V Evropě dnes čelíme jednak energetické, jednak sociální krizi v důsledku rostoucích životních nákladů. Obě jsou způsobené závislostí Evropy na předraženém fosilním plynu. Co byste řekli, že v této situaci dělají lobbisté, finančníci a politici?

Scházejí se za zavřenými dveřmi, jako právě dnes ve Vídni, aby si pojistili, že tučné zisky potečou fosilnímu průmyslu i v budoucnu. Že miliony lidí budou dál počítat každou korunu, aby pokryly nezbytné životní náklady, je jim jedno.

Vstupenky na Evropskou plynárenskou konferenci stojí i více než 5000 eur a novináři na ní nejsou vítáni. Naštěstí se v ulicích scházejí také aktivisté za klimatickou a sociální spravedlnost, kteří mají o budoucnosti jiné představy — a plánují konferenci narušit masovou akcí občanské neposlušnosti.

Exkluzivní sdružení

Každoroční třídenní setkání pořádá takzvaná Energetická rada, která se sama označuje za „nejexkluzivnější energetické sdružení špiček ropného a plynárenského průmyslu na světě“. Na Evropské plynárenské konferenci se uzavírají smlouvy doslova za bouchání šampaňského: první zasedací den ve čtyři hodiny je na programu debata o zkapalněném zemním plynu u kulatého stolu se sklenkou v ruce. Finančníci a politici budou připíjet na zdraví Shellu, BP, RWE a OMV.

Kromě „prosazování dialogu mezi Evropou a jejími hlavními dodavateli plynu“ je cílem konference „diverzifikace nabídky“ a „zajištění plynu v energetickém mixu i v budoucnosti“. Ve snaze o „diverzifikaci“ dodavatelů po ruské invazi na Ukrajinu zahájily evropské vlády bezhlavou honbu za novými zdroji plynu a stejně zběsilou výstavbu plynárenské infrastruktury. Přitom podle nového výzkumu plánovaná kapacita evropských terminálů pro dovoz zkapalněného zemního plynu do roku 2030 „dalece překročí“ poptávku.

Pondělní konferenční odpoledne má být zaměřeno výhradně na „urychlení rozvoje plynárenské infrastruktury“. Na jednom místě se setkají vrcholoví manažeři společností zabývajících se fosilním plynem, jako je TotalEnergies, a finančních institucí, jako jsou BlackRock a ING.

Konference se přitom koná bezprostředně po vydání nejnovější zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která varuje, že probíhající desetiletí je naší „poslední šancí“ udržet globální teploty pod zvýšením o 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

I generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres s odkazem na doporučení Mezinárodní agentury pro energii zdůraznil, že to znamená neposkytovat žádné nové licence ani financování projektům na těžbu ropy a zemního plynu. Záměry manažerů plynárenských společností, kteří se scházejí ve Vídni, jsou s jeho výzvou v příkrém rozporu.

Očekávané dohody mohou plynárenskému průmyslu přinést obrovský přivýdělek. Ten si přitom v důsledku energetické krize již tak přišel na rekordní zisky — jen v roce 2022 si korporace BP, Shell, TotalEnergies, Exxon a Chevron rozdělily téměř 200 miliard dolarů. Do kapes akcionářů putovaly desítky miliard — částka, jež by podle odhadů stačila na pokrytí hospodářských škod způsobených loňskými katastrofálními povodněmi v Pákistánu.

Kdo zaplatí za účet

Zatímco si vlastníci a vedení bank a fosilních korporací s cynickým úsměvem mastí kapsy, účet za nákladnou a nepotřebnou infrastrukturu pro zkapalněný plyn zaplatí veřejnost. Nejprve na daních — většina infrastruktury je totiž budována z veřejných peněz. A později ještě v účtech za spotřebu — plynárenský průmysl totiž přenáší náklady na spotřebitele. A to jsme se ještě nedostali k dopadům, jež bude mít pokračující závislost na fosilním plynu na klima.

Mezi nové, takzvaně „diverzifikované“ zdroje se má zařadit americký plyn získávaný frakováním, stejně jako plyn nakupovaný z represivních režimů, jako je Izrael, Egypt a Ázerbájdžán. Další zdroje se hledají v Africe, kde probíhá „plynová horečka“.

V Mosambiku už za to lidé platí svými životy, protože firmy jako Eni, ExxonMobil nebo TotalEnergies se ve snaze přivlastnit si nové zdroje zemního plynu neohlížejí na lidská práva ani militarizaci země. Dávno známé neokoloniální praktiky znamenají vývoz zisků a zdrojů do Evropy, zatímco náklady musejí nést na bedrech místní komunity — ve jménu evropské energetické bezpečnosti se v Africe obětují lidské životy a devastuje životní prostředí.

Ačkoli se pozornost dosud soustředila na fosilní plyn, čím dál víc se přenáší na vodík, jímž se má uspokojovat evropská, a zejména německá poptávka. Humbuk kolem vodíku jako „čistého“ paliva je ve skutečnosti trojským koněm, jejž nám posílá fosilní průmysl: 99 procent vodíku dnes pochází z fosilních paliv, a to především z plynu. Ale dokonce i takzvaný zelený vodík — získávaný z obnovitelných zdrojů — je na globálním Jihu příčinou čím dál větších záborů půdy a ničení zdrojů.

Třetí den vídeňského setkání se oficiálně nazývá Evropská vodíková konference. Lze očekávat, že norský státní ropný a plynárenský podnik Equinor — jakožto sponzor konference — využije svůj úvodní projev, aby fosilní vodík vydával za „čistý“ zdroj energie.

Za styky se platí

Nejdražší vstupenky na třídenní akci stojí 5099 eur. Vrcholný plynárenský management si tak do slova a do písmene kupuje přístup k vrcholným představitelům světa politiky a financí, kteří jsou na konferenci pozváni. Organizátoři za to slibují služby zprostředkovatele, který zajišťuje navazování styků, privilegovaný přístup k seznamu delegátů a garanci tří dohodnutých schůzek.

Na svých internetových stránkách se pořadatelé nadto chvástají dalším stem soukromých schůzek a mnoha dalšími neformálními rozhovory na chodbách, které konference umožňuje. Akce je neveřejná — letos je přístup na ni odepřen dokonce i novinářům.

Nepřekvapí, že se konference účastní většina největších evropských producentů ropy a plynu a jejich lobbistické skupiny, včetně firem BP, Eni a Mezinárodní asociace producentů ropy a plynu (IOGP). Ti všichni jsou členy pracovní skupiny Energetické platformy Evropské unie určené pouze pro zástupce průmyslu, kteří radí Evropské komisi ohledně nových dodávek plynu a potřebné infrastruktury. V důsledku jejich úzkého vztahu s Evropskou komisí se oživilo mnoho projektů, které už byly vzhledem ke klimatické krizi považovány za pohřbené.

Sponzorství konference otevírá těm, kdo si ho mohou dovolit, další publicitu a přístup k vlivným a mocným: k rakouské energetické společnosti ÖMV a její sesterské společnosti ÖMV Petrom se připojila řada dalších, například italská Snam, provozující plynárenskou infrastrukturu, i firma, jež stojí za kontroverzním Transadriatickým plynovodem (TAP) — projektem, který naráží na odpor veřejnosti od Řecka po Itálii.

Špičky plynárenství se tu setkají s vysoce postavenými činiteli Evropské komise, s představiteli rakouské a německé politiky, ale také se zástupci amerického ministerstva energetiky. Jeden z panelů moderuje také unijní Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER). Základní otázka zní: měli by se uvedení veřejní činitelé konference vůbec účastnit?

Odvrátit rozvrat klimatu

V situaci, kdy se podle posledního průzkumu Eurobarometru 93 procent Evropanů potýká s rostoucími životními náklady, se hlavouni fosilního plynu scházejí kvůli tomu, aby lobbovali proti opatřením, která mají krizi čelit a pomoci odvrátit rozvrat klimatu. A to jen proto, aby se nesáhlo na jejich bezprecedentní zisky.

Pokud chceme řešit sociální i klimatickou krizi a zároveň odmítnout neokoloniální energetickou politiku, je nezbytné, aby evropští političtí představitelé přestali naslouchat právě těm, kdo mají celý problém na svědomí. Zatím tak zůstává nevyslyšeno více než sto tisíc lidí, kteří se připojili k požadavku, aby Evropský parlament znemožnil lobbistům prosazujícím pokračující těžbu a využívání fosilních paliv přístup k politikům — obdobně, jako se to stalo tabákovému průmyslu.

Zatímco manažeři, finančníci a politici se budou na konferenci sloužící zájmům fosilního průmyslu naparovat a připíjet si šampaňským, stovky aktivistů z celé Evropy ji hodlají zmařit masovou občanskou neposlušností. Vizi budoucnosti bez fosilně-plynárenské lobby byl už o víkendu věnován kontrasummit Power to the People.

Bez odporu vůči současnému systému se však potřebné politické a ekonomické změny nejspíše prosadit nepodaří. Proto aktivisté vyzývají k akci: ukažme korporacím a lobbistům, kteří hájí zájmy fosilního plynu, že jim nedovolíme zničit naši planetu, ožebračovat nás, ani doslova zabíjet bezpočet lidí na globálním Jihu.

Je to poprvé, kdy se aktivisté pokusí konání vídeňské plynárenské konference znemožnit — a věří, že i naposled. Motto dnešních akcí občanské neposlušnosti ve Vídni zní: „Postarejme se, aby letošní Evropská plynárenská konference byla tou poslední!“

Z anglického originálu Will this be the last European Gas Conference? publikovaného magazínem Social Europe Journal přeložil OTAKAR BUREŠ.