Zapomenutá mladá generace: Co ukázal konsolidační balíček?

Pavel Linzer

Byli to právě mladí voliči, kteří výrazně přispěli k porážce Andreje Babiše v posledních volbách. Současná vláda sice argumentuje „budoucími generacemi“, její politika ale jde proti potřebám mladých lidí.

Mladí lidé silně vnímají, že vláda navzdory slibům s jejich budoucností nepočítá, a nebojí se dát svůj nesouhlas důrazně najevo. Foto FB Univerzity za klima

Ve čtvrtek 11. května představila vláda dlouho očekávaný konsolidační balíček veřejných financí. Zvlášť studenti a mladí lidé jeho oznámení sledovali se značnými obavami — s ohledem na dosavadní kroky státu se není co divit. Kromě dalšího drastického snížení slevy na jízdném byla ve hře totiž i taková opatření jako třeba zdanění stipendií. Nejhorší scénáře se naštěstí nenaplnily, ale stát se zcela neubránil pokusu lepit díry v rozpočtu penězi z prázdných studentských kapes a zrušil daňovou slevu na studenta. Konsolidační balíček je ale jenom jedním z mnoha projevů smutného trendu, o kterém už nějakou dobu víme. Tahle země není pro mladý.

Pokud bychom poslouchali pouze nejrůznější politická prohlášení o důležitosti budoucnosti a roli mladé generace, museli bychom nabýt dojmu, že žijeme v jiné České republice. Sám ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl vládní konsolidační balíček slovy, že „naše země jednoduše nemůže pokračovat v životě na dluh budoucích generací, jak se lidem snaží namluvit opozice“.

Je tedy nasnadě si položit otázku — co se od posledních voleb pro budoucí generace udělalo a co jim konsolidační balíček přináší? Byli to totiž právě studenti a mladí lidé, na které v posledních dvou letech těžce dopadla inflace a dramaticky rostoucí ceny bydlení, energií a potravin. Na cokoli dalšího už jim prakticky nic nezbývá.

Dlouhodobě podfinancované vysoké školství není schopné studenty adekvátně podpořit. Ubytovací stipendia či příspěvky na stravu v menzách stagnovaly již řadu let před tím, než nastoupila inflace. O nedůstojných stipendiích pro doktorandy nebo platech vysokoškolských pedagogů, o špatném stavu a nedostatečných kapacitách kolejí ani nemluvě. To vše má pak silný dopad nejen na sociální situaci studentů, ale také třeba na stále se prohlubující nerovnost v přístupu ke vzdělávání.

Stát místo podpory mladých lidí a vysokoškolského vzdělávání reagoval na situaci po svém. V dubnu minulého roku snížil studentům slevu na jízdném a dvojnásobně jim tak zvýšil cenu všech vlaků a autobusů. Tímto znatelným zásahem do studentských peněženek a studentské mobility ušetřil necelé 2 miliardy ročně.

O miliardy přitom státní rozpočet připravil zrušením silniční daně pro podnikatele nebo nezavedením spotřební daně na víno. Podle logiky konsolidačního balíčku jsou pro záchranu veřejných rozpočtů očividně důležitější milióny, které se vezmou studentům na zrušené slevě na dani, než miliardy z prodeje tichých vín. To vše za situace, kdy míra veřejné podpory studentů v České republice patří podle statistik k nejnižším v Evropské unii.

Skutečné investice do budoucnosti a zájmy těch, kteří v ní budou muset nést následky dnešních politických rozhodnutí, jsou až na posledním místě. Studenti a mladí lidé tak mají oprávněný pocit, že se na ně zapomnělo a že se k nim nepřistupuje fér. Zklamání mladých lidí je o to větší, že právě z velké části díky jejich vysoké volební účasti se podařilo v posledních volbách získat stranám současné koalice v poslanecké sněmovně většinu a porazit tak Andreje Babiše. Snad si na tento fakt v zájmu nás všech politici vzpomenou dříve než před dalšími zásadními volbami, kdy už bude pozdě.