Podle studie organizace Reclaim Finance, která sleduje, jak bankovní sektor plní své závazky ekologické udržitelnosti, se jen od roku 2019 investovalo do plynových elektráren, plynovodů a plynových terminálů v Evropě kolem 319 miliard dolarů. Nejde však jen o „krizovou“ infrastrukturu v souvislosti s agresí Putinova Ruska na Ukrajině a nejde ani o pokus vybudovat „plynový most“ do zelené budoucnosti.

Studie Reclaim Finance na analýze bankovního sektoru a aktivit největších finančních domů jako CaixaBank, BNP Paribas Group nebo Société Générale jasně ukazuje, že banky ani fosilní korporace s žádnou „zelenou budoucností“ nepočítají.

Zemní plyn v Evropě

V evropském energetickém mixu tvoří spalování plynu kolem čtyřiadvaceti procent výroby energie. S postupujícím uzavíráním uhelných elektráren se stále větší část spotřeby plynu využívá pro výrobu elektřiny — právě jako náhrada za uhlí.

Obě fosilní paliva by však v následujících letech měla být nahrazena alternativními, nejlépe obnovitelnými zdroji; uhlí má skončit ve většině evropských zemí kolem roku 2030 — v České republice je prozatím v plánu rok 2033 — a vzhledem k evropským klimatickým cílům by měl plyn skončit k roku 2035.

Takové závěry podporuje i nedávno publikovaná šestá shrnující zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Podle této mezinárodně uznávané vědecké instituce není možné budovat žádnou další novou fosilní infrastrukturu, pokud je našim cílem udržet globální oteplování pod kritickou úrovní 1,5 stupně Celsia.

Jestliže chce Evropa dodržet své klimatické závazky, měla by do několika let přejít na obnovitelné zdroje energie a zvýšit úspory. Dle dat z bankovního sektoru analyzovaných studií organizace Reclaim Finance se to ale neděje.

Finance ve službách zemního plynu

Místo toho podporují soukromí a státní investoři nové plynové projekty. Jak uvádí studie, vzhledem k výpadkům plynu z Ruska po začátku války a jeho následném nahrazení z jiných zdrojů měly některé projekty své strategické opodstatnění. Ale jen dva z pětadvaceti nejvýznamnějších investorů přijali politiku, která počítá s tím, že se spalováním plynu se jednou bude muset přestat.

Co to znamená? Že většina investorů počítá s fungováním elektráren i za dvanáct let, tedy v době, kdy už Evropa musí využívat energii výhradně z obnovitelných zdrojů, máme-li se vyhnout nejhorším scénářům vývoje klimatických změn.

Problém začíná již ve směrnicích Evropské unie. Podle její taxonomie mohou finanční trhy některé plynové projekty považovat za „přechodové“ a investovat do nich bez regulací, jaké se týkají stejných investic do uhlí. Podobu klíčové taxonomie přitom silně ovlivnila ruská lobby.

Podle Greenpeace France se sešli lobbisté firem jako Lukoil nebo Gazprom se zástupci Evropské komise celkem osmnáctkrát, a to těsně před jednáním, na němž se rozhodlo o podobě taxonomie. Jak upozorňuje Reclaim Finance, výsledek se dal předvídat — žádné oficiální datum odklonu od plynu Evropská unie nepřijala.

Plynárenský byznys tak v Evropě získává čím dál víc prostoru. Fosilní korporace, které musejí přestat se spalováním uhlí, získávají prostředky od banky nebo některého z evropských států na to, aby postavily plynovou elektrárnu, plynovod nebo terminál na zkapalněný zemní plyn dovážený ze zámoří. Korporace tak činí s argumentem, že jde o nutnou náhradu plynu z Ruska nebo o nutný mezikrok, který si vyžaduje přechod na solární nebo větrnou energii.

Elektrárny však mají projektovou životnost, která většinou dalece přesahuje rok 2035, tedy rok, ve kterém by se vzhledem k rychlosti zhoršování klimatické krize mělo přestat s jakýmkoli využíváním plynu.

Může se tak na první pohled zdát, že banky i fosilní korporace to myslí s energetickou bezpečností a přechodem k bezemisní energetice vážně, z jejich počínání popsaného studií Reclaim Finance však plyne pravý opak: využívají nastalé situace k tomu, aby si pojistili spalování plynu na několik dekád dopředu. Nepochybně přitom počítají s tím, že v případě odstavování provozu si budou nárokovat odškodné z veřejných zdrojů.

Plyn není mostem k bezemisní budoucnosti, ale do pekla

Zemní plyn je často považován za nízkoemisní zdroj energie. Není to však pravda. Při spalování plynu sice vzniká méně emisí ve srovnání se spalováním uhlí. Pokud se ale k emisím vzniklým spalováním zemního plynu přičtou i ty pocházející z jeho těžby a přepravy, vychází už bilance v podstatě srovnatelně.

Při těžbě zemního plynu uniká do ovzduší metan, který je hlavní složkou zemního plynu a rovněž i násobně agresivnějším skleníkovým plynem než CO2. Studie Reclaim Finance tvrdí, že „pokud uniknou byť jen čtyři procenta ze všeho vytěženého fosilního plynu určeného pro výrobu elektřiny, tak to v horizontu dvaceti let bude pro klima škodlivější, než kdyby se pokračovalo ve spalování uhlí.“ Podle agentury Bloomberg přitom při těžbě uniká až devět procent zemního plynu.

Plyn nelze brát jako „přechodové“ palivo i kvůli tomu, co zmiňuje Jenny Martosová z organizace Global Energy Monitor, která sleduje vývoj energetické infrastruktury ve světě. Podle Martosové je potřeba počítat nejen s aktuální emisní náročností, ale i s množstvím emisí, které nové plynové elektrárny vypustí za celou dobu svého fungování, než vyprší jejich životnost.

„Dnes postavené plynové elektrárny zakonzervují současnou situaci na celá desetiletí a způsobí, že se bude plyn spalovat déle, než by bylo potřebné,“ tvrdí Martosová. Upozorňuje, že investice do plynu se nevyplatí nejen z hlediska klimatu, ale ani jako investice: „V dlouhodobé perspektivě nebude plyn schopen konkurovat obnovitelným zdrojům energie.“

Problematické je i to, že plyn z autoritářského Ruska mění Evropané za plyn od katarského režimu, který kontinuálně porušuje lidská práva svých obyvatel, nebo z vysoce problematických břidlicových ložisek ve Spojených státech. Jedná se z ekologického hlediska o natolik pustošivou metodu, že je na řadě míst zakázána.

Plynová závislost Daniela Křetínského

Zvláštní místo v otázce plynařského sektoru v Evropě zaujímá Energetický a průmyslový holding (EPH) vlastněný českým miliardářem Danielem Křetinským. EPH vlastní deset procent všech připravovaných projektů na spalování plynu v Evropě a je tak vůbec největší plynárenskou firmou v regionu.

Aktivity EPH v oblasti investic do plynové infrastruktury jsou v kontextu evropského energetického sektoru výjimečné a jsou možné jen díky financím od jediné bankovní instituce — skupiny Société Générale, pod kterou patří i u nás působící Komerční banka. Přesněji rozkrývá vazby Křetinského podnikání na finanční sektor zmíněná studie Reclaim Finance; zabývala se jím také společná investigace Centra Jána Kuciaka a Deníku Referendum či studie platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set.

EPH se v minulosti věnovala skupování uhelných elektráren těsně před koncem jejich životnosti a v současnosti za investiční podpory Société Générale a Komerční banky plně přechází na spalování plynu. Závěr studie Reclaim Finance je přitom alarmující: i přes varování předních vědeckých autorit se nadále investuje do fosilní infrastruktury, chybí finanční nástroje na to, jak kontrolovat budování a provoz plynových elektráren, a není jasné, kdy Evropská unie skončí s využíváním zemního plynu.

Hlasy proti pokračování podpory fosilní infrastruktuře se stávají nedílnou součástí celosvětového klimatického hnutí. U nás na nežádoucí podporu aktivit EPH upozorňuje již více než rok běžící kampaň Zastavme špinavé prachy, která nedávno spustila dopisovou akci „Napiš Komerční bance!“, upozorňující na zapojení této banky do financování planetu poškozujících plynových projektů korporace EPH.

Celkový trend je ale jasný: investovat do uhlí a plynu se nevyplatí. Ilustruje to skutečnost, že čím dál tím více finančních domů ohlašuje brzký konec podpory investic do dalších fosilních projektů. Na začátku dubna se k nim přidala Deutsche Bank.