Schválenou „reformu“ autorského práva v Evropské unii vnímám jako promarněnou příležitost. Měli jsme jedinečnou šanci zmodernizovat stávající pravidla a uzpůsobit je digitální době, podpořit kreativní průmysl, který v Evropě zaměstnává kolem 8,7 milionu lidí. Návrh, který si prohlasovali především pravicoví poslanci, bohužel naopak nepřinese mnoho dobrého.

Spolu s kolegy z europarlamentní frakce GUE/NGL (Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice) jsme v průběhu celého projednávání dokazovali, že kontroverzní „daň z odkazu“ (článek 11) a povinnost kontrolovat veškerý nahrávaný obsah (článek 13) jdou proti svobodě internetu tak, jak ji známe.

Naše domácí debata o autorském právu na síti byla notně omezená. Slyšet byli na jedné straně hlavně vydavatelé tištěných médií, na straně druhé pak lobby velkých technologických korporací. Ano, obě strany v tom mají citlivý ekonomický zájem, jde totiž o to, jak se mezi ně přerozdělí peníze z reklamy. Jenže to, co jsme na konci března těsnou většinou schválili, není jen úprava ringu pro dva giganty, vydavatele a online platformy.

Není to tak, že my ostatní zůstaneme novými pravidly nedotčeni. Proto bych chtěla připomenout výhrady, které mě osobně vedly k tomu, že jsem při finálním jednání hlasovala proti přijetí směrnice tak, jak ji do posledního čtení přinesli evropští lidovci.

Nová pravidla se dotknou vědecké činnosti a vzdělávání. Směrnice upravuje takzvané „vytěžování textů“ (článek 3). Pro výzkum a rešerše sice obsahuje výjimky, ale jsou napsané tak, že si jen málokdo bude jistý, zda se na jeho výzkum vztahuje, či ne.

V nových pravidlech se také hodně operuje s tím, že legální bude leccos, stačí si jen sjednat licenční smlouvu. Ale například při výuce, kdy se pro zpestření pouští třeba úryvek hudby či jiného díla — ruku na srdce, mají učitelé licenční smlouvu? Podobně přelicencováno bude i v médiích. Webové stránky, které sbírají a organizují zprávy, k tomu nově budou muset mít souhlas vydavatelů (článek 11). Nová pravidla se zkrátka dotknou všech kanálů, kudy se k nám v dnešním virtualizovaném světě dostává obsah. Ten, kdo nám ho zprostředkovává, bude muset mít licenci.

Ještě horší je ale dopad diskutovaného článku 13, který ve stručnosti znamená, že veškerý obsah na internetu musí projít kontrolou. Během projednávání bylo na stole několik variant, jak upravit podmínky pro uživatele, kteří chtějí něco sdílet online. Po dohodě s Radou prošla ta úplně nejhorší cesta.

Definitivně končí éra internetu jako svobodné platformy pro výměnu názorů a informací. Napříště bude o vašich fotkách na sociálních sítích rozhodovat jakási umělá technologie, filtr. Ten bude rozhodovat o tom, zda uveřejňovaný obsah je závadný, či nikoliv.

Takzvané nahrávací filtry, které zavádí, se budou dle dohody týkat všech komerčních poskytovatelů obsahu, kteří jsou na trhu déle než tři roky, mají roční obrat nad 10 milionů eur či přes pět milionů návštěvníků za měsíc — což poškozuje i řadu malých a středních českých firem. Na evropský digitální trh se tak budou moci dostávat jedině velké firmy, pro malé projekty to bude mnohem složitější.

Ještě před schválením v Evropském parlamentu o směrnici jednaly členské státy. Pět z nich, jmenovitě Itálie, Polsko, Nizozemí, Finsko a Lucembursko, návrh odmítlo, protože se nepodařilo najít vyvážené znění, které by dostatečně zohlednilo legitimní zájmy všech, na které směrnice dopadne.

Osobně to vidím úplně stejně. V ohrožení nejsou jen velké platformy jako Facebook, Instagram, Twitter, ale i všechny diskusní servery, komunitní bazary, úložiště a mnoho dalších oblíbených služeb. Reforma zasáhne nejen tvůrce — hudebníky, editory, youtubery, blogery, ale i uživatele — všechny ty, co sdílí, čtou či jinak používají obsah. Tedy každého z nás. To je nepřiměřená cena, kterou zaplatíme za „deal“ velkých vydavatelů a producentů s velkými platformami.

Teď to sice vypadá, že slavit mohou pouze ti, co vyhrožovali po e-mailech a platili si lobbisty, aby obcházeli bruselské kanceláře. Já však doufám, že nakonec zvítězí spíš ti, kteří si přejí svobodu a mají dost kuráže říkat veřejně, co si myslí. Upřímně doufám, že se i u nás doma z obrany svobodného internetu stane i jedno z témat voleb do Evropského parlamentu.

Pojďme si na tom ukázat, jak se to nemá dělat, jak se nemá hledat řešení pro velké firmy a kašlat při tom na lidi a na ty, kteří tolik peněz nemají. Právě taková totiž reforma autorského práva na internetu v podání evropské pravice je. Problém, který tím vytvořila, nikam nezmizí. A já pevně věřím, že se najde dostatečná politická shoda na to, aby se s ním dalo ještě něco udělat. Dát jako dárek před evropskými volbami lidem cenzuru je nápad hodný pouze naprostého idiota.