Minulý pátek vzbudilo mezinárodní ohlas předvolání německého kancléře Olafa Scholze před vyšetřovací komisi hamburského zemského parlamentu. Měl zde svědčit o takzvaných cum-ex obchodech, tedy neoprávněném uplatňování daňové vratky či započtení daní z kapitálových příjmů u akcií kolem dne splatnosti dividendy.

Komise se zabývala zapojením druhé největší hamburské banky M. M. Warburg do tohoto schématu a rolí Olafa Scholze coby někdejšího starosty, jenž má v Hamburku status zemského premiéra. Podle zjištění německých médií Scholz v letech 2016 a 2017 jednal se spolumajitelem a předsedou dozorčí rady banky Christianem Oleariem a mohl poté působit na místní finanční správu, aby v případě M. M. Warburg netrvala na zpětné úhradě vratek a zápočtů z obchodů cum-ex za 47 milionů eur za rok 2009 a 40 milionů eur za rok 2010.

V prvním případě hamburská finanční správa skutečně došla k závěru, že především z obav ze soudních procesů nebude na vrácení peněz trvat. K 1. lednu 2017 byl dluh dokonce promlčen. V případě druhé zmíněné sumy již finanční úředníci museli na základě pokynu spolkového ministerstva financí bez okolků peníze od banky požadovat. Do konce obchodního roku 2020 banka vrátila státu sporné výnosy z cum-ex, které vznikly její přímou obchodní činností. Celkem šlo o 176 milionů eur.

Současný kancléř si však podrobnosti z jednání s Christianem Oleariem už delší dobu neumí či spíše nechce vybavit. Odmítá ale, že by se dopustil politického ovlivňování v daňovém řízení. Je tedy celá tato srpnová aféra pouze „horký vzduch“, jak své údajné angažmá Scholz již dříve označil? Ne tak docela. Skandál totiž může být pro kancléře Scholze politicky poměrně nebezpečný.

Největší daňová aféra v Evropě

Cum-ex obchody a na ně navázaná variace cum-cum — s dimenzí zahraničního držitele akcií s nárokem na dividendu — představují největší daňovou aféru v německých, ne-li dokonce evropských poválečných dějinách. O tom, jak cum-ex obchody probíhaly, jaké legislativní mezery banky, investoři a jejich poradci využívali a jak podvodům bylo alespoň v rovině práva zamezeno, jsem psal v informačním bulletinu MF z dubna 2019.

Zde jen zopakuji slova novinářů z Die Zeit, že podle odhadů daňového experta Christopha Spengela z roku 2017 cum-ex za půldruhé dekády do jejich legislativního podvázání způsobily německým daňovým poplatníkům škody za necelých 32 miliard eur.

Za takovou částku by v Německu bylo možné pokrýt veškeré náklady na uprchlickou krizi z let 2015 a 2016, postavit na 1200 kilometrů dálnic nebo 36 kopií Labské filharmonie v Hamburku, na kterou ostatně drobným sponzorským darem přispěla i v cum-ex obchodech zapojená banka M. M. Warburg.

Při zohlednění mezinárodní dimenze je však třeba počítat s mnohem většími škodami pro veřejné rozpočty. Investigativní novináři sdružení v nevládní organizaci Correctiv na základě svých dlouholetých rešerší odhadují, že v evropských státech a USA tato schémata připravila státní pokladny až o 150 miliard eur. Tento mimořádný rozsah cum-ex obchodů může být kancléři Scholzovi kdykoliv předhazována. A to i v případě, že si Scholz svou ztrátu paměti na setkání s panem Oleariem zachová.

První úspěchy vyšetřování

Kromě toho, že cum-ex obchodům bylo legislativně zabráněno, existovala již v roce 2016 první judikatura, která je kvalifikovala jako podvod. Na úrovni Bundestagu fungovala velmi agilní vyšetřovací komise a státní zastupitelství v Kolíně nad Rýnem už od roku 2014 vedlo vyšetřování a sdělovalo první obvinění — a to i v Hamburku. Dodnes již bylo obviněno více než 1400 subjektů.

Toho všeho si Scholz nejen jako politik, ale i jako právník mohl povšimnout už tehdy. Poprvé ale cum-ex obchody veřejně odsoudil až jako spolkový ministr financí v prosinci 2019. Proč se podobně razantně nevyjadřoval o tři roky dříve? Co mu jako sociálnímu demokratovi bránilo zaujmout jasný postoj k daňovému podvodu takových rozměrů? Proč s panem Oleariem ve světle již tehdy dostupných informací o cum-ex nevyběhl ze dveří? Místo toho se s ním třikrát sešel a ještě postoupil písemnou obhajobu M. M. Warburg svému radnímu pro finance Peteru Tschentscherovi. Tento radní a poté Scholzův nástupce ve funkci hamburského starosty písemnou obhajobu předal finančnímu úřadu a doprovodil ji přípisem, aby byl o věci průběžně informován.

Nové judikáty: cum-ex je daňový podvod

Finanční úřad o několik dní později dospěl k závěru, že dlužnou částku z cum-ex od M. M. Warburg vymáhat nebude. Dnes se tento postup jeví ještě méně udržitelný. Judikát Spolkového finančního dvora z března 2022 totiž označil cum-ex obchody explicitně za daňový podvod. Potvrdil také, že akcie obchodované v těchto schématech nemohly mít v žádném okamžiku dva různé vlastníky, kteří se mohli legálně dožadovat vratky nebo započtení daně.

Výklad případů cum-ex v neprospěch obchodníků zpřesnilo také letošní rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, u kterého si banka M. M. Warburg stěžovala na zamítnutí promlčecí lhůty obecnými soudy a příkaz na zabavení 176 milionů eur z cum-ex.

V roce 2016 Scholz a další nemohli takové výroky nejvyšších soudních instancí zcela předjímat. Dnes je ale jejich minulá benevolence či minimálně laxnost vůči podezřením z daňových podvodů politicky značně poškozuje.

Vyšetřování Scholzova stranického spojence

Další přitěžující okolnost představuje podivná role tehdejšího Scholzova okolí. Kromě Tschentschera patřil mezi Scholzovy spojence v sociálnědemokratické straně dlouholetý předseda jedné z hamburských městských organizací strany a spolkový poslanec Johannes Kahrs. Ten se řadil také mezi dobré známé šéfů banky M. M. Warburg a měl zprostředkovávat setkání mezi Scholzem a Oleariem.

Kahrsem vedená místní organizace přijala od M. M. Warburg sponzorský dar ve výši 38 tisíc eur. Kahrs je nejpozději od minulého září vyšetřován policií, která u něj při domovní prohlídce zajistila 214 tisíc eur v hotovosti ze zatím blíže neobjasněných zdrojů. Zda tyto prostředky s obchody cum-ex přímo souvisejí, musí být sice teprve prokázáno. Podezření na Kahrsovu korupci rozhodně Scholzovi v očích veřejnosti neprospívá.

Bankéři na lavici obžalovaných?

V následujících měsících bude stále více pod drobnohledem vlastní činnost banky M. M. Warburg, se kterou Scholz a jeho hamburská sociální demokracie žila v takové harmonii. Státní zastupitelství v Kolíně nad Rýnem pod vedením žalobkyně Anne Brorhilkerové chystá obžaloby dalších pracovníků banky. Na lavici obžalovaných může za M. M. Warburg usednout i samotný čerstvý osmdesátník a dnes již neaktivní spoluvlastník a expředseda dozorčí rady banky Olearius.

Tato banka, která cum-ex obchody jednak prováděla na svůj účet, jednak za tímto účelem zřizovala zvláštní fondové platformy, může ale pozornost veřejnosti vázat ještě jinak.

Soud s tvůrcem modelu cum-ex

V těchto dnech totiž probíhá proces s jedním z hlavních architektů schématu cum-ex, advokátem Hanno Bergerem. Berger, který se od roku 2012 až do svého loňského vydání skrýval před německými úřady ve Švýcarsku, byl v předminulé dekádě významným obchodním partnerem banky M. M. Warburg. Díky cum-ex machinacím si vydělal bezmála 280 milionů eur.

Bude-li Berger nakonec mluvit, mohou jeho výpovědi přivést do problémů další manažery M. M. Warburg včetně samotného Olearia. A další stíny pochybností padnou i na kancléře Scholze.

Politik, který si raději nic nepamatuje

Olaf Scholz na tiskových konferencích a na jednáních parlamentních vyšetřovacích komisí vystupuje profesionálně. Jako někdejší advokát ví, že mluviti znamená stříbro, ale mlčeti zlato. Takový přístup jej může účinně chránit před řadou problémů během vyšetřování, k vyšší důvěryhodnosti v očích veřejnosti to ale sotva napomůže. Při jeho perfekcionismu si lze totiž jen těžko představit, že by si o setkání s představitelem největší německé rodinné banky neučinil sebemenší záznam.

Pro sociální demokracii, která má Hamburku stále silnou pozici, představuje vyšetřování cum-ex obchodů a role kancléře Scholze v ní riziko. Hrozí, že by se strana ve volebních modelech mohla opět vrátit na třetí příčky a do patnáctiprocentního úhoru jako před rokem 2021.