Nesnesitelná lehkost banu Donalda Trumpa

Adam Šenk

Blokace Trumpových komunikačních kanálů byla nezbytným krokem. Její šíře a lehkost, s níž proběhla, ale ukazují na další hrozbu dnešního světa. Demokracii, neohrožují jen exponenti autoritarismu, ale především zájmy technologických gigantů.

Suverenita, s níž došlo k zablokování veškerých Trumpových komunikačních kanálů, jasně ukázala, kdo má vlastně ve svých rukou klíč ke zničení, ale i k udržení demokracie. Jsou to velcí technologičtí giganti. Foto FB Newsmax

Těžko byste hledali v posledních letech ikoničtější dvojici. „Nejmocnější muž planety“ a jeho Twitter. V posledních dnech se ale ukazuje, že nic netrvá věčně, a i tato romance dospěla k hořkému konci. Sociální síť dosluhujícímu prezidentovi jeho účet nejprve zablokovala a poté navždy zrušila. Současně s tím se v plné nahotě vyjevilo, kdo opravdu drží v ruce otěže moci. A není to ani Donald Trump, ani jeho nástupce Joe Biden.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Bez nadsázky se dá říci, že Donald Trump, ostatně jako mnozí z nás, se svým twitterovém účtem ráno vstával a večer usínal. Komunikoval skrze něj se svými voliči a příznivci, vysílal jeho prostřednictvím signály do své strany, nastavoval vnitrostátní i národní agendu, hýbal akciovými trhy, ale také nezřídka překračoval hranice, které se zdály být do té doby pro americké prezidenty nepřekročitelné.

Trump tak dokonale zapadal do ekonomického modelu sociálních síti. Jeho aktivita měla velký dosah, mobilizovala jeho příznivce i odpůrce, a ti tak kvůli Donaldu Trumpovi trávili na Twitteru o něco víc času, než by trávili bez Donalda Trumpa. Tito uživatelé a jejich pozornost se pak dají prodat inzerentům a proměnit v zisk. Tak totiž byznysový model sociálních sítí funguje.

Od listopadových prezidentských voleb v USA však Donald Trump začal využívat své účty na sociálních sítích k útokům na samotnou podstatu amerického politického systému. Bezprecedentní zpochybňování legitimity a férovosti voleb vedlo k sérii protestů a vyvrcholilo až násilným útokem na sídlo obou komor amerického parlamentu.

Celá akce může, zejména kvůli ikonickým fotkám pravicových radikálů v různých převlecích, působit absurdně. Těžko ji však lze označit jinak než jako pokus o puč, protože se jednalo o snahu organizované skupiny změnit za pomoci násilí svobodnou vůli zákonodárců, a prosadit tak vlastní politické cíle.

Zatímco v chodbách Kapitolu docházelo ke střelbě a ke smrtelným útokům na policisty, vysílal Trump skrze předtočené video útočníkům slova obdivu (současně i vyzýval k ukončení násilností, bohužel tzv. s křížkem po funuse).

Technologičtí giganti

Teprve v tu chvíli zatáhl Twitter za záchrannou brzdu a společně například s Facebookem vyřadil Trumpovy účty z provozu. V tu chvíli jim jak ze společenských, tak z obchodních důvodů asi nic jiného nezbývalo. Tento moment přitom jasně ukazuje, kdo má vlastně ve svých rukou klíč ke zničení, ale i k udržení americké demokracie. Jsou to velcí technologičtí giganti.

Ti se nyní mohou přetrhnout, aby si před americkou veřejností vylepšili svůj obraz, a tak se k banování Donalda Trumpa ze svých platforem přidává jedna technologická společnost za druhou. Trumpa nyní blokují i služby jako Spotify, Pinterest nebo poskytovatel e-shopových řešení Shopify, což celé situaci dodává rozměr absurdní frašky. Přesto už je nyní jasné, že síla technologických společností se vymkla kontrole.

Vaporizace Donalda Trumpa z Twitteru má dohru v podobě přesunu konzervativní pravice na nové platformy jako je např. Gab nebo Parler. Zmiňovaný Parler ovšem narazil na odpor platforem, které je nucen využívat. Apple i Google oznámili, že jeho mobilní aplikace stáhnou ze svých obchodů, protože sociální síť nemoderuje příspěvky svých uživatelů, a je tak plná výzev k násilí a dalšího problematického obsahu.

Platformy, jež Trumpovi omezily či zrušily přístup. Repro DR

Tento krok má teoreticky své opodstatnění. Oba obchody, jak Google Play, tak App Store, velmi pečlivě hlídají aplikace, které se na nich objevují. Vymazat Parler ze svých platforem se ale rozhodl i Amazon, který Parleru poskytoval výpočetní infrastrukturu jako jsou servery, internetové připojení, datová úložiště a další služby, což pravděpodobně vedlo pouze k dočasnému vypnutí webové části platformy.

Vzpomínám si na dobu, kdy se v programátorské komunitě vedly vzrušené debaty o tom, jestli je bezpečné používat tzv. cloudové řešení. Tuto otázku v globalizovaném neoliberálním kapitalismu však záhy vyřešil — kdo jiný než — trh. Nekupovat si vlastní výpočetní techniku, ale pronajímat si ji, včetně technické podpory, od velkých poskytovatelů, jako je právě Amazon nebo Google, se stalo de facto průmyslovým standardem. Malé technologické firmy nebo začínající startupy totiž ani jinou možnost nemají.

Budování vlastní IT infrastruktury je v porovnání s jejím pronájmem natolik finančně náročné, že firma, která by se touto cestou vydala, by ztratila svoji konkurenceschopnost.

Distribuce moci

O problémech spojených se sociálními sítěmi se mluví již dlouho. Jejich užívání vede k závislostem, k duševním potížím, přispívá k šíření dezinformací (jejichž nebezpečnost se v koronavirové krizi ukazuje s ještě větší intenzitou). Události kolem násilností v Kapitolu však ukazují, že sociální sítě a moc technologických gigantů je ještě větší a problematičtější, než se mohlo doposud zdát.

Na příkladu Parleru je patrné, že technologičtí giganti ovládají mnohem větší část veřejného prostoru a tzv. volného trhu, než je na první pohled zřejmé. Můžeme si o obchodním modelu sítě Parler myslet, co chceme. Není to ale Amazon, který by měl rozhodovat, jestli má Parler právo podnikat tak, jak podniká. Rozhodne se příště Jeff Bezos shodit servery firmě, u které usoudí, že by se mohla stát jeho konkurencí?

Možnost nevyužívat technologické platformy je pouze teoretická. Vydavatelé internetových magazínů a novin bez profilů na sociálních sítích osloví publikum jen stěží. Politici budou bez sociálních sítí těžko komunikovat se svými voliči. Malé technologické firmy v podstatě nejsou schopny uspět v globální konkurenci, pokud nevyužijí služeb poskytovaných Amazonem, Applem nebo Googlem. O závislosti samotné IT infrastruktury našich států, obzvlášť za časů koronavirové pandemie, na kalifornských technologických gigantech nemluvě.

Internet je jedním z veřejných prostorů. Byl vybudován za velkého přispění veřejných peněz, práce univerzitních vědců a vědkyň a za úsilí mnoha podnikatelů a podnikatelek a malých firem. Nemůžeme připustit, aby kontrolu nad celým internetem (a společně s ním nad našimi životy) drželo v rukou jen pár neregulovaných korporací a jejich majitelů. Dokážeme na řešení tohoto problému najít společenskou shodu? Obávám se, že je to nutné. Protože moci technologických gigantů nebude náš politický systém v blízké době schopen konkurovat.

Diskuse