Minulý pátek vzbudilo mezinárodní ohlas předvolání německého kancléře Olafa Scholze před vyšetřovací komisi hamburského zemského parlamentu. Měl zde svědčit o takzvaných cum-ex obchodech, tedy neoprávněném uplatňování daňové vratky či započtení daní z kapitálových příjmů u akcií kolem dne splatnosti dividendy.

Komise se zabývala zapojením druhé největší hamburské banky M. M. Warburg do tohoto schématu a rolí Olafa Scholze coby někdejšího starosty, jenž má v Hamburku status zemského premiéra. Podle zjištění německých médií Scholz v letech 2016 a 2017 jednal se spolumajitelem a předsedou dozorčí rady banky Christianem Oleariem a mohl poté působit na místní finanční správu, aby v případě M. M. Warburg netrvala na zpětné úhradě vratek a zápočtů z obchodů cum-ex za 47 milionů eur za rok 2009 a 40 milionů eur za rok 2010.

V prvním případě hamburská finanční správa skutečně došla k závěru, že především z obav ze soudních procesů nebude na vrácení peněz trvat. K 1. lednu 2017 byl dluh dokonce promlčen. V případě druhé zmíněné sumy již finanční úředníci museli na základě pokynu spolkového ministerstva financí bez okolků peníze od banky požadovat. Do konce obchodního roku 2020 banka vrátila státu sporné výnosy z cum-ex, které vznikly její přímou obchodní činností. Celkem šlo o 176 milionů eur.

Současný kancléř si však podrobnosti z jednání s Christianem Oleariem už delší dobu neumí či spíše nechce vybavit. Odmítá ale, že by se dopustil politického ovlivňování v daňovém řízení. Je tedy celá tato srpnová aféra pouze „horký vzduch“, jak své údajné angažmá Scholz již dříve označil? Ne tak docela. Skandál totiž může být pro kancléře Scholze politicky poměrně nebezpečný.

Největší daňová aféra v Evropě

Cum-ex obchody a na ně navázaná variace cum-cum — s dimenzí zahraničního držitele akcií s nárokem na dividendu — představují největší daňovou aféru v německých, ne-li dokonce evropských poválečných dějinách. O tom, jak cum-ex obchody probíhaly, jaké legislativní mezery banky, investoři a jejich poradci využívali a jak podvodům bylo alespoň v rovině práva zamezeno, jsem psal v informačním bulletinu MF z dubna 2019.

Zde jen zopakuji slova novinářů z Die Zeit, že podle odhadů daňového experta Christopha Spengela z roku 2017 cum-ex za půldruhé dekády do jejich legislativního podvázání způsobily německým daňovým poplatníkům škody za necelých 32 miliard eur.

Za takovou částku by v Německu bylo možné pokrýt veškeré náklady na uprchlickou krizi z let 2015 a 2016, postavit na 1200 kilometrů dálnic nebo 36 kopií Labské filharmonie v Hamburku, na kterou ostatně drobným sponzorským darem přispěla i v cum-ex obchodech zapojená banka M. M. Warburg.