Nakonec volby nikdo neukradl, milice nepřijela. Průběh voleb narušilo jen pár anonymních telefonátů ohlašujících bomby u volebních místností. Veškeré pokusy o zmatek však ustaly s postupujícím večerem, kdy začalo být jasné vítězství týmu, který si všechny tyhle triky schovával pro případ, že by vedla Kamala Harrisová...

Po každých volbách mě překvapí rychlost, s jakou mediální domy začnou vytvářet různé narativy. Nezáleží na tom, jestli sledujete pravicové nebo centristické zprávy, ve vteřině vyhlášení výsledků jsou připraveni začít s analýzou.

A v případě demokratů i s rychlou přípravou půdy pro obviňování, kdo za to může. Den po volbách jsem se raději na zprávy nepodíval. Chodil jsem po městě, zašel za kamarádem, zeptal se, jak se má, a povídal si o všem jiném. Byl to příjemný den. Nakonec jsem se kolem Kapitolu vrátil do hotelu a cestou se snažil počítat vlajky.

Analýzy, teorie, obviňování… vše mě otravovalo. Ironií samozřejmě je, že teď nabídnu teorii vlastní. Dokonce analýzu.

Stejně jako v roce 2016 a 2020 odmítám věřit, že všichni voliči Donalda Trumpa jsou hloupí ubožáci. Někteří asi jo, ale ti budou i mezi voliči demokratů. To by bylo jednoduché odůvodnění. Stejně tak za prohru nemohly levicovější a progresivní frakce demokratů — oblíbený strašák po prohře Hillary Clintonové. A nemohly za ni ani menšiny.

Zajímá mě jediné číslo. Počet hlasů, které získal Donald Trump v roce 2020.

Letos získal zhruba stejně. 74250053. V roce 2020 to bylo 74223975 hlasů.

Kamala však získala o 11 miliónů hlasů méně než Joe Biden před čtyřmi lety. Selhala kampaň? Nemyslím si. Pomohl by úplně jiný kandidát vzešlý z primárek? Zcela určitě, ale to by Biden musel odstoupit se závodu o znovuzvolení dříve, než to ve skutečnosti udělal.

Poslední populistická rétorika ze strany demokratů byla kampaň Baracka Obamy v roce 2008. A lidé přišli a volili. Vyhrál Iowu, Indianu, Ohio, Severní Karolinu a Floridu. Vrchol moci, který demokraté nevyužili. Z populismu sešlo a z Baracka Obamy se vyklubal další korporátní politik starající se o finanční příspěvky od bohatých rodin a korporací.

Rok 2012 byl horší a jediným štěstím byl slabší kandidát republikánů. Ale bohatí tou dobou vycházeli z finanční krize značně posílení na rozdíl od střední a nižší třídy. 2016 Hillary a její nudný plán téměř žádné změny neměl šanci na vítězství. Nikdo si to nepřiznal, protože její protikandidát byl přece tak šílený.

Hillary nenabízela opravdu nic. Joe Biden je to samé a nebýt rozčilení po pandemii, asi by nevyhrál taky.

A pak ta věc před pár dny. Kandidátka, jež byla na svůj post vybrána tím, že před čtyřmi roky prohrála primárky, odstoupila a později se stala viceprezidentkou. Vše bez spoluúčasti voličů. A bez nápadů.

V rozhovorech se ani nesnažila oddělit od administrativy Joea Bidena. V přímém přenosu se dalo sledovat, jak opouští i ty drobné náznaky populistické rétoriky, kterou měla chvíli po oficiální nominaci. A mám pocit, že miliardáře dávající poznámky k budoucí legislativě výměnou za finanční dary se dřív dařilo schovávat před veřejností nějak lépe.

Je to prostě jednoduché a ze strany demokratů jde o vlastní gól. Vykašlete se na normální lidi a lidi se vykašlou na volby.

Za jednu procházku jsem napočítal 140 vlajek.