↗

Roční parkovací poplatek za rezidenční parkování je směšně levný. Neodpovídá tomu, jakou má místo v ulici cenu, neodpovídá tomu, jaké náklady hlavní město se zajištěním rezidenčního parkování má, a navíc naprosto neplní svoji regulativní roli. Foto FB Praha 10

Ví to každý, kdo se městskou mobilitou zabývá, a ví to i drtivá většina komunálních politiků a političek: diskuzi lze vést o lecčems, ale parkování je absolutní tabu. Prakticky politickou sebevraždou je jakékoliv vyjádření záměru snižování počtu aut ve městě — vyhrocený „ekoterorismus“ šílenců z jiného světa.

Jak říká Peter Bednár: Jediné přijatelné parametry pro parkování jsou, že ho má být víc a že má být levnější a jednoho i druhého má být jednoduché dosáhnout, kdyby tomu nebránili nějací kazisvěti. A přitom — je to jako veřejné tajemství — odborný konsenzus de facto říká, že právě ubývání parkovacích míst v centru města je potřeba a stále více měst v západní Evropě tak činí za potlesku jejich obyvatel.

Málokterá otázka komunální politiky by přitom teoreticky mohla být tak prosta ideologického znaménka jako otázka městské mobility. Příkladem je třeba podcast Urban Caast, kde moderátoři fundovaně rozebírají dopravní témata a docházejí k podobným závěrům jako třeba Zelení. Strategické dokumenty i koncepční studie veřejných prostranství, které vykazují vysokou míru kvalitní analytické i implementační práce, připravuje i odborné zázemí, které je v Praze ztělesňováno zejména Institutem plánování a rozvoje či Odborem dopravy MHMP.