Je třeba zachránit internet. Směrnicím EU i digitálnímu volnému trhu navzdory
Jan KašpárekPokud chceme svobodný internet, který nebude zabíjet žurnalistiku či oprávněné nároky umělců, potřebujeme odvážnou vizi jeho veřejné správy, která nebude závislá na státu či kapitálu.
Evropským parlamentem minulý týden prošla kontroverzní směrnice upravující vymáhání autorských práv na síti. Obhájci autonomie virtuálního prostoru označují její sporné body, řazené původně jako články jedenáct a třináct (nyní patnáct a sedmnáct), za nepřípustnou regulaci. Ta podle nich zavání předběžnou cenzurou a ve svém důsledku zabije svobodu internetu.
Méně početná skupina zastánců směrnice nazpět argumentuje údajnou nutností omezit působení korporátních zpravodajských agregátorů, jež de facto vykrádají mnohdy již tak mizerně placenou práci tradičních novinářů, případně ochranou práv umělců, jejichž díla se objevují na internetových platformách volně ke stažení či zhlédnutí, aniž by z toho autor cokoli měl.
Na obou stranách se samozřejmě objevil pochybný lobbing. Google, kterému hrozí, že bude muset prvotním autorům děl za jejich zpřístupňování platit, před směrnicí předvídatelně varuje. Velcí vydavatelé periodik, kteří větří možnost mnohamilionových zisků, naopak opatření požadovali a neváhali se uchýlit k mediální šikaně protistrany.
Alespoň na teoretické rovině však oba pohledy na směrnici disponují kvalitními argumenty. Ty jsou ostatně s výjimkou lobbistů a jejich poskoků vedené upřímnou snahou o zlepšení stávajících tristních podmínek, či naopak o zachování toho dobrého, co na internetu v éře dezinformací a bizáru zbylo.
Nikoli náhodou kvůli směrnici vyšly do ulic davy lidí — jen v Mnichově jich proti přijetí protestovalo na padesát tisíc, a to s podporou Pirátů, německé sociální demokracie, Die Linke, Zelených i Svobodných.
Váš příspěvek jsme smazali, protože porušoval pravidla komunity
Sám obsah směrnice jsme na stránkách Deníku Referendum již jednou shrnuli. Opatření ve zkratce ukládá provozovatelům internetových platforem povinnost platit za užití autorských děl novinářům či umělcům. Dále přesouvá odpovědnost za případné porušení autorských práv z řadových uživatelů na poskytovatele virtuálního prostoru.
V praxi to znamená, že zmiňovaný Google nebude moci volně provozovat svůj agregátor Google News. Za část obsahu bude na základě licenčních smluv s vydavateli platit, část zřejmě vyřadí. A to i z vyhledávání, odkud podle předběžných odhadů mohou zmizet například dosud uváděné perexy zpráv. Na své další platformě, obecně známé YouTube, potom dost možná zavede algoritmy, jež budou z obsahu filtrovat neoprávněně užitá autorská díla.
Nejsou skladem.
Je sice spousta teoretiků, ale kde nic, tu nic.
A to nejen pokud jde o net.
(Samozřejmě takové Valenčíky nebo Šebestíky nepočítám, jenom žvaní o korporátní moci a slouzích slouhů... to už i ten Aeronet aspoň "nazývá věci pravými jmény" - za vším jsou sionisti. Ale ani jiní toho moc nenabízí.)
Co tak nechat internet bez JAKÉKOLIV kontroly a cenzury???
---------------------------------------------------
Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.
U psaní jsem poslouchal 3. symfonii Jevgenie Kosticyna, na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.
Nevím, neměl jsem ten pocit, že se internet jaksi sám konstituuje bezvadným způsobem, který zasluhuje jen nadšení. Myslím, že toho nejen dost dobrého přinesl, ale také odnesl. Nejen svou existencí, ale i konkrétní podobou. Pravděpodobné dopady, i politické, nelze nevidět ani podceňovat.
Na konkrétní směrnice EU ohledně internetu nemám jednoznačný názor (snahy prezidenta Obamy mi byly srozumitelnější), nicméně obecně si myslím, že v budoucnu by základní zdroj informací a prostředek komunikace mohl být vyprofilován poněkud lépe a solidněji.
Ta původní víra v "lepší svět internetu" se ovšem znovu a znovu rozbíjí na lidské špatnosti; na nezvládnutelné touze určité sorty lidí všechno pozitivní buďto zneužít ve svůj vlastní prospěch, anebo to prostě a jednoduše zkazit. Jen tak, pro vlastní potěšení.
A tak je dnes internet stejně tak nepostradatelnou pomůckou, jako i zdrojem neustálého obtěžování, nebezpečí a klamu.
A ty "volby po internetu"? Někde se už provádějí; ale jak řečeno je to spojeno s neustále hrozícím nebezpečím manipulace.
Učil jsem se na vojně hodně blbostí, ale kupodivu také jedno moudro latinského původu: Hradby města jsou vždy jen tak dobré jako jejich obhájci (v ústech délesloužícího stařešiny Marcišina to znělo lépe :-). Totéž platí o možné manipulaci voleb, pokud občané budou průběh voleb hlídat, není technicky dobře zabezpečené internetové hlasování rozhodně nebezpečnější než fyzické lístky.
Mimochodem, když už jsem nakousl tu antiku, doporučuji při povzdeších nad ambivalencí internetu číst Esopu bajku o jazyku.
Byl jsem členem vícera volebních komisí a leccos při tom zažil a doslechl se. (Roztodivná byla např. žádost voliče ke člence komise, aby mu, prý kvůli manželce, potvrdila, že "volil ODS, stranu Václava Klause". Ještě roztodivnější ovšem bylo, že to potvrzení, za mé momentální nepřítomnosti v oné školní třídě, doopravdy dostal. Všichni se tomu od srdce smáli.)
Přesto si myslím, že internetové hlasování by v podstatě nutně přineslo povážlivé změny. Dosud účast vyžaduje přece jen "vyjít na agoru", nebo, chcete-li, z ulity, z domácí sebejistoty, z míst, odkud jsou snadno posílány relativně anonymní projevy nenávisti. Ve volební místnosti musí každý sám jednotlivě vstupovat do odděleného prostoru, svobodně se rozhodnout a vložit zvolený lístek, po případné úpravě, do obálky. Má-li s tím volič fyzicky problém, v uplatnění jeho vůle mu pomůže člen volební komise, nikoliv třeba jej doprovázející příbuzný. (Resp. by tomu tak mělo být.) Lidé, kteří nejsou duševně s to volbu uskutečnit, či volit nechtějí, zůstávají správně doma (členy komise s přenosnou urnou k takovým málokdo z blízkých zve).
Pokud by se volilo prostřednictvím internetu, značně by stoupl, a to až do samého aktu, ba i v jeho průběhu, vliv aktivnějšího a angažovanějšího člena domácnosti, či jiného jedince. Nebylo by možné zabránit kontrole hlasování jedné osoby druhou. V nějaké podobě by se asi nevyhnutelně vrátilo dobře nám známé neblahé manifestační hlasování.
Nicméně internet neměl být sám o sobě svobodným světem "kde je možné všechno" v opozici k reálnému.
Měl změnit tento reálný svět.
Každý, kdo aspoň trochu umí myslet dialekticky, musel tušit, že to nebude jenom jednosměrný výtah k "rozkvetlým loukám", jak říká můj přítel.
Vždyť rozšíření knihtisku přineslo kromě postupně stoupající míry vzdělanosti a kultivace společnosti také čarodějnické procesy...
Ano, Žlutý pes zpívá "poučen z předchozích nezdarů...", jenže lidé dělají stejné chyby znova a znova. Tenhle článek je další z typických článků typu -- popíšeme, co a proč selhává (např. levice), a v závěrečném odstavci je vysloven názor, že je třeba znovu promyslet celou problematiku a vytyčit "odvážnou vizi" do budoucna (která povede k obrodě levice).
Jenže na samotnou vizi už nikdy tak nějak nedojde...
Stejně tak Jan Kašpárek vytyčuje odvážnou vizi jakési veřejné správy internetu, ale co si pod tím konkrétně představit, to nikdo neví.
Přitom lidem v podstatě nevadí, že Facebook prodává jejich osobní údaje a vydělává na tom miliardy, že je pomocí algoritmů uzavírá do spřátelených bublin a omezuje jejich rozhled několika větným primitivismem atd.
Všichni to mají na háku a fejkujou a twítujou a youtubujou...
V Británii už si děcka přes fakebook domlovají řezačky na život a na smrt, vadí to někomu?
Vadí někomu jedenáctiletí závisláci na pornu?
Vadí někomu, že sociální sítě mění dětské mozky jako by užívaly heroin? (viděli jste někdy dítě na heráku???)
Ale jděte...
Tak proč nenechat internet být bez jakékoliv regulace, ať ten svět tedy doopravdy podstatně změní?
-----------------------------------------
Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.
U psaní jsem poslouchal klavírní hudbu Philippe Boesmanse, na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.
spotify:album:3LoT5s7ffuPanXhQEUFuBQ