Za Kapitol a povolební štvaní si Trump impeachment zasloužil. Otázkou je, co nyní

Petr Jedlička

Druhý impeachment dosluhujícího amerického prezidenta nebyl reakcí pouze na Trumpovu řeč z demonstrace před vpádem do Kapitolu, ale na vše, co dělal v posledních měsících, i na jeho chování při útoku. Trápení s ním však ještě nekončí.

Celkově hlasovalo pro Trumpův druhý impeachment 14. ledna 232 poslanců, 197 proti a čtyři se zdrželi. K demokratickým kongresmanům se připojilo i deset republikánů. Grafika Hoekstrarogier, Pixabay

Poslanci Kongresu Spojených států rozhodli správně a jednoznačně: dosluhující prezident Donald Trump se dopustil „podněcování ke vzpouře“, kontextuálně stupňujícího se nabádání k útoku na základní instituce státu — volby a parlament. Učinil tak jednak pobízením k aktivnímu vzdoru vůči výsledkům demokratických voleb, a to i poté, co se u cca šedesáti soudů ukázalo, že nemá pravdu vůbec v ničem, a jednak výzvami k přímému vystoupení vůči zákonodárcům, když měli 6. ledna stvrdit volební výsledky.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Zhusta citována je nyní poslední řeč, kterou Trump pronesl na demonstraci Zachraňme Ameriku před inkriminovaným vpádem trumpovců do sídla Kongresu. Nejde však zdaleka jenom o ni, ba naopak — je to trochu past. Sám projev totiž obsahoval krom výzvy k pochodu ke Kapitolu a pasáží typu je nutné mít kuráž udělat, co je zapotřebí i apel na protestování „vlastenecky a bez násilí“.

Trump si v podobném doublespeaku libuje — vzpomeňme na jeho vzkaz militantním stoupencům stay back and stand bypředvolební debaty. A jeho zastánci nyní šermují kusými výzvami k poklidu a vstřícnějšími výklady řečeného.

Trumpovo „podněcování“, na němž se zakládá věcná podstata schváleného impeachmentu, nemožno chápat jen s ohledem na jeden konkrétní proslov. Je třeba myslet na celou dvou-a-půl-měsíční masáž o zfalšovaných volbách a související burcování. Čistě na demonstraci 6. ledna sice zazněla řada problematických vět, ale i ty jsou bez dalšího obojace vyložitelné. Například:

  • „Nikdy se nevzdáme. Nikdy neuznáme, že jsme prohráli. Nemůžete uznat porážku, když se kradou hlasy. Naše země toho už má dost. Už to nebudeme dále snášet,“
  • „Zastavíme tuto krádež (volebního vítězství),“
  • „Nebudete-li bojovat jako diví, o tuto zemi přijdete.“

Vskutku zapotřebí je brát věc v kontextu. Jak uvedl ve čtvrtek jeden z hostů tematického pásma francouzské státní televize, ona Trumpova „řeč“, kterou Kongres posuzoval, začala už po 3. listopadu. A její součástí bylo i to, jak se během vpádu do Kapitolu Trump choval a jak útok ve svých tweetech rámoval, než se odhodlal k jeho odsouzení. Připomeňme si, že:

  1. ještě ve 2:22 místního času, tedy dvaadvacet minut po vylomení dveří do Kapitolu, Trump tweetoval, že jeho viceprezident Mike Pence předsedající certifikační schůzi „nemá odvahu udělat, co je třeba“,
  2. ještě půl hodiny po vpádu prvních lidí do budovy telefonoval poslancům, aby výsledky voleb zpochybnili,
  3. po prvních žádostech o posily odmítl řešit vyslání Národní gardy,
  4. první výzvu svým stoupencům v Kapitolu k nenásilnému chování publikoval až na několikeré naléhání čtyřicet minut po průniku do budovy, a to ve stylu neubližujte policistům,
  5. s první výzvou k ukončení protestu (We love you. You are very special. But we have to have peace. Go home) vystoupil až ve 4:22 místního času, tedy dvě hodiny dvaadvacet minut po vylomení vstupních dveří,
  6. po většinu času koukal Trump na živý přenos dění v Kapitolu v televizi a odmítal brát telefony. Republikáni z Kongresu museli volat jeho poradcům a jeho dceři, aby ho přiměli konečně něco udělat.

Platí navíc, že Trump už od listopadu nevystupoval jen sám za sebe, ale jako hlava skupiny politiků, kteří se účastnili jeho tažení spolu s ním. Jeden z nich — Rudy Giuliani — na demonstraci 6. ledna říkal, že důkazy skrývají pouze zločinci a že situaci by bylo nejlepší „rozsoudit soubojem, bojem“. Další pak — Mo Brooks — zase pronesl: „Dnešek je den, kdy si budeme dělat seznamy jmen a nakopávat zadky.“

Jeden z Trumpových tweetu z 6. ledna se sdělením typu „můžete si za to sami a mějte na paměti, co můžu, když chci“. Repro DR

Donald Trump asi nechtěl prostřednictvím svých stoupenců provést přímo klasický puč. Ač jeho skutečné vnímání celé věci zůstává záhadou, je pravděpodobnější, že chtěl spíše jen zastrašovat, demonstrovat svůj trvající vliv a sílu — a možná si připravit půdu pro další plány.

Na místě ale zemřelo pět lidí, což je mimochodem o jednoho více než při útoku na ambasádu v Benghází v roce 2012, kvůli kterému grilovali republikáni Obamu a Clintonovou po čtyři roky. A jak ukazuje dosavadní vyšetřování, reálně ohroženy byly i životy zákonodárců.

Nebezpečný precedens

Mohli poslanci nechat vše uvedené jen tak bez odpovědi, tedy, lidově řečeno, nechat vše vyhnít? Většina republikánských poslanců k tomu při debatě o impeachmentu vybízela — argumentovalo se zejména, že Trumpovi zbývá už jenom týden ve funkci a že impeachment národ ještě více rozdělí.

Na obojím něco je. Neplatí sice, že by zůstávalo dnes mnoho Američanů v dilematu pro Trumpa vs. proti Trumpovi nerozděleno. Impeachment může však protrumpovskou část ještě více radikalizovat.

Jenomže mohl Kongres nechat vzniknout podobně nebezpečný precedent? U prezidenta podrobeného impeachmentu je navíc větší šance, že se mu podřízení vzepřou, pokud by nařídil v posledních dnech svého mandátu nějakou šílenost.

Uváží-li se celkový význam impeachmentu v americkém systému, v Trumpově případě byl nyní rozhodně na místě. Impeachment je v USA pojistkou jedněch zástupců lidu proti druhému. A jak se řešilo již loni ve speciálním textu k tématu, „(U impeachmentu) neběží primárně o posouzení a náležité potrestání konkrétního deliktu, ale o sesazení osoby, která dle důvodného mínění velké většiny vrcholné politické reprezentace už nedokáže vykonávat funkci v souladu se smyslem této funkce dle ústavy, anebo prokázala v závažné míře tendenci zneužívat postavení či moc, jež díky veřejné funkci získala (…) Jde tu o ochranu ústavního pořádku.“

I proto hlasovalo pro Trumpův impeachment spolu s demokraty oněch deset republikánů. Nyní je nicméně hlavní otázkou, co bude dále.

Stoupenci dosluhujícího prezidenta před Kapitolem. Foto Tyler Merbler, flickr.com

Aktuální dilemata

Obecně má po schválení impeachmentu Sněmovnou reprezentantů následovat proces v Senátu, v jehož závěru může být prezident dvoutřetinovou většinou sesazen. Přijde tak nejen o místo, ale i o penzi, o doživotní nárok na ochranku a podobě. Může přijít i o právo znovu kandidovat.

Proces po Trumpově aktuálním impeachmentu se ovšem nestihne takřka určitě do 20. ledna — do nástupu nového prezidenta. A vůdčí zákonodárci se tak musejí rozhodnout: má smysl tlačit na projednání věci co nejrychleji, tedy dokud je vpád do Kapitolu v živé paměti, a zablokovat tím nastupujícímu Bidenovi uprostřed pandemie Senát, nebo je lepší věc odložit, řekněme, na duben, až budou známy závěry vyšetřování, ale zároveň vyvane současná rozhořčená atmosféra?

K eventuálnímu Trumpovu zpětnému sesazení, respektive k zákazu další kandidatury, potřebují demokraté v Senátu získat sedmnáct republikánských hlasů. Zatím jich mají asi pět. Pomůže věci, když se vyjasní, jakou roli sehráli při vpádu do Kapitolu někteří protrumpovští politikové, kteří s útočníky sympatizovali? Jedna poslankyně dokonce ohlašovala na Twitteru, kde v budově je zrovna předsedkyně Sněmovny Pelosiová…

FBI vydala před několika dny varování, že radikální trumpovci chystají na 20. ledna demonstrace u sídel sněmoven ve všech státech USA. Údajně je též pravděpodobné, že část účastníků bude ozbrojena. Donald Trump sám zatím spíše mlčí, respektive v odpovědi na dotazy hájí svůj postup, ale okázale vyzývá i k nenásilí.

Možná, že republikánské senátory přesvědčí jeho chování právě během 20. ledna. A možná, že o všem rozhodne spíš počet velkých firem, jež utnou republikánským politikům kvůli Trumpovi penězovody. Od 6. ledna ohlásily příslušný záměr již desítky různých lobby a korporací.

Bude se ovšem Republikánská strana nyní štěpit? A začne tažení proti poslancům, kteří podněcovali trumpovce k akci spolu s prezidentem? V USA lze trestat i poslance, kteří štvou proti státu, ovšem jen podle ústavního dodatku schváleného v atmosféře po americké občanské válce…

Co to způsobí? Půjdou trumpovští radikálové do odboje? Co se stane, zakáže-li Senát Trumpovi znovu kandidovat? A jak míní Biden toto vše „hojit a urovnávat“? Poslanci Kongresu Spojených států rozhodli ve čtvrtek nad ránem jednoznačně. Ale trápení s Trumpem ještě zdaleka nekončí.

Diskuse