Přes den se ve Washingtonu D. C. ani v okolních městech v Marylandu a Virginii nic zvláštního nedělo. Běžný pracovní den.

Při hledání kavárny v Bethesdě jsem několikrát potkal osamocené fanoušky Donalda Trumpa. Já procházel centrum ve směru hodinových ručiček, oni proti směru, takže jsme na sebe pokývli na chodníku několikrát. Obdivoval jsem jejich vytrvalost, protože vypadali utahaně už při prvním setkání a nikoho vlastně nezajímali.

Chvíli po šesté večer začínají televizní stanice šílet s dotykovými, interaktivními mapami. Každý drobínek informací se musí předat. I když jde jen o jedno procento sečtených hlasů v okrese, o němž nikdy nikdo předtím neslyšel.

Nutno zmínit, že šance obou kandidátů byly vyrovnané. Spousta komentátorů se snažila zmírnit optimismus. Opravdu jde o hod mincí v pár státech. Nic jiného nehraje roli.

Přesto se na povrch dral drobný optimismus pro kampaň Kamaly Harrisové. První povolební průzkumy dávaly jistou naději, že zdravotnictví, a hlavně právo na potraty budou v mnoha státech rozhodující otázkou.

Zpočátku večera jsme sledovali vývoj v Indianě. Ne že by ji měla vyhrát Kamala Harrisová, ale první výsledky ukazovaly menší náskok Donalda Trumpa, než se předpokládalo. Stále se doufá, že je to dobré znamení pro další státy.

Byla to však falešná stopa. Pět minut před půlnocí se rétorika stanic mění. Pomalu začínají mluvit o možném největším politickém comebacku v historii.