Poslanci Kongresu Spojených států rozhodli správně a jednoznačně: dosluhující prezident Donald Trump se dopustil „podněcování ke vzpouře“, kontextuálně stupňujícího se nabádání k útoku na základní instituce státu — volby a parlament. Učinil tak jednak pobízením k aktivnímu vzdoru vůči výsledkům demokratických voleb, a to i poté, co se u cca šedesáti soudů ukázalo, že nemá pravdu vůbec v ničem, a jednak výzvami k přímému vystoupení vůči zákonodárcům, když měli 6. ledna stvrdit volební výsledky.

Zhusta citována je nyní poslední řeč, kterou Trump pronesl na demonstraci Zachraňme Ameriku před inkriminovaným vpádem trumpovců do sídla Kongresu. Nejde však zdaleka jenom o ni, ba naopak — je to trochu past. Sám projev totiž obsahoval krom výzvy k pochodu ke Kapitolu a pasáží typu je nutné mít kuráž udělat, co je zapotřebí i apel na protestování „vlastenecky a bez násilí“.

Trump si v podobném doublespeaku libuje — vzpomeňme na jeho vzkaz militantním stoupencům stay back and stand by z předvolební debaty. A jeho zastánci nyní šermují kusými výzvami k poklidu a vstřícnějšími výklady řečeného.

Trumpovo „podněcování“, na němž se zakládá věcná podstata schváleného impeachmentu, nemožno chápat jen s ohledem na jeden konkrétní proslov. Je třeba myslet na celou dvou-a-půl-měsíční masáž o zfalšovaných volbách a související burcování. Čistě na demonstraci 6. ledna sice zazněla řada problematických vět, ale i ty jsou bez dalšího obojace vyložitelné. Například:

• „Nikdy se nevzdáme. Nikdy neuznáme, že jsme prohráli. Nemůžete uznat porážku, když se kradou hlasy. Naše země toho už má dost. Už to nebudeme dále snášet,“
• „Zastavíme tuto krádež (volebního vítězství),“
• „Nebudete-li bojovat jako diví, o tuto zemi přijdete.“

Vskutku zapotřebí je brát věc v kontextu. Jak uvedl ve čtvrtek jeden z hostů tematického pásma francouzské státní televize, ona Trumpova „řeč“, kterou Kongres posuzoval, začala už po 3. listopadu. A její součástí bylo i to, jak se během vpádu do Kapitolu Trump choval a jak útok ve svých tweetech rámoval, než se odhodlal k jeho odsouzení. Připomeňme si, že:

1. ještě ve 2:22 místního času, tedy dvaadvacet minut po vylomení dveří do Kapitolu, Trump tweetoval, že jeho viceprezident Mike Pence předsedající certifikační schůzi „nemá odvahu udělat, co je třeba“,
2. ještě půl hodiny po vpádu prvních lidí do budovy telefonoval poslancům, aby výsledky voleb zpochybnili,
3. po prvních žádostech o posily odmítl řešit vyslání Národní gardy,
4. první výzvu svým stoupencům v Kapitolu k nenásilnému chování publikoval až na několikeré naléhání čtyřicet minut po průniku do budovy, a to ve stylu neubližujte policistům,
5. s první výzvou k ukončení protestu (We love you. You are very special. But we have to have peace. Go home) vystoupil až ve 4:22 místního času, tedy dvě hodiny dvaadvacet minut po vylomení vstupních dveří,
6. po většinu času koukal Trump na živý přenos dění v Kapitolu v televizi a odmítal brát telefony. Republikáni z Kongresu museli volat jeho poradcům a jeho dceři, aby ho přiměli konečně něco udělat.