Kdysi dávno, v dobách starověkého lydického království, našel pastýř jménem Gýgés kouzelný prsten. Když jím otočil, stal se neviditelným. Gýgés toho využil a nepozorovaně vstoupil do královského paláce, svedl královnu, zavraždil krále a ustavil se novým panovníkem. Kdybyste našli podobný prsten nebo jiný předmět, jenž propůjčuje obrovskou moc, ptal se kdysi Sókratés, bylo by moudré využít ho k tomu, abyste získali právě to, co chcete?

Nedávné oznámení Marka Zuckerberga o báječném digitálním prostředí čekajícím na člověka dává někdejší Sókratově odpovědi nový rozměr: lidé by se měli zříci přílišné moci a zejména jakéhokoliv prostředku, který umožňuje splnit více přání najednou.

Měl Sókratés pravdu? Zřekli by se rozumní lidé takového prstenu? A měli by tak vůbec učinit?

O tom nebyli přesvědčeni ani jeho žáci. Podle Platóna očekávali, že téměř všichni by takovému pokušení podlehli stejně jako Gýgés. Ale nemohlo to být zkrátka tím, že Gýgův prsten neměl až takovou moc, aby dostatečně odrazoval? Mohl by v nás daleko mocnější prostředek než pouhý prsten neviditelnosti vyvolat pocit, abychom se — v souladu se Sókratovou vizí — při pouhé představě jeho použití otřásli hrůzou? A pokud ano, jak by takové zařízení mělo vypadat?

Prsten Gýgovi umožnil přemoct protivníky, a tím odstranit několik překážek, které stály jeho tužbám v cestě. Ačkoliv však neviditelnost Gýgovi umožnila zavraždit královy strážce, zdaleka mu nepomohla odstranit všechny překážky. Co kdyby však existovalo zařízení — říkejme mu třeba Nástroj osvobození —, které by odstranilo naprosto všechny překážky, jež nám brání v dosažení toho, co chceme? A jak by taková existence bez překážek, jakmile bychom tento Nástroj osvobození aktivovali, vypadala?