Nadnárodní korporace Amazon brzy zprovozní svou pobočku v Dobrovízi u Prahy. Zatím pořádá nábor pracovníků. Právě díky pracovním příležitostem se stavbě olbřímího skladu dostalo mocné politické podpory. „Jde o významnou přímou investici, která vytvoří velké množství pracovních míst,“ řekl sám premiér Sobotka. Všude se objevily plakáty lákající potenciální pracanty („Work hard. Have fun. Make history,“ hlásá heslo Amazonu, protože údernější „Arbeit macht frei“ už je dávno zabrané).

Při posuzování projektu ale nelze zůstávat u budovatelsko-manažerských superlativů o vypořádání se s nezaměstnaností. Amazon se sice tváří jako logický a užitečný dar z nebes, ale zůstává tu problematický kontext a opomenuté zákulisí. Amazon má své skryté dionýsovské podloží. A to je třeba prozkoumat, abychom plně pochopili, co Amazon přinese jednotlivcům i státu.

Luxembourg Leaks

Doručovatelské impérium Jeffa Bezose je samozřejmě známé svou šikanou zaměstnanců. Pracovníci musí plnit přísné pracovní normy, bývají zastrašováni ochrankou, a zaměstnavatelé se rádi vyhýbají placení nemocenské. Málokdy se ale zdůrazňuje, že Amazon kromě skladníků zneužívá i státy, ve kterých své sklady postavil.

Amazon totiž patří mezi téměř 340 nadnárodních korporací, které uzavřely tajné smlouvy s lucemburskou vládou. Ty jim zajišťují výhodné zdanění. Dokumenty odhalilo a zveřejnilo Mezinárodní sdružení investigativních novinářů z Washingtonu. Do kauzy se pak vložila Evropská komise a Evropský parlament, protože se zřejmě jedná o porušení pravidel hospodářské soutěže (ze strany Lucemburska by pak šlo o státní pomoc, kterou směrnice EU nedovolují).

Firmy jako Apple, Ikea, Pepsi nebo právě Amazon se tak totiž dopouštějí daňových úniků. Využívají pracovníky, prostor a infrastrukturu evropských států, aby jim poté Lucembursko téměř odpustilo veškeré daně.

Hurónskou obhajobou Amazonu ale Česká republika jen pokračuje ve své neperspektivní strategii. S velkou slávou se tu přivítá zahraniční korporace, aby pak slibovaný přínos státní pokladně protekl některým z daňových rájů zpět k investorům. Patříme dokonce mezi největší specialisty na odliv zisků: schodek při zhodnocení výnosů vzhledem k HDP z nás činí třetí nejvíce ztrátový státem v EU. Před námi je jen Irsko (kde vesele „nedaní“ Google) a právě Lucembursko.

Taková podpora ničím neomezeného bohatnutí určitých hráčů na trhu bývala v minulosti obhajována teorií tzv. trickle-down efektu (aneb rapidní nárůst bohatství v rukou menšiny zdvihne životní úroveň chudších). V celé řadě nedávných analýz ovšem byla tato apologetika prohlášena za pouhou nefunkční doktrínu.

Trickle-down efekt, kterým se zaklínaly už vlády G. W. Bushe nebo Margaret Thatcherové, způsobuje pouze hospodářskou stagnaci. Řešením je naopak vyšší zdanění neúměrně bohatých jedinců a především korporací. Důsledkem by mělo být zlepšení ekonomické situace nejchudších čtyřiceti procent.

Nejde ale jen o charitativní výpomoc nějakým „sociálním případům“. Pokud by se během osmdesátých let ve Velké Británii nerozmohla příjmová nerovnost, byla by tato země nyní o dvacet procent bohatší. Tyto informace nevydala žádná „naivní levičácká“ neziskovka. Jedná se o analýzu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Očekávaný přínos Bezosovy zahraniční investice se tak drolí pod rukama. Příchod Amazonu není božskou manou, z níž bude syt celý národ. Naopak. České země se stanou lacinou kolonií. Dobrá, řeknou zastánci přímých investic, ale bude kolonií, kde jsou nová pracovní místa. A pracuje se zde mnohem efektivněji! No, to je právě ten problém.

↗

Firmy jako Apple, Ikea, Pepsi nebo právě Amazon se dopouštějí

daňových úniků. Využívají pracovníky, prostor a infrastrukturu evropských států, aby jim poté Lucembursko téměř odpustilo veškeré daně. Ilustrační foto ČT

Stroje Jeffa Bezose

Pracovní logika Amazonu bývá vychvalována pro svou výkonnost. Tuto zdánlivou pokrokovost bychom ale měli zasadit přesněji do historického kontextu. Jedná se totiž o taktiku, která byla v USA moderní téměř před sto lety. Frederick Winslow Taylor vypracoval složitou a obsesivně přesnou metodu jak vypočítat, kolik a za jak dlouho toho musí dělník odpracovat.

Nazýval ji „vědeckou organizací práce“ (přičemž ve skutečnosti byla více organizovaná než vědecká). Pracovníka chápal jako pouhý nástroj. Jeho pohyby musely být plně mechanické a předem propočítané, zakázal i pohyby zbytečné nebo pomalé. Myšlení také zdržovalo — to měli dělníci nechat na šéfech z tzv. „oddělení, které myslí“. Sám Taylor upozorňoval zaměstnance: „Nežádáme po vás, abyste myslili, jsou na to jiní lidé, kteří jsou za to placeni“.

Taylor svůj průzkum toho, jak ze zaměstnance vytvořit co nejefektivnější stroj, popsal v několika knihách. V té době ještě nebyl pod tlakem odborů a mohl psát zcela nepokrytě. Odhalil tak cynický pragmatismus celého svého efektivního třeštění. Jeho logika nám může mnoho povědět o přemýšlení korporací (jako je třeba Amazon), které vedou podobně hyperaktivní sociopati (jako třeba Jeff Bezos).

Taylor byl přesvědčen, že zvýšení mezd není pro dělníky dobré (chovají se pak „roztržitě“), a celkově je třeba přísných pravidel. Ty natolik odpovídají způsobům Amazonu, že má smysl je ocitovat. Zaměstnavatel musí „držeti dělníkům před ústy švestku, aby za ní vyšplhali, práskati nad nimi karabáčem a dát jim příležitost líznout medu, pracovat s nimi bok po boku a pevně je postrkovat v témž směru a vždycky je poučovat, vést a pomáhat jim. Karabáč se trochu dá stranou z dohledu, kdežto podstatným znakem je těsná a srdečná spolupráce ředitelství s dělnictvem a pak to, že máme pro ně stále pohotově pěknou, velikou švestku.“

Bez zakrytí manažerským ptydepe se tu dozvídáme o strategii, kterou plánuje i Amazon. Místo karabáče máme ochranku, nejsnaživější možná dostanou nějaký ten „lízanec medu“, a ti, kteří budou úspěšní, se stanou manažery a budou školeni v Německu nebo Americe, kde ochutnají pěknou a velikou švestku Jeffa Bezose.

Amazon nabízí modernitu z výprodeje. Provozuje návrat do fáze, kdy ideálem byl dělník-stroj. Tento pohled se v minulosti snažily změnit odbory, které se za práva zaměstnanců praly. Amazon přichází s plánem, jak celý náročný proces této kultivace škrtnout.

Pracující chátra

Němečtí zaměstnanci Amazonu několikrát stávkovali proti porušování svých práv. V Německu měli také Hegela. My jsme neměli Hegela, ale budeme mít Amazon. Tyto dvě věci spolu možná souvisí. Hegel totiž důsledně upozorňoval na problémy spojené s chudobou. Živořící jedinci se totiž stanou „chátrou“. Nejde o nadávku. Chudí se sami začnou považovat za chátru, tedy za zbytečnou a nepotřebnou zátěž, která nemá ve společnosti své místo.

Člověk by předpokládal, že získání pracovního místa vzniku chátry zabrání. Co když ale ani samo zaměstnání nevyřeší tento problém? Co když ani pracující člověk nebude považovat své zaměstnání za prostředek k dosažení smysluplného života? A co když ho právě jeho zaměstnání fixuje v nedůstojném postavení? Stane se pak pracující chátrou — vyděděncem s osmihodinovou pracovní dobou. U Amazonu toto nebezpečí hrozí.

Evropský šéf Amazonu ještě před rokem sliboval nadprůměrné platy. Nyní je zaměstnancům přislíbeno jen 110 Kč za hodinu, což nestačí ani na plat průměrný. Ve skutečnosti se tak zařadí ke dvěma třetinám obyvatel, kterým schází i několik tisíc korun k jeho dosažení. Skladníci z Amazonu budou celé dny balit knihy, ale nikdy nebudou mít peníze, aby si je objednali, ani dostatek času, aby si je případně přečetli.

Nezaměstnanost sice mizí, ale chudoba zůstává. Místo účinného sociálního kroku tak sledujeme jen další bitvu v taylorovském „boji s povalečstvím“. Je to práce pro práci, činnost beze smyslu.

Pokud mírně parafrázujeme Hegelovy výroky, získáme celkem přesný popis situace, v níž se budou skladníci z Amazonu nacházet. „Zaměstnání v Amazonu souvisí se ztrátou pocitu práva, právnosti a cti existovat prostřednictvím vlastní činnosti a práce. To vede k vytvoření chátry, které zase s sebou přináší větší snadnost koncentrovat neúměrné bohatství do několika málo rukou (Jeff Bezos). Amazon tak zaměstnance připravuje o všechny výhody společnosti, o schopnost získávání dovedností a vzdělání vůbec, o právní ochranu, zdravotní péči. Ukazuje se zde, že při přemíře bohatství občanská společnost není dost bohatá, tj. nemá dostatečné vlastní jmění, aby zabránila přílišné chudobě a vzniku pracující chátry z Amazonu.“

Političtí představitelé ale přesto podléhají určitému opiu interpasivity. Takový efekt probíhá i při sledování sitcomů. Po celém dni v práci jsme znaveni, nemáme ani sílu se smát. Nahraný smích se tak směje za nás. Únava zůstává, ale máme alespoň dojem, že se bavíme. Podobně Amazon zaměstnává místo nás. Chudoba přetrvává, ale můžeme mít dojem, že se všichni dobře baví. Vše je v pořádku.

Takový přístup k politice předznamenal film Případ pro začínajícího kata. Hlavní hrdina se zde podivuje nad kapesními hodinkami, které jdou pozadu. Přítel ho napomene: Co pořád máš, to ti nestačí, že je slyšíš tikat?

Zaměstnanec Amazonu se mění na efektivní hodinový strojek a společnost je spokojená, že jej slyší tikat. Také Bezosovy hodinky jdou pozpátku: až do dob ponižujících experimentů F. W. Taylora a ujařmující práce pro práci.

Amazon neprospěje jedincům ani státu. Co bychom tedy měli poradit vládě jako odpověď na nabídky takových korporací? Klidně bychom mohli použít heslo samotného Amazonu: Pošli to dál! Ideálně co nejdál. Až do míst, kde není stát zkracován na daních a zaměstnanec na důstojnosti. Takovou zemí totiž Česká republika není a zřejmě dlouho nebude.