Města se s postupující klimatickou krizí stávají mnohdy nepříjemným až nebezpečným prostředím: v létě se jejich obyvatelé potýkají se stále většími riziky enormního horka. Hustá zástavba — zvláště ve čtvrtích s minimem zeleně a vodních ploch — hromadí teplo mnohem silněji než venkovské oblasti. Možných adaptačních opatření je celá řada, nevyužívají se ale v plné šíři.

„Jedním z nejznámějších projevů [klimatu] města je městský tepelný ostrov, který lze v jednoduchosti popsat jako relativní oteplení města vůči okolnímu venkovu (…). Změny [místního klimatu] včetně zhoršení kvality ovzduší se stále negativněji projevují na kvalitě městského prostředí vzhledem ke zdraví obyvatel,“ vysvětlují vědci v nedávno publikované knize Klimatická změna — příčiny, dopady a adaptace.

Městskou teplotu zvyšuje odlišné odrážení slunečního záření umělými povrchy oproti přírodě: bludiště betonu, oceli či asfaltu se zkrátka ohřeje mnohem rychleji než louky, lesy a vodní plochy. Teplo se zde shromaždí a během noci se jen postupně uvolňuje — tehdy je efekt tepelného ostrova největší.

„Důležitou roli hrají i tropické noci. Hlavně kvůli účinku tepelného ostrova se jejich počet zvyšuje. Například [studie z roku 2015] uvádí, že v dubnu až září je minimální teplota vzduchu o dva stupně Celsia vyšší v centru Prahy než na okraji. Rozdíl za jasných a horkých dnů může v noci dosáhnout až sedmi stupňů,“ popisují odborníci v knize.

Upozorňují i na rychlejší trend nárůstu průměrné roční teploty: zatímco centrum Prahy se mezi lety 1961 až 2019 oteplilo o 0,46 stupně Celsia, na okraji — v Ruzyni — jde „jen“ o 0,34 stupně. Z mapového zobrazení pak vyplývá, že nejvyšší průměrná roční teplota byla v letech 1961 až 2015 v Holešovicích, relativně chladnější jsou pak okraje města, hlavně na západě a jihovýchodě.

Podobný trend můžeme pozorovat i na zahřátí povrchu. Speciální přístroj z Mezinárodní vesmírné stanice pořídil během letošních červnových veder teplotní snímek Prahy, kde jsou krom zmíněných Holešovic vidět ostrovy horka v průmyslových zónách a oblastech, jako jsou nádraží a další velká prostranství bez zeleně.

Vědci se v uvedené publikaci věnují i Brnu. „V roce 2018 bylo v hustě zastavěné části města (Brno-Žabovřesky) pětačtyřicet tropických dnů, zatímco na okraji (Brno-Tuřany) a v okolí (Troubsko) to bylo jen jedenatřicet dnů. Rozdíl je dán právě tepelným ostrovem města,“ píší.

Dodávají, že pro období do roku 2040 se podle klimatického scénáře RCP8.5 zvedne počet tropických dnů o patnáct procent, v dalších dvou dekádách pak o polovinu vůči dnešku: „Větší nárůst bude probíhat v okrajových částech, a to i s ohledem na možnou urbanizaci. V centru bude tempo sice menší, ale stále hodně vysoké, a dopady zde budou znatelnější“.

Odborníci tedy mají za dané, že již nyní citelný problém s postupující klimatickou krizí a zintenzivněním teplotních extrémů dále zesílí. Zvláště od extrémního horka se čekají stále drtivější dopady s potenciálně krajně vážnými zdravotními riziky pro ohrožené skupiny obyvatel.

Přizpůsobení měst neznamená jen více stromů

Urbanisté a architekti se snaží problém mírnit skrze takzvanou modrozelenou infrastrukturu, jako jsou zelené střechy a obecně začleňováním rostlinných a vodních prvků do městského prostoru. Výše odkázaný teplotní snímek Prahy během červnového horka ostatně primátor Zdeněk Hřib (Piráti) komentoval takto: „Praha nepotřebuje zalévat víc asfaltem. Naopak je třeba ji dál zazeleňovat! Jen tak můžeme čelit klimatické změně, která přehřívá naše města“.

Pražská koalice slíbila před posledními volbami, že v následujících dvou funkčních obdobích vysadí v rámci adaptačních opatření na klimatickou krizi milion nových stromů. Primátor na webu Zastromuj Prahu slib pro stávající čtyři roky již označil za splněný — stromů přibylo přes 500 tisíc.

Jak ale Deník Referendum upozornil již před třemi lety, výsadba se od počátku z nemalé části zaměřila na periferní okruh hlavního města včetně poměrně odlehlých a nepříliš známých míst, jako jsou Satalice. To vyplývá i z Akčního plánu výsadby stromů z roku 2018.

„Samotná výsadba stromů na neužívané či zemědělské půdě kolem Prahy je samozřejmě v pořádku. Bude se ukládat uhlík a zlepší se místní kvalita života, především poblíž nových lesů. Výraznější klimatický efekt bych ale neviděl,“ řekl tehdy Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Podobně komentují pozdější výsadbu další odborníci v aktuálním článku na webu Seznam Zprávy, podle jehož zjištění se avizovaný „milion stromů“ nadále týká hlavně parků a nových hájů na periferiích.

Zmíněné adaptační změny v duchu modrozelené infrastruktury jsou širší: jde o celou síť opatření cílených na pokrytí ploch zelení a zmírnění mikroklimatu, lepší zadržení vody či urbanistické plánování počítající například s místy, kam si lidé přímo půjdou odpočinout od horka. Výsledkem má být nejen příjemnější a pestřejší prostředí, ale i šetření vodou, zmírnění rizika přívalových povodní či omezení znečištění.

Ke zmírnění efektu tepelných ostrovů se dále doporučuje používat na ulicích materiály lépe odrážející sluneční záření, zelené střechy, stěny, pásy a další inovace. Ochlazení obytných i kancelářských budov je popisováno jako výhodné i vzhledem k intenzivnímu využívání klimatizace: sice příjemné pro lidi uvnitř, ovšem energeticky náročné a paradoxně ohřívající okolí. Mezi další adaptační opatření se řadí třeba i pestřejší a jen uměřeně sekané trávníky.

V rámci ekologičtějšího uvažování nad městským prostorem je přinejmenším v západních zemích trendem vytlačovat automobilovou dopravu z center měst a naopak podporovat šetrnější dopravní prostředky. Česká republika podle odborníků spíše zaostává: počet automobilů v Praze bývá nadále označován přímo za enormní.