Nadnárodní korporace Amazon brzy zprovozní svou pobočku v Dobrovízi u Prahy. Zatím pořádá nábor pracovníků. Právě díky pracovním příležitostem se stavbě olbřímího skladu dostalo mocné politické podpory. „Jde o významnou přímou investici, která vytvoří velké množství pracovních míst,“ řekl sám premiér Sobotka. Všude se objevily plakáty lákající potenciální pracanty („Work hard. Have fun. Make history,“ hlásá heslo Amazonu, protože údernější „Arbeit macht frei“ už je dávno zabrané).

Při posuzování projektu ale nelze zůstávat u budovatelsko-manažerských superlativů o vypořádání se s nezaměstnaností. Amazon se sice tváří jako logický a užitečný dar z nebes, ale zůstává tu problematický kontext a opomenuté zákulisí. Amazon má své skryté dionýsovské podloží. A to je třeba prozkoumat, abychom plně pochopili, co Amazon přinese jednotlivcům i státu.

Luxembourg Leaks

Doručovatelské impérium Jeffa Bezose je samozřejmě známé svou šikanou zaměstnanců. Pracovníci musí plnit přísné pracovní normy, bývají zastrašováni ochrankou, a zaměstnavatelé se rádi vyhýbají placení nemocenské. Málokdy se ale zdůrazňuje, že Amazon kromě skladníků zneužívá i státy, ve kterých své sklady postavil.

Amazon totiž patří mezi téměř 340 nadnárodních korporací, které uzavřely tajné smlouvy s lucemburskou vládou. Ty jim zajišťují výhodné zdanění. Dokumenty odhalilo a zveřejnilo Mezinárodní sdružení investigativních novinářů z Washingtonu. Do kauzy se pak vložila Evropská komise a Evropský parlament, protože se zřejmě jedná o porušení pravidel hospodářské soutěže (ze strany Lucemburska by pak šlo o státní pomoc, kterou směrnice EU nedovolují).

Firmy jako Apple, Ikea, Pepsi nebo právě Amazon se tak totiž dopouštějí daňových úniků. Využívají pracovníky, prostor a infrastrukturu evropských států, aby jim poté Lucembursko téměř odpustilo veškeré daně.

Hurónskou obhajobou Amazonu ale Česká republika jen pokračuje ve své neperspektivní strategii. S velkou slávou se tu přivítá zahraniční korporace, aby pak slibovaný přínos státní pokladně protekl některým z daňových rájů zpět k investorům. Patříme dokonce mezi největší specialisty na odliv zisků: schodek při zhodnocení výnosů vzhledem k HDP z nás činí třetí nejvíce ztrátový státem v EU. Před námi je jen Irsko (kde vesele „nedaní“ Google) a právě Lucembursko.

Taková podpora ničím neomezeného bohatnutí určitých hráčů na trhu bývala v minulosti obhajována teorií tzv. trickle-down efektu (aneb rapidní nárůst bohatství v rukou menšiny zdvihne životní úroveň chudších). V celé řadě nedávných analýz ovšem byla tato apologetika prohlášena za pouhou nefunkční doktrínu.

Trickle-down efekt, kterým se zaklínaly už vlády G. W. Bushe nebo Margaret Thatcherové, způsobuje pouze hospodářskou stagnaci. Řešením je naopak vyšší zdanění neúměrně bohatých jedinců a především korporací. Důsledkem by mělo být zlepšení ekonomické situace nejchudších čtyřiceti procent.