Skuteční hegemoni se neprosazují silou, ale prostřednictvím faustovských dohod, kterým se jen těžko odolává. Ukázkovým příkladem je „osudová dohoda“, která se stala základem čínského hospodářského zázraku, ovšem s příchodem nové studené války se začala zadrhávat. Nyní je její další osud nanejvýš nejistý.

„Naše osudová dohoda,“ vysvětloval mi kdysi jeden čínský úředník, „se opírá o obchodní deficit USA, který udržuje vysokou poptávku po našich výrobcích. Na oplátku investují naši kapitalisté většinu svých extrémně vysokých dolarových zisků do amerického FIRE — finančnictví, pojišťovnictví a nemovitostí. Když se tento systém rozběhl, Amerika přesunula velkou část své průmyslové výroby přes oceán k nám.“

Téměř půl století umožňovala „osudová dohoda“ Číně přeměňovat své výrobní přebytky — neboli čistý vývoz — na práva k majetku v USA a tamní rentu. Zajišťovala, že nadvláda dolaru prospívala zájmu amerických rentiérů, stejně jako čínských kapitalistů.

Životnost americké globální nadvlády je takto přímo spojená s čínským dilematem — a nepřímo i s toxickou podobou americké domácí politiky, odrážející propad pracující i střední třídy. Bez globální nadvlády dolaru by deindustrializace Spojených států nenabrala na obrátkách a čínští kapitalisté by nebyli schopni vydobýt z čínských dělníků onu ohromnou nadhodnotu, kterou ulili do amerického rentiérského sektoru.

Ať už jsou dnes důvody napětí mezi USA a Čínou jakékoliv, studená válka, kterou Spojené státy zahájily za bývalého prezidenta Donalda Trumpa a dále vystupňovaly za současného prezidenta Joea Bidena, představuje obrovský tlak jak na americké korporace, tak na Komunistickou stranu Číny. Nyní musejí přemýšlet nad rámec „osudové dohody“, jež byla až dosud středobodem určujícím jejich zájmy.

Zatímco korporace jako Apple mohou udělat jen velmi málo, aby se od Číny odpoutaly, aniž by je to zruinovalo, Čína má před sebou sice riskantní, ale celkem reálnou alternativu: rozvinout vlastní odvětví finančních technologií, a tím se ochránit před nepřátelskými opatřeními ze strany USA.

Celosvětový čínský platební systém

Představte si, že propojíte Google, Facebook, Twitter, Instagram a YouTube do jediné aplikace. Pak na stejnou platformu ještě naroubujte Skype, WhatsApp, Viber a Snapchat, přidáte platformy internetového nakupování, jako jsou Amazon, Spotify, Netflix, Disney+, Airbnb, Uber a Orbitz, a nakonec ještě připojíte PayPal, Charles Schwab a všechny aplikace bank na Wall Street.

A teď se vraťte do reality. Právě něco takového už totiž nabízí WeChat, multifunkční mobilní aplikace firmy Tencent, jejíž uživatelé si denně vymění více než 40 miliard zpráv. Když chtějí třeba poslat peníze někomu v Číně — nebo milionům lidí za hranicemi Číny, kteří si WeChat stáhli do mobilu a otevřeli si účet v jüanech u některé z čínských bank, nemusí aplikaci vůbec opustit a mohou dál streamovat hudbu nebo televizní pořady.

Toto prolnutí největších čínských firem z oblasti informačních technologií a finančnictví — stručně řečeno cloudové finančnictví — má potenciál změnit pravidla hry globálního obchodu.

Porovnejte tunu hliníku přepravenou ze Šanghaje do Los Angeles s cílenou reklamou prodávanou Američanům prostřednictvím TikToku. Obojí vynáší dolary čínským firmám. Zatímco však zisk dolarů za hliník závisí na tom, zda se kus kovu vyrobený v Číně dostane na základě obchodního deficitu USA fyzicky přes oceán, dolary vydělané TikTokem přímo ve Spojených státech se od této podmínky oprošťují.

Bohatí a mocní Číňané se s rozvojem čínského cloudového finančnictví stávají čím dál méně závislými na americkém obchodním deficitu a regulacích čínského zboží putujícího do země.

Tak jsme se dostali do nové situace. Nová americká studená válka ohrožuje dosavadní podobu čínského kapitalismu. Čína se proto může zkusit vymanit z „osudové dohody“ — která ji drží ve vazbě na americkou hegemonii — tím, že zmobilizuje své domácí cloudové finance a bude prosazovat model růstu, který již dále nebude závislý na americkém obchodním deficitu. Pokud se Čína vydá touto cestou, bude to mít nedozírné následky na domácí i globální úrovni.

Na domácím trhu by odklon od produkce orientované na vývoz způsobil pokles celkových investic do fixního kapitálu ze zhruba padesáti procent čínského národního produktu na maximálně třicet — což by mohla pokrýt domácí spotřeba.

Z globálního hlediska by oddělení Číny od obchodního deficitu USA umožnilo čínskému cloudovému finančnictví, nedávno podpořenému vznikem digitální měny Čínské lidové banky, nabídnout zbytku světa cloudový platební systém vedený v jüanech. Nový systém by se zcela obešel bez — v současnosti dominantního a Spojenými státy kontrolovaného — dolarového platebního systému.

Karty v rukou čínské komunistické strany

Když americké a evropské úřady v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu zmrazily rezervy ruské centrální banky, poptávka po čínském platebním systému a obecněji po čínském cloudovém finančnictví prudce vzrostla. Vymanění se z vazby na obchodní deficit USA již není pouze hypotetickým scénářem. Budou však čínští politici o nový systém skutečně usilovat?

Pokud tak učiní, budou se muset zříci dosavadního průmyslového modelu, který je jádrem čínského hospodářského zázraku. Strhnou tím na sebe hněv „tradičních“ čínských kapitalistů, kteří touží po přístupu k americkému obchodnímu deficitu a dolarům.

Pokud tak neučiní, bude čínská ekonomika nadále záviset na dohodě, nad níž se kvůli nové studené válce stahují mračna. Pokud Bidenova administrativa vytrvá ve své snaze blokovat další technologický rozvoj Číny, budou čínští politici k opuštění čínské závislosti na americkém finančnictví nejspíš donuceni.

Jakým způsobem a kdy Čína místo na „osudovou dohodu“ vsadí na čínské cloudové finančnictví, rozhodne o budoucnosti vztahů mezi USA a Čínou — a dost možná i o budoucnosti nás všech.

Z anglického originálu Will China Dump Its Dark Deal with America? publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.