↗

Zatímco studenti berou boj za klima vážně, vedení jejich univerzit zájem jen falešně předstírá. Foto FB Univerzity za klima

Ve dnech 20. až 26. září probíhá Evropský týden udržitelného rozvoje. Tato akce, zaměřená na propagaci projektů a organizací usilujících o udržitelný rozvoj, se koná již od roku 2015 v mnoha státech Evropy a Česká republika se jí účastní od samého začátku. Evropský týden se opírá zejména o sedmnáct cílů udržitelného rozvoje, které na základě tříletého vyjednávání vytvořila OSN a které by měly být naplněny do roku 2030. Tyto cíle se komplexně zaobírají nejen řešením klimatické krize, ale i dostupným vzděláním, vymýcením chudoby či rovností žen a mužů.

Pan Ki-Mun, tehdejší generální tajemník OSN, vysvětloval tyto body jako „plán na vymýcení extrémní chudoby, plán pro společnou prosperitu, mír a partnerství, který zohledňuje naléhavost změny klimatu a je založen na rovných příležitostech a respektu k právům. Jeho hlavním mottem je, že nesmíme zapomenout na nikoho, ani na nejchudší, zranitelné a marginalizované, včetně lidí s postižením.“

Evropský týden udržitelného rozvoje by měl šířit povědomí o těchto cílech a apelovat na jejich plnění vládou a dalšími institucemi. Tento rok se k akci připojilo i třiatřicet českých vysokých škol. Daří se naplňovat tuto myšlenku, nebo jde o pouhý greenwashing?

Fosilní oligarcha na MUNI

Masarykova univerzita v Brně se na svých stránkách chlubí, že plní cíle udržitelného rozvoje. Propaguje zejména kampaň #MUNIsaves, kde nabádá studenty, zaměstnance a další pracovníky k šetření energií. V rámci letošního Evropského týdne udržitelného rozvoje láká na vegetariánská a veganská jídla v menze, přednášky — většina se týká ekologie a opomíjí další cíle udržitelného rozvoje —, výstavy a swapy.

Bylo by to jistě úctyhodné, pokud by se nad celou akcí nevznášela dlouhodobá spolupráce Masarykovy univerzity s Energetickým a průmyslovým holdingem oligarchy Daniela Křetínského, která je třetím největším producentem skleníkových plynů v Evropě. Koncem roku 2022 napsali studenti a studentky otevřený dopis vedení univerzity, ve kterém zmiňují, že „jen za rok 2021 vypustily podniky EPH 49 milionů tun oxidu uhličitého, více než například celé Švédsko s více než deseti miliony jeho obyvatel“.

Daniel Křetínský, který od minulého roku zbohatl na fosilním průmyslu o 223 miliard korun, sponzoruje zejména právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Spolupráce byla vedením v roce 2018 údajně vyjednávána bez vědomí akademického senátu, který se o ní měl dozvědět až z médií. Tehdejší děkanka Markéta Selucká postup zdůvodnila tím, že „nechce ztrácet čas“. Zastal se jí i tehdejší rektor a současný ministr školství Mikuláš Bek. Od té doby vzniklo na brněnských právech Oddělení bezpečnostního práva, kde vyučují mimo jiné experti přímo z EPH.

I Univerzitu Hradec Králové podporuje Křetínský

Univerzita Hradec Králové je menší vysokou školou než Masarykova univerzita — v roce 2022 měla přes šest tisíc studentů a studentek. Univerzita se k akci již podruhé připojila pod názvem „Udrž UHK“ s programem zahrnujícím přednášky zaměřené zejména na osobní zodpovědnost. Nechybí tak program od TrashHero, cykloworkshop nebo přednáška o uhlíkové stopě.

Jméno toho, jenž produkuje CO2 ve větší míře, než by se kdy povedlo vyprodukovat celému studentstvu této univerzity, zůstává v celé akci nezmíněno. Daniel Křetínský. Mezi „jeho“ elektrárny patří i uhelná elektrárna Opatovice. Na webových stránkách v sekci „Podporují nás“ se Univerzita chlubí, že akciová společnost Elektrárny Opatovice poskytuje „finanční prostředky na nákup elektronických knihovních databází, které mimo jiné významně napomáhají v odborné činnosti akademických pracovníků, a dále na stipendia a odměny úspěšných studentů a absolventů.“ Univerzita se podporu od fosilního průmyslu nebála prezentovat ani na své facebookové stránce. Korunu tomu nasadil už jen fakt, že tři dny nato vyšla vychází v médiích zpráva, že elektrárna bude žádat o výjimky z limitů pro vypouštění rtuti a oxidu dusíku.

Pozérství a ignorance českých univerzit

Ani další univerzity zapojené do celoevropské akce nejsou bez poskvrny. Ba naopak. Právnická fakulta Univerzity Karlovy získávala peníze přímo od Daniela Křetínského, ČVUT v Praze podle Greenpeace v roce 2018 tajila smlouvy s firmami Pavla Tykače.

Oligarcha a čtvrtý nejbohatší Čech vstoupil do energetického fosilního průmyslu v roce 2006, když investoval do skupiny CzechCoal. Jak informuje Forbes, Tykačovi „vzrostl majetek procentuálně nejvíce. Vděčí za to rekordním cenám energií a uhlí i skutečnosti, že poptávka po této komoditě bude kvůli válce patrně přetrvávat déle, než se původně očekávalo.“ Tykač se dostal do médií několikrát kvůli tomu, že jeho elektrárny vypouštěly více rtuti a oxidů dusíku, než bylo povoleno. Zároveň se podle dostupných zdrojů snažil zdiskreditovat ekologická hnutí a po ohlášení daně z neočekávaných příjmů se rozhodl danit mimo území České republiky.

Nadnárodní fosilní korporace E.ON je partnerem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Vysoká škola báňská dlouhodobě spolupracuje s chemičkou Precheza z holdingu Agrofert Andreje Babiše, u které začínají padat tresty za únik kyseliny sírové v roce 2014. Tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) snížil firmě pokutu ze sedmi milionů na 500 tisíc, což až v minulém roce zrušil Nejvyšší správní soud.

Česká zemědělská univerzita má za partnera banku Moneta spadající pod PPF, která patřila již zesnulému oligarchovi Petru Kellnerovi, jehož zásluhou se Česká republika dostala silněji pod vliv Ruska a Číny. To samo o sobě odporuje dalším cílům udržitelného rozvoje, například bodu číslo 16: Mír, spravedlnost a silné instituce. Partnerem Vysoké školy ekonomické je Komerční banka, jejíž mateřská společnost Société Générale financovala fosilní firmy částkou jedenáct miliard dolarů. Komerční banka je také jediným a generálním partnerem Nadačního fondu Univerzity Palackého v Olomouci.

Většina univerzit se očividně rozhodla ignorovat vědecké poznání v oblasti klimatické krize a nadále spolupracuje s fosilním průmyslem. Akce, jako je právě Evropský týden udržitelného rozvoje, se v tomto kontextu mění v pouhý greenwashing. Pokud totiž představitelé univerzit jednou rukou podepisují velkohubá prohlášení o udržitelném rozvoji a druhou rukou si potřásají s oligarchy, kteří likvidují planetu a klima, nelze to označit jinak, než jako pokrytectví, pozérství a ignoranci.