Na konci ledna oznámil Bílý dům dočasné pozastavení výstavby terminálů zkapalněného zemního plynu, což zbrzdí současný prudký rozvoj plynové infrastruktury a vývozu LNG do Evropy a dalších zemí.

Spojené státy za posledních několik dekád masivně rozšířily kapacity na vývoz zkapalněného zemního plynu. V roce 2023 USA předstihly Austrálii a Katar a staly se největším producentem této suroviny na světě. Jejich náskok měly ještě zvětšit nové terminály a další zařízení, především Calcasieu Pass 2 — velkokapacitní terminál ve státě Louisiana.

Bidenova administrativa své rozhodnutí výslovně klade do souvislosti s klimatickou krizí a ohledy na budoucí generace. „Prezident Biden jasně řekl, že změna klimatu je existenční hrozbou naší doby — a my musíme jednat tak naléhavě, abychom ochránili budoucnost pro další generace,“ stojí v oficiálním vyjádření.

The Washington Post nebo Financial Times převzaly prezidentovu argumentaci a označily jeho rozhodnutí za „vítězství klimatických aktivistů“.

Klimatická novinářka a publicistka Kate Arnoffová z New Republic naproti tomu namítla: „Prezident se domnívá, že bychom měli zvážit výhody a nevýhody prudce rostoucího vývozu zemního plynu. To není vítězství pro klimatické aktivisty. Je to věc zdravého rozumu.“

Zemní plyn jako hrozba pro klima

Vědecké odhady množství emisí, které by dosud plánovaná nová plynová infrastruktura v USA vyprodukovala, se různí. Nejnižší odhady hovoří o 704 milionech tun emisí skleníkových plynů ročně, ty nejvyšší až o 3,9 miliardách tun. Pro představu: samotná Evropská unie za rok 2022 vypustila 3,6 miliard tun emisí skleníkových plynů ekvivalentních k oxidu uhličitému. Realizace zamýšlené plynové infrastruktury by tak zásadně ohrozila dosažení nejen amerických, ale i globálních klimatických cílů.

Při spalování metanu sice vzniká méně emisí než při spalování černého uhlí nebo lignitu, avšak srovnatelné škody mohou způsobit úniky spojené s těžbou, přepravou a zpracováváním plynu. Zpracovaný zemní plyn je totiž v podstatě čistý metan, jehož životnost v atmosféře je sice mnohem kratší než životnost oxidu uhličitého — dvanáct let u metanu a staletí u oxidu uhličitého —, je to ale mnohem silnější skleníkový plyn, který během své existence v atmosféře pohlcuje výrazně více energie než oxid uhličitý.

Přestože diskuse o skutečném objemu úniků metanu z plynové infrastruktury a jejich dopadu na klima nadále probíhá, Bidenova administrativa přijala již nyní relativně široká opatření, která mají v následujících letech zabránit úniku až 58 milionů tun metanu z ropné a plynové infrastruktury.

Profesorka Emily Grubertová, profesorka udržitelné energetiky z univerzity v americkém Notre Dame upozorňuje, že výstavba nové plynové infrastruktury by mohla vést k tomu, že by se energetika Spojených států v podstatě „uzamkla“ inovacím a namísto investic do zelené infrastruktury by využívala zařízení spalující zemní plyn. Firmy, které nainvestovaly do vybudování a provozování plynové infrastruktury, totiž sotva budou motivované svá zařízení předčasně uzavřít.

Nové plynové elektrárny nebo terminály na zkapalněný zemní plyn zkrátka uzavírají cesty k jiným, vůči klimatu mnohem citlivějším řešením — a to nejen ve Spojených státech.

Bidena přesvědčil i trh

I přes oficiální proklamace Bidenovy administrativy není pochyb, že na rozhodnutí amerického prezidenta měly vliv i ryze ekonomické důvody. Již dnes je na trhu dostatek LNG k uspokojení globální poptávky, pokud státy světa chtějí dodržet závazek klimatické neutrality do roku 2050.

Spojeným státům se tudíž již nevyplatí další kapacity budovat — přesytily by jak domácí, tak zahraniční trh. Nelze přehlédnout ani obavy, že rostoucí export LNG povede ke zvýšení ceny plynu pro americké zákazníky, kde se kvůli chladnému počasí poptávka po plynu zvýšila.

Velký vliv na světový trh se zkapalněným zemním plynem má i situace v Evropě. Podle Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (IEEFA) klesla spotřeba plynu v Evropě na nejnižší úroveň za posledních deset let.

Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu země Evropské unie odmítly využívání ruského plynu, což vedlo k nárůstu poptávky i ceny zkapalněného zemního plynu. Před válkou na Ukrajině tvořil plyn z Ruska až 45 procent evropské spotřeby plynu.

Ve velmi krátkém čase se hlavním dodavatelem LNG do Evropy staly Spojené státy, Katar nebo Austrálie. V prosinci 2023 tak podle agentury Reuters vývoz do Evropy tvořil 61 procent celkového vývozu plynu ze Spojených států.

S odstupem dvou let je však jasné, že Evropská unie se ze závislosti na ruském plynu vymaňuje především úsporami ve spotřebě energie, nikoli díky LNG z jiných zemí světa. Pavel Molchanov, energetický analytik finanční poradenské firmy Raymond James & Associates, prohlásil, že „zkapalněný zemní plyn z Kataru a USA sice pomohl ruský plyn rychle nahradit, avšak teprve úspory a zvýšený podíl obnovitelných zdrojů energie mohou Evropu od ruského zemního plynu vysvobodit natrvalo“.

K podobným závěrům došla i Ana Maria Jaller-Makarewiczová, hlavní energetická analytička pro Evropu ve společnosti IEEFA: „Dva roky po ruské invazi na Ukrajinu je evropský energetický systém více diverzifikovaný a odolnější.“ Evropa podle ní „rozšířila opatření na zvýšení účinnosti a zrychlila zavádění obnovitelných zdrojů energie a tepelných čerpadel. Díky tomu je kontinent připraven na další snižování poptávky po plynu.“

Při kontinuálním poklesu spotřeby plynu v Evropě se tak Spojeným státům další rozšiřování plynové infrastruktury nevyplatí.

Český plynový hazard

V České republice je spotřeba plynu na nejnižší úrovni od roku 1992, a to především kvůli energetickým úsporám, uvedl Energetický regulační úřad v tiskové zprávě. Česká vláda však ve své energetické politice prosazuje roli zemního plynu jako takzvaného „přechodového paliva“ na cestě k bezuhlíkové budoucnosti.

„V krátkodobém až střednědobém horizontu se očekává zvýšení spotřeby zemního plynu, který bude sloužit jako tranzitní palivo, zejména ve výrobě elektřiny a tepla,“ uvádí ministerstvo průmyslu a obchodu ve své tiskové zprávě.

Právě s plynem se tak zřejmě počítá jako palivem pro období mezi odstavením uhelných elektráren a postupným náběhem nových jaderných bloků. Od roku 2040 by se atomová energie měla stát základem české energetiky.

Zároveň ale nemá ministerstvo a ani vláda jasno, kdo by měl nové jaderné elektrárny stavět a kdo financovat. Jde tedy o sázku na model, který se vůbec nemusí vyplatit. I přesto je tato představa české společnosti vštěpována s takovým důrazem, až ve veřejné debatě převládl názor, že žádná alternativa neexistuje.

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) přitom uvádí, že pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 není namístě stávající těžbu fosilních paliv rozšiřovat. Investice do nové plynové a ropné infrastruktury jsou podle IEA neadekvátní tomu, co svět potřebuje pro udržení oteplování pod 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře.

Ve studii z roku 2021, jež se zabývala krátkodobými a dlouhodobými efekty nových plynových investic, přišli výzkumníci z nizozemské Radboud University Vincent de Gooyert a Cem Gürsan k závěru, že „dlouhodobé negativní a globální dopady spalování zemního plynu mohou převážit nad jeho okamžitými, pozitivními a lokálními účinky“.

Nikoli přechod od uhlí přes plyn k jádru, ale obnovitelné zdroje představují cestu k dekarbonizaci energetiky. Větrná energie například v Evropě produkuje již nyní víc elektřiny než spalování zemního plynu.

Podle nejnovější studie IEA vychází stavba pevninských větrných parků a solárních elektráren nejlevněji ze všech známých zdrojů i při započtení všech nákladů na stabilizaci sítě jako ukládání energie nebo modernizaci přenosové soustavy.

„Odhaduje se, že v roce 2023 mělo 96 procent nově instalovaných fotovoltaických a větrných elektráren na pevnině nižší výrobní náklady než nové uhelné a plynové elektrárny,“ uvádí studie.

Zatímco rozhodování o energetické politice v České republice tedy ovládají představy o jaderné renesanci a plynu jako přechodovém palivu, globální trh s energiemi a energetickými komoditami se zcela zjevně vydává jiným směrem. Ostatně na fakt, že plány české vlády zásadně podhodnocují obnovitelné zdroje energie, nedávno upozornila i Evropská komise.

„České strategické dokumenty ve stávající podobě nepočítají s dostatečným využitím potenciálu obnovitelných zdrojů. Navýšit tento cíl doporučila České republice i Evropská komise při hodnocení návrhu Národního energeticko-klimatického plánu,“ komentoval aktuální plánování české vlády Štěpán Vizi, expert na klimatickou politiku Centra pro dopravu a energetiku.

Podle energetického experta Hnutí Duha Jiřího Koželouha by vláda Česká republika měla přehodnotit svou energetickou koncepci „nejen kvůli doporučení Evropské komise, ale hlavně kvůli posilování naší energetické bezpečnosti, soběstačnosti a řešení klimatické krize“.