardováním, a Putin má evidentně imperiální ambice dále, než konci hranice Ukrajiny, je potřeba zbrojit a válku zastavit odstraněním - důvěryhodným arzenálem.

Tento arzenál je třeba vybudovat a k tomu bude potřeba průmysl a dokonce i nějaké emise.

Není sociální nechat Ukrajince trpět.

Není ekologické nechat Putina devastovat a plundrovat část Ukrajiny, nebo riskovat, že budeme další na řadě.

Všechny dosavadní priority budou muset ustoupit obranyschopnosti.

IMHO bude třeba nejen ustoupit ze sociálních a ekologických očekávání, ale i zavést brannou povinnost a zvýšit daně (např progresivní daň, carbon tax, v Česku zvýšení daně z nemovitosti).

Bavme se o jednotliych věcech konkrétně, hledejme shodu, hledejme ústupky od všech zúčastněných.