Celkově lze konstatovat, že Junckerův program není nějakým politickým překvapením. Víceméně se drží v mezích politických prohlášení představitelů Evropské rady, Komise a Evropského parlamentu a v mezích koncepčních sdělení Komise z poslední doby. I vzhledem k Junckerově minulosti nelze tudíž očekávat nějaké velké změny.

Můžeme ale ocenit důraz na oblast energetiky a klimatu, který ale musí být sklouben s jeho další prioritou, kterou je průmysl - v duchu usnesení Senátu (EU jako avantgarda v omezování emisí versus konkurenceschopnost evropského průmyslu). Taktéž lze považovat za dobré zdůrazňovaný boj proti daňovým únikům a daňovým podvodům, kterému se EU v poslední době věnuje, ale bohužel zatím bez konkrétních výsledků.

Velmi pozitivně lze pak hodnotit záměr hierarchizovat politické priority, bude-li skutečně naplňován. I ze senátního projednání dokumentů EU bylo v posledních letech patrné, že Komise jde často nekoordinovaně mnoha směry najednou, někdy navrhuje nepříliš přínosné právní předpisy jenom z jakési setrvačnosti a potřeby vykazovat činnost.

Místo toho by se Komise měla zaměřit na několik oblastí, které jsou skutečně podstatné a tam jednat intenzivněji. Tím by se částečně vyřešil i problém regulatorní zátěže, protože náklady pro podniky, které jdou na úkor např. tvorby pracovních míst, jsou mnohdy způsobeny i příliš častými změnami právního prostředí nebo tím, že se dodatečně opravují nedostatky, které bylo možné odhalit již před přijetím daného předpisu, mimo jiné kdyby Komise více naslouchala expertům z členských států a národním parlamentům.