Ať se to líbí, nebo ne, univerzity jsou důležitými a v západním světě i nepostradatelnými aktéry ve formování veřejného diskurzu. Nejde přitom paradoxně o pozici samozřejmou, nýbrž neustále dobývanou. Smyslem univerzit je za všech okolností ukazovat, že na pozadí jakékoli moci stojí nesamozřejmá ideologie, tedy systém konkrétních identit a významů, jež umožňují více či méně nerovnou distribuci práv a prostředků.

Tato trvalá kritika moci nespadá do výhradní agendy humanitních fakult, ale je také součástí étosu fakult přírodovědných v širokém smyslu. Úběžníkem univerzitního provozu je totiž jednoduše poznávání, to jest důraz na neustálé přehodnocování a pokoušení toho, čemu říkáme vědění. Tolik omílaný důraz na aplikaci proto z podstaty nesmí být v první řadě snahou nabízet hotové produkty, ale především úsilím o vliv na podobu a povahu veřejné debaty.

Zmíněná kritika moci přitom neznamená touhu po bezvládí. Jde o činnost, která má jediný cíl: upozorňovat na to, že žádná moc není samozřejmá ani dokonalá. Jde bez nadsázky o službu, která zajišťuje, aby žádná moc nehypertrofovala. Zdravá společnost se proto pozná tak, že univerzitní chod adekvátně subvencuje. Nezdravá společnost se naopak pozná tak, že univerzity potlačuje. Anebo korumpuje.

Korumpování univerzit

Explicitní potlačování je jevem krajním, ač nikoli vzácným. Vzpomeňme Rusko, nedávné Maďarsko nebo současné Spojené státy. Naopak běžným jevem je korumpování, které má obdobně zhoubný potenciál jako potlačování. Pokud totiž univerzity svou funkci přestanou plnit z vlastní vůle, tj. bez zřetelného vnějšího tlaku, a navíc začnou naplňovat vůli moci, nastane dvojí společenský dopad. Na jedné straně začne fakticky absentovat kritika, na straně druhé však zároveň vznikne dojem, že právě naplňování dominantní ideologie je kritikou.

Univerzity zkrátka mají moc nejen účinně zpochybňovat, ale také nebezpečnou moc legitimizovat. Rzounkova pověstná normalizace Filozofické fakulty Karlovy univerzity byla nejen destrukční pro samotnou instituci, ale především klíčová pro Husákův režim. Dojem dobře fungující univerzity, která fakticky univerzitou není, je pro jakoukoli totalitu bez nadsázky kýžený.

Právě proto jsem zde upozorňoval na to, jak nebezpečné bylo stavět narativ loňských protestů za navýšení mezd na filozofických fakultách na motivu bezprostřední užitečnosti. A právě proto je třeba se vymezit vůči tomu, jakým směrem se vydala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

Školicí zařízení

Jihočeská univerzita před měsícem uzavřela smlouvu o spolupráci s ČEZem, Jihočeským krajem a „profesně orientovanou“ Vysokou školou technickou a ekonomickou. Toto partnerství, které bezprostředně po svém nástupu do funkce stvrdil rektor Pavel Kozák, splňuje všechny parametry toho, co nazývám korumpováním univerzit. Nejde totiž o žádnou spolupráci, ale o do očí bijící zneužití instituce veřejné vysoké školy.

O co jde? Podle tiskové zprávy z 11. dubna, kterou Jihočeská univerzita mimochodem a nejspíš už i příznačně zcela převzala od tiskového oddělení Skupiny ČEZ a která podobu partnerství přibližuje, totiž nejde o nějaký sponzoring či nabídku exkurzí. Jde o to, že se univerzita bude přímo zapojovat do projektů ČEZu, a to především v oblasti malých i standardních jaderných bloků. Jak lakonicky říká novopečený rektor: „energetika je oblastí, kde se [univerzita, ČEZ a kraj] potkávají“.

Podle citace ředitele divize jaderná energetika ČEZu Bohdana Zronka chce firma „v souladu s ohledem na plánovaný provoz, nové zdroje i záměry kraje, dál výrazně posílit školicí kapacity“. Hejtman Martin Kuba (ODS), který se podpisového aktu také účastnil, dodal: „jednoznačně platí, že pokud tady máme elektřinu vyrábět, chceme zde mít i odpovídající školicí kapacity, servis, a především výzkum a vývoj.“

Rektor Kozák tak svou instituci, která nadále zůstává veřejnou vysokou školou, zřetelně umístil do pozice servisního zázemí nejen Jihočeského kraje reprezentovaného podnikatelem v energetice Kubou, ale především energetického gigantu s jasnými obchodními zájmy, které rozhodně nesouzní se zájmy veřejnými.

Je to přitom právě univerzita, kdo by měl doktrínu jaderné budoucnosti, která v České republice nyní převažuje, neustále testovat. Už proto, že motiv jaderné úlevy tvoří jeden z pilířů konzervativní politiky se všemi jejími průvodními jevy, jako je nezpochybnitelnost růstové ekonomiky nebo odmítání energetické emancipace.

Dvě mouchy

Dlouhodobí obchodní partneři ČEZ a Martin Kuba tak prostřednictvím rektora Kozáka na jedné straně bez větších nákladů nabyli školicího zařízení, na straně druhé — a to je mnohem zásadnější — umlčeli potenciálně silného aktéra veřejné debaty, respektive stvrdili obraz, podle něhož je provázanost krajské samosprávy a energetického obra normální a vlastně žádoucí. Zabili tak vlastně dvě mouchy jednou ranou.

Politika Pavla Kozáka je tak skrznaskrz krátkozraká a v dlouhodobém horizontu nevýhodná. Rozumím tomu, že rozpočtová situace univerzity není i kvůli hanebné politice této i předešlých vlád vůbec snadná, ba řešitelná. Postavit však instituci do pozice zázemí energetického byznysu je neobhajitelné. Skutečně politováníhodné ovšem je, že následky neponese jen jedna regionální veřejná vysoká škola, ale české univerzity a česká veřejnost.