Navzdory názorům notně rozšířeným mezi internetovými diskutéry se celkové rekonstrukce velkých ulic nepřipravují proto, aby si kdosi plnil své sny nebo čerpal nějaké dotace, ale prostě proto, že životnost tramvajového tělesa a sítí pod vozovkou jsou omezené.

O tom, že ulice Želivského musí projít rekonstrukcí, ví město už poměrně dlouho. Například podle dopravního podniku je třeba na Želivského položit nové koleje nejpozději v roce 2024. Již v roce 2017 vzniklo na IPR (Institut plánování a rozvoje) „koncepční zadání“, které mělo zajistit zejména to, aby se ulice jednoduše neopravila jen ve stávajícím příšerném stavu, což ze strany Technické správy komunikací (TSK) dost dobře hrozilo.

Od té doby se však stále jen připravuje dokumentace pro územní rozhodnutí. Jenže i tento dokument z roku 2017, na který se Praha odvolává, je z velké části problematický.

Co je na celém projektu špatně?

1) Všechno je tajné

Zásadní systémový problém je, že příprava projektu probíhá v utajení. Veřejnost o celém procesu nic netuší, není kde zjišťovat informace. Na názor se veřejnosti nikdo neptal a záměr rekonstrukce nebyl ani veřejně představen. Stavební výkresy jsou prakticky hotové, ale pro občany a občanky nedohledatelné. Neexistují žádné vizualizace a snad ani příspěvek na sociálních sítích, žádná záložka o projektu na webových stránkách města nebo IPR.

Nejen, že se tedy nedá mluvit o dostatečné participaci jako u některých jiných pražských projektů, zde je nutné mluvit o naprostém utajení všech příprav. Nejsme přitom na začátku celého procesu, ale v režimu dokumentace pro územní rozhodnutí s plánem realizace na konci příštího roku.

K celému procesu není zvána ani Praha 3. Aktuální výkresy jsme viděli až po mnohačetných urgencích letos v únoru a obratem jsme znovu požádali o jednání na politické úrovni. To se stále za takřka čtyři roky neuskutečnilo. Je to postup tak bizarní a podezřelý, že se zcela vymyká snad všemu ostatnímu, co jsem v komunální politice doposud zažil. Právě fakt utajení celého procesu pak logicky znemožňuje jakoukoliv veřejnou debatu o tom, co je na projektu dobře či špatně a jaké jsou možnosti nápravy.

2) Ulice má zůstat dopravní stokou

Ulice je dnes bez nadsázky dopravní stokou, na které se dlouhodobě překračují hlukové limity, vzduch se tu dá krájet a málokde v celém městě se odehraje tolik dopravních nehod (včetně vážných a smrtelných zranění) jako zde. Dlouhá léta se slibuje, že po otevření městského okruhu a Jarovské třídy má aut na Želivského ubývat, ale podle dopravních modelů k tomu nedojde (vyjma úseku severně od Malešické), a aktuální návrh profilu ulice se navýšení objemu dopravy paradoxně ještě přizpůsobuje.