Bezhotovostní hudební festivaly se objevily poprvé již loni v létě. Toto léto se počet těchto bezhotovostních akcí mohutně rozrůstá a do příštích let můžeme počítat s tím, že si obdobné akce pouze s hotovostí už nejspíš ani nevychutnáme. Organizátoři argumentují řadou výhod pro zajištění fungování festivalu, ale argumentem je i snaha vyhnout se povinnostem souvisejícím s nástupem dalších vln EET.

↗

Komu všemu budou naše data předána? To často vůbec není jasné. Foto Sean Hood

Bezhotovostní fungování festivalů obvykle spočívá v tom, že si návštěvník nabije na čipový náramek určitou částku a tímto náramkem pak v areálu festivalu platí. Žádná alternativa obvykle neexistuje, za hotovost si nelze koupit nic a není možné zaplatit ani svou vlastní čipovou kartou. Kontroverze v minulém roce vyvolávalo zejména to, že festivaly často zpoplatňují zpětné vyplácení nevyužitých peněz na čipu, případně peníze vracejí až od určité částky. Už méně byl akcentován ale jiný aspekt, a to otázka ochrany soukromí a anonymita návštěvníků.

Obvyklým jevem je, že uživatel vlastně úplně neví, jaké informace o něm budou sbírány. Čipový náramek bývá propojen s e-mailem či číslem vstupenky, to zase bývá propojeno s dalšími údaji o užívající osobě. Představa, že používání bezhotovostních plateb může být anonymní podobně jako u hotovosti, je tedy na festivalech zpravidla zcela lichá.

Nejde ale pouze o sběr dat o tom, co a kde si na festivalu nakupujeme. Jak sami organizátoři festivalů přiznávají, byť často spíše mimoděk, data se využívají k řadě dalších účelů, jako je optimalizace zásobování, vyhodnocování rozmístění lidí na festivalu nebo propouštění jednotlivců do konkrétních zón areálu. S cashless platbami je pak spojena také řada marketingových akcí. Data mohou být předávána dalším subjektům, od provozovatelů platebního systému přes banky až po marketingové partnery. A opět nevíme, zda jsou to osobní údaje, či údaje anonymizované. A pokud anonymizované, jakým způsobem?

Celý tento systém je přitom často neprůhledný. V minulém týdnu v Praze proběhl festival Metronome, na němž se k placení využíval RFID náramek. Pokud bychom ale v sekci GDPR na webových stránkách festivalu, která se věnuje problematice zpracování osobních údajů, hledali nějaké informace o nakládání s osobními údaji v souvislosti s bezhotovostními platbami či využíváním čipových náramků v areálu festivalu, hledali bychom marně. A to ačkoli všeobecné obchodní podmínky věnované bezhotovostnímu placení nás s otázkami na podrobnější pravidla zpracování osobních údajů do této sekce výslovně odkazují.

Útok zprostředkovatelů bezhotovostního placení na hotovost je v posledních letech velmi výrazný a jde ruku v ruce s tlakem států na větší kontrolu nad občany a jejich finančními transakcemi. U nás je v tomto aktivní zejména společnost MasterCard, jejíž generální ředitel Miroslav Lukeš získal v roce 2016 jednu z anticen Big Brother Awards za své výroky o nezvratnosti konce hotovosti a ztráty soukromí.

Češi se přitom agresivnímu tlaku karetních společností na prosazování bezhotovostního systému nekriticky podvolují, bezhotovostní placení je stále oblíbenější a s nějakými zápory si příliš nelámeme hlavu. A to přesto, že po zkušenostech s jiným zvěstovatelem neodvratného konce soukromí jménem Mark Zuckerberg by nám měl v hlavě blikat maják.

Je dost možné, že konec hotovosti bude skutečně v budoucnu neodvratný. I tak ale stále stojíme před volbou, jaká bezhotovostní budoucnost bude. Buď položíme důraz na soukromí a anonymitu placení a budeme používat takové systémy bezhotovostního placení, které si uchovají anonymitu podobnou dnešním hotovostním platbám, nebo upřednostníme zájmy datožroutů všeho druhu — od státu až po marketing — a uděláme z bezhotovostních plateb nástroj sběru dat o lidech. Zatím to bohužel spíše vypadá, že se jde druhou cestou. A hudební festivaly, které neumožňují svým návštěvníkům zůstat v anonymitě, bohužel na této cestě prorážejí směr.