Elektrárna Mělník vlastněná společností Energotrans skupiny ČEZ je klíčovým zdrojem tepla a elektřiny pro střední Čechy a Prahu. Zajišťuje teplo pro téměř čtvrt milionu domácností v Praze a Neratovicích. Zásobuje ji hnědé uhlí ze severočeské Mostecké pánve.

V rámci celkové dekarbonizace českého teplárenství plánuje ČEZ do roku 2030 všechny uhelné bloky uzavřít — spalování uhlí má nahradit spalování zemního plynu a komunálního odpadu. Společnost Energotrans na transformaci získala státní dotaci ve výši 13,6 miliard korun, z toho 7,53 miliardy korun na modernizaci mělnické elektrárny a teplárny a 6,1 miliardy korun na zařízení pro energetické využití odpadu.

Program HEAT v rámci Modernizačního fondu je hlavním nástrojem k dekarbonizaci teplárenství v České republice. Poskytnout by měl až sto miliard korun na ekologizaci teplárenských provozů a rozvoj obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů.

Program sice v poslední vypsané výzvě výrazně zvýhodňuje takzvané inovativní projekty, tedy takové, které využívají tepelná čerpadla nebo geotermální energii, podle analýzy Centra pro dopravu a energetiku nicméně zatím více než polovina rozdělených peněz směřuje na podporu projektů využívajících fosilní plyn. Přechod energetického komplexu Mělník na plyn a spalování odpadu spolkl přibližně třetinu dosud alokovaných peněz z programu HEAT.

Místo podpory projektu polostátní společnosti využívajícího fosilní plyn bychom se měli soustředit na udržitelnější řešení, rozvoj energetické účinnosti a inovativních technologií, jako jsou tepelná čerpadla nebo geotermální energie.

Podpora projektů využívajících fosilní plyn je obecně velmi problematická. Drahá modernizace může zakonzervovat závislost České republiky na dodávkách fosilního plynu a zablokovat možnost investic do obnovitelných zdrojů energie. Vedla by tak k pokračující závislosti na dodávkách fosilních paliv z nestabilních politických režimů, oslabila energetickou bezpečnost České republiky a potenciálně zvýšila emise metanu, který je krátkodobě agresivnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.

Co dál s Mělníkem?

Energotrans plánuje nahradit uhelné bloky novým paroplynovým zdrojem, součástí má být využití technologie horkovodní akumulace tepla. Zdroj má být zprovozněn ve třech blocích v letech 2026, 2029 a 2030. Zatímco nejprve budou nové bloky spalovat zemní plyn s marginální příměsí vodíku v poměru deset procent, nejpozději v roce 2035 mají přejít na stoprocentní spalování vodíku.

Udržitelná varianta přechodu na vodíkem poháněnou energetiku a teplárenství počítá s takzvaným zeleným vodíkem, který se získává elektrolýzou z obnovitelných zdrojů energie. Abychom jím dokázali elektrárnu Mělník pohánět, musíme stejně nejprve podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, nebo se spolehnout na to, že budeme schopni dostatečné množství zeleného vodíku dovážet.

Vedle zeleného vodíku existuje ještě modrý a šedý vodík, které se vyrábí z fosilních zdrojů. V případě šedého vodíku se oxid uhličitý, který jeho výrobu provází, vypouští volně do atmosféry. U modrého vodíku se vzniklý oxid uhličitý zachytává technologií zachytávání a ukládání uhlíku. Současný technologický vývoj zatím nedovoluje využít zachytávání vodíku u projektu velikosti mělnické elektrárny. Při současném energetickém mixu České republiky bude tedy udržitelnost mělnické teplárny a elektrárny vázána na rozvoj a zvýšení poměru využívání obnovitelných zdrojů.

Zatímco financování projektů využívajících fosilní plyn, jako je tomu v případě elektrárny Mělník, prodlužuje naši závislost na odběru fosilních paliv z nestabilních politických režimů, investice do obnovitelných zdrojů pomohou nejen snížit emise škodlivých látek, ale také zvýšit naši energetickou bezpečnost.

Většímu rozvoji bezemisních technologií ale zatím v České republice brání vysoké investiční náklady, složité administrativní procesy i řada technických překážek. K jejich překonání je zapotřebí koordinovaná spolupráce mezi státem, průmyslem a akademickou sférou, větší podpora pro rozvoj inovativních technologií a jasná dekarbonizační strategie.