Německý sociolog Claus Offe vystihl svou teorií ledu a páry paradox moderní společnosti, ve které se při každém nárůstu některé z individuálních svobod (pára) zároveň zvětšují i systémové problémy s tím spojené (led). Například zrychlování mobility s sebou nese rozmach betonové infrastruktury, zabírání velkých ploch pro nová letiště a znečištěné ovzduší. Nejinak je tomu i s nástupem umělé inteligence, která rovněž nadměrně zatěžuje životní prostředí.

Posledním dokladem jsou výsledky společné investigace britského deníku Guardian a organizace SourceMaterial, podle které nově vznikající datacentra ohrožují dostupnost vody po celém světě. Společnosti Microsoft, Amazon a Google, na které se novináři zaměřili, staví datacentra v místech, kde je akutní nedostatek vody. Tu digitální firmy potřebují k chlazení výkonných datových úložišť, což problém s nedostatkem vody výrazným způsobem prohlubuje.

Vzhledem k plánované podpoře celého odvětví ze strany administrativy Donalda Trumpa mají tyto společnosti v plánu výstavbu stovek nových datacenter, které mohou mít na komunity ohrožené nedostatkem vody drastický dopad. Z dohledaných více než šesti set datových center jich osmatřicet leží v oblastech s akutním nedostatkem vody, přičemž dalších čtyřiadvacet v podobných místech vzniká.

K odhalení často cíleně skrývaných lokalit těchto žroutů vody i elektřiny použili výzkumníci zprávy z lokálních médií či placené průmyslové databáze. Ve svém výzkumu se odkazují také na materiály tří zkoumaných digitálních firem. V nich například Microsoft přiznává, že dvaačtyřicet procent jimi odebírané vody pochází z oblastí ohrožených nedostatkem, Google píše o patnácti procentech a Amazon k tématu neuvádí nic.

Podle investigativních novinářů staví tyto firmy v odlehlých a suchých částech Kuvajtu, Španělska, Izraele, ale i Spojených států, Indie nebo Číny. Jako příklad uvádějí tři nová datacentra Amazonu ve španělské Aragonii, která budou odebírat přes sedm set padesát kubických metrů vody ročně, což je stejný objem, jako je potřeba na zavlažování dvou set třiceti hektarů kukuřice, v této oblasti hojně pěstované. Dalším příkladem je arizonský okres Maricopa, kde stojí dvě datacentra Microsoftu, přičemž celá oblast v posledních letech zápasí s extrémním suchem.

Je proto jasné, že americký projekt Stargate, při kterém plánuje administrativa Donalda Trumpa napumpovat pět set miliard dolarů do rozvoje infrastruktury umělé inteligence, bude mít významné dopady na lidi po celém světě. Když k tomu připočteme plány Číny a vzájemné soupeření těchto dvou mocností, zdá se být jasné, že mnoho oblastí po celém světě bude trpět nedostatkem vody.

Směšné pak je řešení nabízené digitálními korporacemi, které slibují, že budou vodu takzvaně offsetovat. Jinými slovy budou dodávat vodu komunitám v jiných částech světa, než odkud ji budou odebírat — Amazon slibuje tímto způsobem dosáhnout vodní pozitivity do roku 2030. Nesmyslnost této iniciativy snad ani není potřeba komentovat. Jako špatný vtip vypadají tyto sliby v porovnání s podobnými přihlášeními k uhlíkové neutrality v případě vypouštění skleníkových plynů, které mnoho lidí v minulosti bralo — a někteří dodnes berou — vážně.

Prohlubování sucha však není jediným průvodním jevem nástupu umělé inteligence. K dalším patří těžba vzácných zdrojů a dramatický nárůst využívání elektřiny. Pro představu, již zmiňované tři nové datacentra v oblasti španělské Aragonie spotřebují větší množství elektřiny, než celý region využívá v současné době.

Na problémy ohledně nároků na elektřinu upozorňuje i nedávná zpráva Mezinárodní agentury pro energii, podle níž v současnosti digitálními firmami nejvíce využívané obnovitelné zdroje a plyn nebudou pro pokrytí poptávky na mnoha místech stačit. Potřebou živit datová centra ostatně před pár dny Donald Trump ospravedlňoval své nové dekrety na podporu těžby a spalování uhlí v USA.

Shrnuto a podtrženo, nástup umělé inteligence je vážným problémem pro budoucnost životního prostředí, mnoha komunit a celosvětového klimatu. Jako by se digitální firmy rozhodly dát už tolik zkoušené planetě poslední ránu z milosti, budou po celém světě stavět nová na vodu a elektřinu náročná monstra.

Je proto načase si připomenout pět let starý článek Bena Tarnoffa, který už tehdy upozorňoval, že dekarbonizace znamená mimo jiné také decomputerizaci, tedy snížení naší závislosti na online světě a digitálních technologiích. Shodně s Clausem Offem můžeme říct, že v opačném případě tento svět pohltí rostoucí led, který postupně přetlačí výhody plynoucí z nárůstu páry.