↗

Jen před pár dny na summitu přednesl kardinál Pietro Parolin papežovo poselství, v němž se doslova, v souladu s douholetou proodborářskou tradicí katolické církve, říká: „Musíme se zastávat všech, kdo jsou vystaveni diskriminaci, chudobě, násilí a nespravedlnosti.“ Foto UN

Ministr financí Zbyněk Stanjura oznámil, že předkládá sněmovně návrh na zrušení některých daňových zvýhodnění. Jedním z nich je možnost odpočtu při placení členských příspěvků v odborových organizacích. Zhruba půl milionu lidí si nyní touto formou snižuje daňový základ až o tři tisíce korun ročně.

Záměr ministra za ODS podporují i koaliční partneři kromě pirátů. Křesťanští demokraté některá daňová zvýhodnění chtějí zachovat. Marian Jurečka navrhuje, aby daňovou slevu mohli dál využívat rodiče malých dětí nebo lidé, kteří pečují o nemocné členy rodiny. Přeje si zachovat slevu na manžela nebo manželku. Schvaluje však znevýhodnění odborů.

Josef Středula jako předseda Českomoravské konfederace odborových svazů upozorňuje, že je to neúcta k odborům a že to narušuje sociální dialog. Bude nutné, aby vládní návrh projednala tripartita. Varování odborové špičky je třeba sledovat, protože ohrožení sociálního smíru může vážně narušit ústavní demokratické základy našeho státu.

Lidovci se označují za stranu, sice „středopravou“, ale se silným sociálním akcentem. Ačkoli strana oficiálně nezastupuje žádnou církev nebo náboženskou společnost, chce být výslovně založenou na křesťanských hodnotách a principech. Desatero, evangelijní zvěst lásky k druhým a křesťanská sociální nauka mají být východisky jejích politických kroků.

Jako křesťanská sociální nauka se prezentují především texty papežů začínající encyklikou Rerum novarum papeže Lva XIII. z roku 1891. Patří k ní rovněž encyklika o lidské práci, již pod názvem Laborem exercens vydal roku 1981 papež Jan Pavel II.

V ní čteme o odborech mimo jiné toto: „Dějinné zkušenosti učí, že organizace tohoto druhu jsou nezbytnou složkou společenského života.“ Nemají být pouze odrazem třídní struktury a mluvčími třídního boje, který papež označuje jako nevyhnutelný.

Církev i odbory jsou stoupenci boje za sociální spravedlnost a za zákonitá práva pracujících podle různých povolání. Tento boj se musí chápat jako normální boj za dobro a spravedlnost. „Jestliže ve sporných otázkách nabývá i rázu odboje proti druhým, děje se to ve prospěch sociální spravedlnosti, a ne pro ‚boj‘ sám ani pro vyřazení protivníka.“ (čl. 20)

Na summitu Svět práce v roce 2023, pořádaném Mezinárodní organizací práce předložil kardinál státní sekretář Pietro Parolin poselství papeže Františka, jež se nese v podobném duchu. Papež v něm povzbuzuje všechny, aby se vydali na novou cestu, která podporuje principy lidské důstojnosti, solidarity a subsidiarity ve světě práce a uplatňuje sociální spravedlnost na podporu marginalizovaných.

Mezinárodní organizace práce navazuje na Mezinárodní federaci odborů. Vznikla při Společnosti národů roku 1919. Šlo jí o udržení míru a bezpečnosti prostřednictvím sociální spravedlnosti. Už pod svým stávajícím názvem se propojila po 2. světové válce s Organizací spojených národů.

Papež ve svém poselství pro summit, které přečetl kardinál Parolin, poznamenal, že i když si je Církev plně vědoma, že nemá řešení pro každou otázku, „zůstává odhodlána pokračovat v hlásání evangelia míru a spolupracovat se všemi národními a mezinárodními autoritami na ochraně tohoto nesmírného univerzálního dobra, daru míru živeného pravou sociální spravedlností.“

Ti, kdo jsou postaveni na okraj pracovního trhu, se mají stát aktivními účastníky zápasu o sociální spravedlnost. Mají pomoct řešit příčiny chudoby, jako jsou nerovnost, nezaměstnanost, nedostatek bydlení nebo popírání sociálních a pracovních práv. Tato aktivita se má opírat o zmíněné tři pilíře: lidskou důstojnost, solidaritu a subsidiaritu.

Má tedy jinými slovy řečeno jít o ochranu základních práv, včetně fyzických, emocionálních, o vzájemnou propojenost a závislost všech, především lidí na okraji, zranitelných a postižených nespravedlností. Subsidiarita brání nadměrné koncentraci moci. Účast na utváření vlastního osudu mají mít jednotlivci a komunity.

V konfrontaci s papežovým poselstvím se vynořuje otázka pro stranu, která se odkazuje na křesťansko-demokratické a křesťansko-sociální kořeny. Kde že je tedy onen silný sociální akcent, který si připisuje ve svých programových vyjádřeních?