↗

Data ukazují, že ročně je nahlášeno cca 5 % z celkových 12000 spáchaných znásilnění. Ze statistik rovněž vyplývá, že znásilnění je jeden z nejméně nahlašovaných trestných činů. Foto pixabay

Policejní prezident Martin Vondrášek v rozhovoru s Lindou Bartošovou uvedl, že nahlášená znásilnění jsou velmi často smyšlená. Vyslal tím k obětem a potažmo celé společnosti znepokojivou zprávu a zároveň odhalil, jak se jako společnost díváme na oběti sexualizovaných trestných činů. Za své tvrzení se posléze omluvil.

Data přitom ukazují, že ročně je nahlášeno cca 5 % z celkových 12000 spáchaných znásilnění. Ze statistik rovněž vyplývá, že znásilnění je jeden z nejméně nahlašovaných trestných činů. Pokud je pachatelem cizí osoba, nahlašuje ho v průměru 8 % obětí, u pachatele z rodiny pak pouhá 3 % obětí. Znásilnění má tedy obrovskou latenci.

Oběti si ze znásilnění odnášejí tzv. rape trauma, které souvisí s posttraumatickou stresovou poruchou, ale je specifičtější pro sexuální napadení. Symptomy traumatu obsahují narušení normálního fyzického, emocionálního, kognitivního a interpersonálního chování, což představuje velkou zátěž především po psychické stránce a žádá si kvalitní diagnostiku a terapie, čímž následky pro oběť rozšiřuje i o ekonomický faktor.

Martin Vondrášek v rozhovoru řekl doslova „Velmi často, ale velmi často, je oznámení ženy o nějakém sexuálním násilí smyšlené, velmi často.“ Toto tvrzení přitom nepodložil žádnými daty, nýbrž pouze svou osobní zkušeností, že se s tím za svou celou kariéru setkal dvakrát.

A já se ptám, kolik znásilnění celkově vyšetřoval, kolik jich odložil pro důkazní nouzi - což neznamená, že se čin nestal. Kolik takových případů nemohlo být kvalifikováno jako znásilnění, protože nedošlo k použití násilí a oběť tzv. zamrzla, což se děje až v 70 % znásilnění?

Jeho prohlášení se tak stalo pouze povzbuzením odpůrců problematiky znásilnění a přiživilo bagatelizaci sexualizovaného násilí. To vše v okamžiku, kdy se na půdě ministerstva spravedlnosti připravuje nová legislativní úprava trestného činu znásilnění a její projednávání proběhne v nejbližších měsících. Namísto vědeckých faktů se tak budeme opět bavit o stereotypní představě, že se oběti pouze mstí a sexualizované násilí si vymýšlejí.

Policie má data k dispozici

Je důležité si uvědomit, že falešné obvinění je relativně vzácný jev. Podle výzkumů a statistik jsou falešná obvinění v případech sexuálních trestných činů přibližně ve stejném procentuálním rozmezí jako u jiných druhů trestných činů. Web jaktrestame.cz, který nabízí statistiku a spravuje jej ministerstvo spravedlnosti uvádí od roku 2016 do 2022 813 odsouzených osob za trestný čin křivého obvinění, z toho trestný čin spáchalo 332 žen a 481 mužů.

Z dat zároveň nelze interpretovat, za jaký trestný čin bylo obvinění vzneseno. Tudíž se z nich nedozvíme, zda se osoby dopustili křivého obvinění za znásilnění, nebo třeba za zpronevěru. Jediné, co můžeme konstatovat, je, že muži a ženy se křivých obviněních dopouštějí v obdobně stejné míře.

Pokud někdo takto vysoce postavený uvede, že je mnoho nahlášených znásilnění falešných, a tudíž naplňují podstatu trestného činu křivého obvinění, působí to, jako by měl k dispozici nějaká další (neveřejná) data. Ráda bych proto policejního prezidenta vyzvala, aby svá tvrzení veřejně právě daty podložil.

Ve své omluvě totiž oznámil, že se již ke statistice nehodlá vracet. Svým nevhodným výrokem tak pouze podkopal práci svých kolegů a kolegyň a znevážil oběti, kterým ve zkratce vzkázal: „My vám nevěříme, u nás pomoc a pochopení nehledejte.“ Výsledkem bude ještě větší latence nahlášení a snížení důvěry v policii. Omluva, neomluva.

Do vlastních řad

Ač se situace obětí postupně zlepšuje, systém je křehký a další náročnou cestu máme ještě před sebou. Policie prochází vzděláváním a sekundární viktimizace by již pro ni neměla být pouze neznámým slovem bez obsahu. Podobná prohlášení na tento systém působí jako kladivo na skleněnou vázu.

Znásilnění a další sexuální trestné činy jsou závažné problémy, které vyžadují neustálou pozornost a úsilí ze strany společnosti i právních orgánů. Statistiky nám ukazují, že se sice mnoho obětí odhodlá k nahlášení, ale stále existuje mnoho nepodaných případů. Je proto důležité věnovat se problematice falešného obvinění, aniž bychom tím zpochybňovali pravost obětí.

Samozřejmostí by mělo být vytvoření prostředí, kde budou oběti chráněny a zároveň bude zajištěna spravedlivá justice pro všechny zúčastněné strany. Policejní prezident si ve své omluvě přeje, aby latence byla v této trestné činnosti, co nejnižší. Já bych si přála, aby bylo co nejmenší samo páchání této trestní činnosti.