Hnutí ANO v minulém týdnu představilo jeden z bodů svého programu pro pražské volby, kterým je zvýšení bezpečnosti škol. Slibuje mimo jiné zavést do pražských škol kamerové systémy napojené na městskou policii. Ty by prý měly sloužit ke kontrole pohybu cizích osob.

Otázku, kolik miliard by zavádění kamerových systémů ve stovkách pražských škol stálo, nechme stranou. Co mě na první pohled zaujalo, bylo vyjádření lídra hnutí ANO Petra Stuchlíka, který pro server iDnes.cz uvedl: „Nedokážu si představit, proč by náš návrh školy odmítly. Není to nic proti ničemu a je vždy lepší, když tam bude bezpečno.“ V tomto krátkém výroku, který aspiruje na výrok roku v rámci každoročního vyhlašování Big Brother Awards, přitom najdeme hned tři omyly zastánců kamerových systémů, kterým nepodléhá jen Stuchlík, ale i řada dalších lidí.

Předně je zarážející, že se Petr Stuchlík zamýšlí, proč by měly školy odmítat nápad zavádět kamery. Ani ho nenapadne, že více než školám by to mohlo třeba vadit učitelům, rodičům nebo přímo dětem.

Stuchlík si dále zjevně neumí představit, proč by s tím skvělým nápadem měl někdo nějaký problém, když kamery zaplatí magistrát. Není to přece „nic proti ničemu“. Zjevně mu zcela uniká, že náklady zavádění kamerového systému nejsou jen finanční, ale že kamerové sledování se záznamem také zasahuje do práv lidí, kteří jsou sledováni. A co už je opravdu chucpe, půjde o děti, které budeme hned od mládí vychovávat, aby si zvykaly na společnost Velkého bratra.

↗

Chceme děti učit, že permanentní dohled je něco normálního? Foto eSSL Security

Posledním velkým omylem je představa, že nám kamery zajistí bezpečnost. Kamery mohou totiž sloužit zejména při vyšetřování nějakého incidentu, který se již stal. Tedy zpětně. Určitě nezabrání útoku duševně chorého člověka na žáky, jaký se odehrál ve Žďáru nad Sázavou před čtyřmi roky, kdy duševně chorá žena ubodala žáka základní školy. Kamery jsou dnes čím dál rozšířenější, přesto lze dnes pochybovat o větším preventivním účinku.

Bylo by krásné, kdyby byl návrh hnutí ANO pouze jakýmsi předvolebním slibem, u nějž se myslelo, že jím nikoho nezarmoutí, a když zjistili, že ano, rádi na něj rychle zapomenou. Snaha zavádět kamery do škol je ale mnohem širší problém, který se netýká jen Prahy, ale celé České republiky.

Na počátku tohoto roku vypsal Karlovarský kraj veřejnou zakázku na zabezpečení škol v kraji kamerovými systémy. Má jít o celkem 197 vnitřních i vnějších kamer. Jedním z požadavků kraje bylo i to, aby v sobě kamery měly zabudovaný software na inteligentní videoanalýzu. Co by podle dovysvětlení k této zadávací dokumentaci kamery vlastně měly umět? Třeba hlášení „podezřelého“ chování.

Co to znamená? Například že někde postáváte, že se někde tvoří hloučky osob, někdo se bezcílně „potuluje“ po chodbách. To vše lze nadefinovat do systému. Systém by také měl umět sledovat automatizovaně pohyb konkrétních osob po budově. Jde o trend v kamerovém sledování, který posouvá skokově jak možnosti využívání kamer, tak samozřejmě i míru zásahu do soukromí, zde tedy soukromí učitelů, žáků či rodičů.

Bezpečí dětí ve školách je jistě důležité. Bohužel politici na všech úrovních, školy i rodiče podléhají často přesvědčení krmenému zájmy dodavatelů kamerových systémů, že kamery vyřeší bezpečnost za nás. Na školách často chybí bezpečnostní audity, které by měly zhodnotit, jaká opatření jsou nejvhodnější. Klíčovou roli přitom hrají režimová pravidla a jejich dodržování.

Pokud tato pravidla chybí, jsou nám kamery celkem k ničemu. Spíše než zlepšení bezpečnosti se pak dočkáme buzerace dětí i dospělých, využívání kamer k usvědčení pachatele, který o velké přestávce podrazil spolužákovi nohy nebo snědl svačinu. Trochu ve stylu hrdinného zásahu policejní hlídky z Ostrova nad Ohří, která díky kamerovému systému odhalila dívku, jež odhodila papírek od sušenky do křoví. O zásahu, při němž nakonec údajně došlo i na nasazení policejních pout a odvoz na služebnu, ostatně informovala minulý týden média v tentýž den jako o nápadu pražského hnutí ANO.

Pokud tedy chceme řešit pohyb cizích osob po škole, stačí stanovit jasná pravidla, která se hlavně budou dodržovat. Kdo kdy zamyká, kdo koho pouští do budovy, kdo se s ním pak po budově pohybuje. To lze pak doplnit například videotelefonem u vchodu. Ještě lepší ale bude starý dobrý vrátný. Takto ostatně většina škol funguje už dnes a je dobře, že se zástupci některých z nich proti nápadu hnutí ANO ozvali a dali najevo, že kamery na svých chodbách nechtějí.

Nakonec je to ale především na rodičích, aby naše děti nevyrůstaly ve školách, které jsou prošpikované očima Velkého bratra. Aby se naučily, že některé věci se nedělají bez ohledu na to, zda se někdo kouká, nebo ne. A aby permanentní dohled nepovažovaly za něco normálního.