Schválenou „reformu“ autorského práva v Evropské unii vnímám jako promarněnou příležitost. Měli jsme jedinečnou šanci zmodernizovat stávající pravidla a uzpůsobit je digitální době, podpořit kreativní průmysl, který v Evropě zaměstnává kolem 8,7 milionu lidí. Návrh, který si prohlasovali především pravicoví poslanci, bohužel naopak nepřinese mnoho dobrého.

Spolu s kolegy z europarlamentní frakce GUE/NGL (Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice) jsme v průběhu celého projednávání dokazovali, že kontroverzní „daň z odkazu“ (článek 11) a povinnost kontrolovat veškerý nahrávaný obsah (článek 13) jdou proti svobodě internetu tak, jak ji známe.

Naše domácí debata o autorském právu na síti byla notně omezená. Slyšet byli na jedné straně hlavně vydavatelé tištěných médií, na straně druhé pak lobby velkých technologických korporací. Ano, obě strany v tom mají citlivý ekonomický zájem, jde totiž o to, jak se mezi ně přerozdělí peníze z reklamy. Jenže to, co jsme na konci března těsnou většinou schválili, není jen úprava ringu pro dva giganty, vydavatele a online platformy.

Není to tak, že my ostatní zůstaneme novými pravidly nedotčeni. Proto bych chtěla připomenout výhrady, které mě osobně vedly k tomu, že jsem při finálním jednání hlasovala proti přijetí směrnice tak, jak ji do posledního čtení přinesli evropští lidovci.