V západních zemích existují tři typy politiků, kteří se vymezují vůči tradičnímu establishmentu radikálně, a přitom z pravého okraje: narušené osobnosti, jež potřebují být za vůdce nebo za vedeného; podvodníci, kteří radikalitu používají jen jako nástroj k získání většího vlivu či peněz; a čistokrevní autoritáři a fašisté, případně jiní extremističtí pomatenci. Mezi pozorovateli dění v USA se dlouho debatovalo, k jakému z typů má nejblíže Donald Trump. Nyní, těsně po jeho odchodu, je věc konečně jasnější: není čistokrevný pomatenec.

Ono vyjasnění přinesl způsob, jakým se Trump s funkcí rozloučil. Není zde myšleno jeho bezprostřední rozloučení, tedy papalášské využití prezidentského speciálu k odletu do vlastního paláce na Floridu v posledních chvílích mandátu. Jde tu o poslední politické kroky: projevy, milosti a poslední opatření.

Pokud jde o projevy, Trump se rozloučil celkem dvěma řečmi. Každá z nich měla jinou formu, obě však stejnou podstatu. První, oficiální, byla delší, jakoby čtená až odhrkaná. Trump v ní vychvaloval všechny své úspěchy, skutečné i lživé — k tomuto tématu se ještě zvláštním textem vrátíme. Druhá řeč byla kratší a přirozenější. Trump ji pronesl až na vojenské základně, odkud startoval jeho poslední let.

Podstatou obou proslovů byl jednoduchý vzkaz — splnil jsem všechno, co jsem slíbil, a prosadil ještě mnohem víc. Nová administrativa teď bude moci, pokud nic nepokazí, sklízet jen samé sladké ovoce. Přeji ji hodně štěstí, modlím se za ni a mám za to, že USA neměli před sebou nikdy lepší budoucnost.