Celoevropská reforma autorského práva byla svými navrhovateli pojata jako velkolepý příběh, který dokáže přivést copyright do 21. století, zajistit férové ohodnocení autorů uměleckých děl a zároveň při tom zachrání upadající žurnalistiku. Pětiletý proces přinesl normu v takové podobě, která — bude-li finálním hlasováním europarlamentu přijata — v lepším případě původní očekávání nenaplní, v horším případě situaci v digitálním světě zhorší.

Na tomto zhodnocení se víceméně shodují kritici nové legislativy z řad akademiků, vydavatelů, technologických firem nebo občanské společnosti. Zdlouhavé a často ne příliš transparentní projednávání návrhu nakonec vyústilo do paradoxní situace, že s finální podobou směrnice nejsou spokojeni ani ti, v jejichž zájmu byla navržena — velcí držitelé práv z řad hudebního a audiovizuálního průmyslu.

„Současná podoba návrhu nejenže nesplňuje své cíle, ale dokonce může postavení evropských tvůrců a producentů zhoršit. Než taková směrnice, to raději žádná,“ píše se v dopise, který Evropské komisi adresovala skupina organizací včetně IFPI (Mezinárodní federace fonografického průmyslu), velkých evropských fotbalových soutěží jako Premier league nebo Bundesliga nebo i české Asociace komerčních televizí, kam patří Nova, Prima a Óčko.

Evropský parlament tak stojí před nesnadným rozhodnutím. Přijmout návrh v podobě, která vyhovuje jen málokomu, nebo vyslyšet kritiku z mnoha stran (včetně petice s téměř pěti miliony podpisů) a zahodit pět let práce? Finální hlasování bude na programu v nejbližších týdnech.

Autorské právo pro 21. století

Na nutnosti upravit pravidla pro autorské právo se shodují všechny zainteresované strany. Aktuální předpisy jsou 18 let staré a nevyhovují dnešnímu digitálnímu světu. V rámci „mírného pokroku v mezích zákona“ obsahuje nová směrnice o autorském právu na jednotném evropském trhu i opatření, která nevyvolávají kontroverzi a která jsou považována za potřebný posun kupředu.

Například směrnice jasně stanovuje, že není možné autorsky chránit zobrazení děl, která jsou již volně dostupná, například historických obrazů. Jejich fotografie nebo videozáznamy tak jsou také volnými díly.

Posun kupředu představuje i ukotvení takzvaných „out—of—commerce“ děl. Tedy výtvorů, které již není možné komerčně ani jinou obdobnou cestou získat, ale jejich autorská ochrana stále nevypršela. V mnoha případech není možné pro jejich užití souhlas autorů získat (například proto, že již nežijí a nemají žádné nástupce), a knihovny, archivy nebo muzea tak nemohou tato díla zpřístupnit, například jejich digitalizací. Tuto situaci směrnice řeší a pokud bude přijata, dojde tak k výraznému zlepšení dostupnosti velké části děl ze 20. století.

Naopak za nevyužitou příležitost označují kritici směrnice absenci celoevropského sjednocení takzvané „svobody panoramatu“. V některých zemích EU totiž fotografie budov, soch nebo jiných autorských děl ve veřejném prostoru není možné šířit bez souhlasu autora daného díla.

Návrh směrnice se také vůbec nijak neodvážil otevřít téma zkrácení a harmonizace současné délky ochrany autorských děl, přestože i tato otázka byla velmi často zmiňována v úvodních veřejných konzultacích. Autorská díla jsou nyní v EU chráněna 70 let po smrti autora; původní Bernská konvence chránila díla 50 let, v zemích EU navíc platí různá pravidla a výjimky.