Věra Jourová má za sebou zřejmě jeden z největších dnů ve své dosavadní politické kariéře. V Evropském parlamentu včera podstoupila „grilování“ před europoslanci, tříhodinový blok otázek a odpovědí před členy výborů, do jejichž kompetence spadá její portfolio: spravedlnost, ochrana spotřebitele a rovné příležitosti.

Jourová neoslnila, ale obstála. Jistě i díky tomu, že se během své prezentace ani na chvíli neocitla pod vážnějším tlakem. Před jejím vystoupením se spekulovalo o tom, že se budou propírat její vazby k Andreji Babišovi. Kumulace ekonomické, politické a mediální moci, kterou u nás provozuje, není v evropské politické kultuře myslitelná.

Při slyšení se ukázalo, že obavy v tomto směru byly zbytečné. Jméno Andreje Babiše v průběhu tříhodinového slyšení padlo jen jednou. Na vazby Jourové k němu se dotázala italská europoslankyně Laura Ferraraová z krajně pravicové frakce, jejíž páteří jsou obskurní angličtí nacionalisté z UK Independence Party.

Mezi poslanci hlavních frakcí evidentně zavládla tichá dohoda, že z Jourové neučiní terč k sestřelení. Tomu odpovídal i relativně nižší zájem médií: paralelně probíhající slyšení britského, rovněž krajně problematického, nominanta Jonathana Hilla se těšilo mnohem větší pozornosti.

Jourová dostávala prakticky výhradně věcné, obsahové otázky. Odpovídala na ně — na rozdíl od své úvodní přepečlivě připravené prezentace přednesené v angličtině — česky a vesměs velmi vágně. Přitom se dopustila několika nevynucených chyb.

Svou neobratnou charakteristikou LBGT komunity jako „těch lidí“ urazila rakouskou zelenou europoslankyni Ulrike Lunacekovou, která pak na svém twitterovém účtu dala volný průchod svému hněvu. Rozzlobila také německého poslance za CDU Andrease Schwaba, kterému jednu otázka nezodpověděla s tím, že „na to nemá čas“. Je jasné, že leckterou formulaci mohl přiostřit překlad: což je ale daní za to, že nemluvila anglicky.

Když padla otázka na její spojení s Andrejem Babišem, bylo okamžitě zřejmé, že se vůbec necítí komfortně. Přitom ji musela čekat a nepochybně se na ni připravovala. Pokud by se v tématu europoslanci šťourali víc, evidentně by se ocitla v nesnázích. Ale to se nestalo.

Nikdo se například detailně nezabýval tím, že v sále jsou čeští novináři, kteří pracují pro stejného bosse jako Věra Jourová. Otázka, zda jsou čtenáři MF Dnes a Lidových novin, klienti vydavatelství Mafra, spotřebiteli, jejichž práva by měla Věra Jourová v rámci své kompetence v Komisi hájit, na slyšení nepadla.

Na místě jsme ji tedy položili Luboši Palatovi, který o události psal pro MFD: „Přemýšlím o tom třikrát denně. Ale myslím, že Babiš pořád vyrábí víc rohlíků než novin,“ odpověděl. Zda by si Věra Jourová, jsouc konfrontována s totožným dotazem, vedla lépe, nevíme. Nikdo se neptal ani na to, jak chce chránit práva evropských spotřebitelů, když nedokázala ochránit ani právo členů své strany na dodržování jejích stanov.

Navzdory ospalému charakteru celé události několik podstatných věcí Věra Jourová přece jen řekla: je odhodlána chránit soukromí uživatelů internetu, bere vážně kritiku České republiky kvůli diskriminaci Romů a nemá pochybnosti o užitečnosti zavádění kvót jako prostředku, který může zlepšit postavení žen. To představuje zřejmý obrat oproti jejím dříve formulovaným postojům.

Na dotaz Deníku Referendum na následném brífinku, zda tento její obrat vytrvá, až zase přejde z angličtiny do češtiny, a jakmile se vrátí z Bruselu do Prahy, odpověděla: „Of course.“ A že si to vždycky myslela a v minulosti jsme jí špatně rozuměli. V tu chvíli působila jako politička.