Pokud ještě někdo potřeboval potvrdit, že měření času je umělý koncept, který nemá na události vliv, stačilo počkat pouze 6 dnů v roce 2021. To ve Spojených státech začalo přímé pokračování listopadových voleb. Ale zpočátku nenápadně. Dokonce tak nenápadně, že jsem ani neměl v plánu ten den sledovat cokoliv z americké politiky. Věděl jsem, že má proběhnout certifikace volebních hlasů a věděl jsem, že se pár poslanců a senátorů ze strany republikánů chystá vznést námitky, kvůli nikdy neprokázaným volebním podvodům. Což ale mělo vést pouze ke zbytečnému zdržení. Také se dlouho dopředu chystal protest Trumpových fanoušků a minimálně týden před 6. lednem se objevovaly zprávy, v nichž policie Washingtonu D. C. potvrzovala, že je připravena.

Byl jsem ze sledování zpráv také trochu unavený. Den předtím byl policista, který střelil Jacoba Blaka sedmkrát do zad, osvobozen. Což bylo až otravně předvídatelné rozhodnutí. Nápovědou bylo, že guvernér státu Wisconsin před tiskovou konferencí, jež ohlašovala výsledek vyšetřování, povolil výpomoc národní gardy. Raphael Warnock vyhrál doplňkové senátní volby ve státu Georgia. Druhý demokrat Jon Ossoff byl ve vedení a zbývalo sečíst pouze hlasy z okresů, které volí převážně demokraty. To je mimochodem něco, v co jsem absolutně nevěřil. To jsou důvody, proč jsem prostě nevěnoval moc pozornosti něčemu, co mělo být jen zbytečně natahovanou formalitou. Mike Pence, do kterého prezident Trump vkládal důvěru jako do možnosti poslední záchrany, měl nad výsledkem stejnou moc, jakou má moderátor při předávání libovolných cen v televizi.

Ale pak se skupinky protestujících začaly pomalu přibližovat k budově Kapitolu. A také jich bylo mnohem víc, než jsem čekal. A pak byly opravdu blízko. Když začala přetahovaná o bariéry, bylo možné si všimnout té početní převahy, kterou protestující měli. Policistů bylo zřetelně málo a většina měla jen cyklistické helmy. Předpokládám sice, že to neznačí, že by skutečně přijeli na kole a že jde o běžnou výstroj. Na důvěře to ale rozhodně nepřidává. Zvlášť když víme, jakou až armádní výstroj je policie schopná obléci, když jde o rozehnání protestů proti policejnímu násilí. Tuhle informaci máme kolektivně uloženou v hlavě od protestů ve Fergusonu v roce 2014, kde policie použila i nejedno obrněné auto odkoupené z přebytků armády.

Přetahovaná také skončila poměrně rychle a když se dav dostal do budovy Kapitolu začalo to celé být velmi zmatené. Je to velká budova a nebylo jasné, na které straně už policie kapitulovala a které vstupy ještě blokovala. Mísily se záběry přetlačování a křičení před zábranami s těmi, na nichž protestující už procházeli sem tam skrze různé chodby. Dobré bylo, že se tyto první skupinky většinou držely trasy pro návštěvníky. Jen pár jich překročilo červené provazy vytyčující správnou cestu skrze zdobené haly. Ale to s dalším návalem lidí brzy skončilo. Na západní straně Kapitolu je vysoké schodiště. Směřuje k dlouhému parku a odehrávají se zde prezidentské inaugurace. V momentě, kdy dav tohle schodiště obsadil, přestaly se objevovat bližší záběry od západního vchodu do budovy. Největší střety o zátarasy a alespoň nějaké taktizování policie tak bylo vidět jen na východní straně.

Filmy mě naučily, že jakékoliv narušení bezpečnosti tak blízko politikům, vede k nekompromisní obraně prostřednictvím perfektně vycvičených agentů v padnoucích oblecích. Což ale v reálném světe znamená najít kus nábytku, tím zapřít dveře a pak zmizet.

Nedostatek nových zpráv jsem si krátil čistě vizuálním studiem davu. Šlo samozřejmě hledat více, či méně skrytá písmena Q, abych si dokázal udělat představu, kolik procent davu věří neuvěřitelně stupidní konspirační teorii QAnon. To byla jedna možná zábava. Druhá byla odhalovat nášivky a rádoby armádní insignie, které si samozvaní patrioti připevňují na své neprůstřelné vesty, aby vypadali více vojensky. Dá se díky nim vysledovat, kolik patriotů se hlásí k náckům. Už dávno totiž nejde o hákové kříže. Tohle je dobré cvičení již od protestů v Charlotsvillu, jež se neonacisté pokoušeli přebrandovat na setkání nové alternativní pravice. Většina účastníků si ale všechny tyhle nášivky, odznaky, nálepky, které lze jasně identifikovat jako nacistickou symboliku, zapomněla zakrýt nebo sundat. I když tehdy to bylo až příliš jednoduché, protože v Charlotsvillu se objevilo i několik vlajek s hákovým křížem, což se před Kapitolem nestalo. Ale vlajky. Překvapivě pestré zastoupení různě stylizovaných a upravených vlajek Spojených států na to že jde o dav, který nesnese, když oné vlajce neprojevíte dostatečný respekt. Zvláštní ironií byl častý výskyt praporu Blue Lives Matter — v situaci, kdy se přetlačujete s policií. Vybral jsem aspoň pár opakujících se. Tahle zobrazuje Donalda Trumpa stojícího na jedoucím tanku se samopalem v ruce. Za Donaldem létají bankovky, za tankem je exploze a v pozadí letí orel s brokovnicí. Doporučuji vyhledat její obrázek a pořádně ji prostudovat, je přecpaná symboly. Klíčová slova na Googlu: Trump on a tank flag.

Trump v obleku Kapitána Ameriky. Je to kostým, který byl v roce 2012 použit ve filmu Avengers a který nejvíce připomíná vlajku Portorika, což dosud není oficiální stát i když ostrov patří Spojeným státům. Pokud se někdy z ostrova podaří udělat plnohodnotný stát, znamená to téměř jistě další dva senátory pro demokraty. Nejspíš proto území stále státem není. Ale to jsou vše jen drobné ironie, z nichž někdo může mít jen drobnou radost.

Tahle je jasná. Rasistický motiv. Pro jistotu s ručně připsaným heslem.

V proslovech se Donald Trump neustále točil kolem státu Georgia. Nejen proto, že tam probíhaly ony důležité doplňkové senátorské volby, ale tako proto, že v těch prezidentský zde Trump prohrál poměrně těsně, a Georgia se tak stala posledním středobodem jeho pokusu o zvrácení jejich výsledku. Jeho taktika byla poměrně nejasná, jen neustále opakoval lži, k nimž se někdo přidal, ale kromě davu před Kapitolem ho nikdo nebral vážně. Mnoho protestujících každopádně dorazilo s vlajkou státu Georgia, nebo alespoň s vlajkou Gruzie.

Perfektní kostým. Gumová hlava orla bělohlavého a oblek s hvězdami a pruhy. Levá polovina — i u kalhot — byla z červenobílých pruhů, celá pravá strana měla vzor bílých hvězd na modrém pozadí. Rukavice byly také modré s bílými hvězdami. Obě. Takže rukavice na levé ruce porušovala jinak striktní rozdělení obleku. To mě nadchlo. Další výhodou byla dobrá identifikace orla v davu lidí. A tento postával na místech, kde se dost intenzivně bojovalo. Těsně po tomto momentu se protestujícím podaří prolomit policejní obranu tím, že prostě odnesou železnou zábranu, kterou před sebou policisté měli.

Pak jsem orla spatřil v jednom ze vstupů do Kapitolu.

Nikdy se nezdál být příliš agresivní, spíše jen používal váhu svého orlího těla při tlačení davu kupředu chodbou. Lokalizoval jsem ho párkrát v záběrech z různých zdrojů, ale nemám kompletní informace a nevím nic o jeho osudu. Pravděpodobně je někde na svobodě. Maskoty celého tohoto pokusu o převrat se nakonec stalo těch pár výstředně oblečených lidí, kteří se dostali dovnitř. Případně těch, co předstírali, že telefonují v kancelářích poslanců a senátorů a fotili se při tom na sítě.

Šel jsem spát v době, kdy policie potvrdla, že začíná s postupným vytlačováním povstalců z Kapitolu. Hlavní televizní stanice opakovaly stále stejné záběry střídané mluvícími hlavami, na což jsem neměl kapacitu.

Kontrast s policejními zásahy proti letním a ve většině případů mírumilovným demonstracím hnutí Black Lives Matter musel být jasný všem. I já musel jít do historie, abych mohl nakreslit opravdu připravený kordon policistů. Obrázek je z washingtonského náměstí Lafayette, kde byla poklidná demonstrace vytlačena slzným plynem, aby se Trump mohl vyfotit s biblí. Kontrast je to opravdu velký a nejspíš bych měl být rád, že i na velkých zpravodajských webech se tohle téma řeší opakovaně. Mrzí mě ale bezzubost a neochota mluvit o hlubších problémech policie. Formulace a rozhodnutí, jakým způsobem o tomto problému referovat, jsou velmi důležité. Tvrdit, že nyní policie pouze podcenila sílu davu, znamená legitimizovat přístup, který zvolila při letních demonstracích, což rozhodně není ten správný směr. Nejsem odborník, ale myslím, že mezi mlácením lidí, jejich unášením v neoznačených dodávkách, hrozbou deset let ve vězení i za poškození dlaždic na sloupu federální budovy, sprejování pepřového spreje na rodiče s dětmi, střílení plastovými projektily na náhodné postávající lidi, propichování pneumatik aut, které podezíráte z přivážení vody na pomoc demonstrantům, střílení slzného plynu, který může způsobit i potrat či strkání starších lidí na zem (to vše jsou příklady z léta) a puštěním lidí do Kapitolu existuje spousta dalších možností. Ještě horší variantou, která v médiích také proběhla, a ještě bude probíhat, je děkovat policejnímu sboru a omlouvat jejich selhání tím, že ten rok byl prostě náročný a letní BLM protesty stály policejní sbor hodně sil. Tato perspektiva se objevila den po útocích na stanici MSNBC. Nevím, jestli politická podpora ze strany policejních sborů je nějakým ukazatelem, ale ty většinou ve volbách podpořily Donalda Trumpa. Prolínání pravicových extremistů do policejních složek není zanedbatelný problém. Už v roce 2006 FBI vydala obsáhlou zprávu týkající se tohoto problému. Ten samozřejmě nezačal v roce 2006. To byl pouze rok, kdy vyšla první koherentní zpráva. Problém trvá.

V dubnu se členové pravicové milice dostali podobně lehce do Kapitolu státu Michigan. Před dveře guvernérky Gretchen Whitmerové, kterou chtěli soudit. Postupně se ukázalo, že někteří členové ji chtěli rovnou unést a její soud natáčet. Pravděpodobně by natáčeli i vykonání rozsudku. I když to nechtěli provést v týž den a místem únosu neměla být kancelář, ale její rezidence. I tehdy se čekalo, že policie před Kapitolem nějak zasáhne, ale ta nechala všechny postupně projít. I tehdy se objevila videa, na nichž se policisté fotí se členy milice nebo navzájem vtipkují. Téměř z každé podobné akce existuje video, na němž policejní složky pravicové extremisty spíše doprovází a jsou k jejich konání shovívavé. Ale to už od té jedné noci strávené u televize moc odbočuju. No tak v roce 2022 na viděnou. Snad Joeu Bidenovi do té doby dojde, že tento stav bude vyžadovat větší změny než jen jím proklamované setkání se uprostřed a pár kompromisů.