Začátkem října uplynul rok od zavedení německého zákona k lepšímu prosazování práva na sociálních sítích, zvaného in originali půvabně netzwerkdurchsetzungsgesetz. Ten se snaží vynutit německé právo týkající se oblasti souhrnně zvané „hatespeech“, tedy výhrůžek, rasistických, sexistických a na LGBTQ+ lidem namířených urážek, schvalování genocidia a podobně.

U této příležitosti uspořádala Právnická fakulta Univerzity Karlovy a české zastoupení nadace Friedrich-Ebert-Stiftung panelovou diskusi s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a náměstkem spolkového ministra spravedlnosti Christianem Langem.

Lange si na debatě dosavadní fungování zákona pochvaloval, i když připustil, že z asi půl milionu internetových příspěvků nahlášených za půl roku jako hatespeech asi osmdesát procent nenaplňuje znaky porušení zákona. Krom toho některé internetové giganty dostatečně neděsí riziko pokut za ignorování nenávistného obsahu, takže asi šest set z vyjádření porušujících zákon na sítích zkrátka zůstalo.

Facebook coby největší sociální síť navíc proces nahlašování obsahu v poslední době spíše zkomplikoval, takže i podle Langeho zůstává nenávist v tekutém a nepřehledném internetovém prostředí poměrně pevně zakořeněná.

Příznačně rozpačitý závěr

Lange opakovaně zdůraznil, že v novém zákoně nejde o cenzuru, pouze o snahu vynutit již platné zákonné normy. S tím souhlasil i soudce Rychetský. Ten hned na začátku připustil, že se na sociálních sítích v rámci duševní hygieny nepohybuje a jediný kontakt s nimi má díky své manželce, která mu vypráví o nejnovějších bizarních tweetech Jiřího Ovčáčka. Jako hlavní problém vytyčil jasnou otázku: má veřejná moc v případech šíření nenávisti na sítích aktivně zasahovat, nebo věc ponechat k řešení dotčeným skupinám a jednotlivcům, potažmo korporátům, které sítě provozují?

Kontext, jenž k tomu dodal, však dává tušit, že v českých podmínkách otázku, s níž se odvážně a kontroverzně snaží popasovat Německo, zkrátka nerozřešíme. Podle Rychetského se ke kyberprostoru vztahuje pouhých deset usnesení Ústavního soudu, a to v situaci, kdy k této instituci dorazí na čtyři sta podání ročně.