Politika Jihočeské univerzity je varováním pro veřejné vysoké školy
Michal HořejšíUzavřením dohody se Skupinou ČEZ a Jihočeským krajem se Jihočeská univerzita zřekla hodnot, které ji činily univerzitou. Kraj a ČEZ levně získali servisní pracoviště, a především umlčeli svého potenciálního kritika.
Ať se to líbí, nebo ne, univerzity jsou důležitými a v západním světě i nepostradatelnými aktéry ve formování veřejného diskurzu. Nejde přitom paradoxně o pozici samozřejmou, nýbrž neustále dobývanou. Smyslem univerzit je za všech okolností ukazovat, že na pozadí jakékoli moci stojí nesamozřejmá ideologie, tedy systém konkrétních identit a významů, jež umožňují více či méně nerovnou distribuci práv a prostředků.
Tato trvalá kritika moci nespadá do výhradní agendy humanitních fakult, ale je také součástí étosu fakult přírodovědných v širokém smyslu. Úběžníkem univerzitního provozu je totiž jednoduše poznávání, to jest důraz na neustálé přehodnocování a pokoušení toho, čemu říkáme vědění. Tolik omílaný důraz na aplikaci proto z podstaty nesmí být v první řadě snahou nabízet hotové produkty, ale především úsilím o vliv na podobu a povahu veřejné debaty.
Zmíněná kritika moci přitom neznamená touhu po bezvládí. Jde o činnost, která má jediný cíl: upozorňovat na to, že žádná moc není samozřejmá ani dokonalá. Jde bez nadsázky o službu, která zajišťuje, aby žádná moc nehypertrofovala. Zdravá společnost se proto pozná tak, že univerzitní chod adekvátně subvencuje. Nezdravá společnost se naopak pozná tak, že univerzity potlačuje. Anebo korumpuje.
Korumpování univerzit
"Rektor Kozák tak svou instituci ... zřetelně umístil do pozice servisního zázemí ... energetického gigantu s jasnými obchodními zájmy, které rozhodně nesouzní se zájmy veřejnými."
Veřejným zájmem je uhlíková neutralita. Pokud v JČU vyzkoumají, jak projektovat a stavět malé modulární reaktory, které dodají stabilní bezemisní elektřinu za nízkou cenu, nebo využijí "vyhořelé" palivo z velkých JE, a to všechno bezpečně, tak splní objednávku veřejného zájmu.
Tedy partnerství JČU a ČEZ může být dobré. IMHO jde hlavně o nastavení velikosti ambicí výzkumu. Business (a ČEZ) mají tendenci soustředit se na to, co je využitelné dnes nebo zítra. Univerzity, a špičkový výzkum, často cílí na uplatnění za roky a desetiletí, a technologie, které ještě nejsou v praxi. Pokud by JČU jen školila techniky do stávajících velkých JE, pomůže to udržet expertízu v současných technologiích (samo o sobě důležité, protože většina JE se stavěla v minulém století), ale prestiži by to zas tolik nepomohlo. Z TZ není zřejmé, jak ambiciózní společně projekty budou, ale zmínka o SMR vypadá slibně. Držím JČU palce, aby měli dost odvahy na ambicióznější projekty, a dost vědecké volnosti v partnerství s ČEZem. Věřím, že i s penězi od ČEZu dodrží etické standardy, a tedy budou publikovat i nepříznivé výsledky.
Ad "... kritika moci nespadá do výhradní agendy humanitních fakult, ale je také součástí étosu fakult přírodovědných v širokém smyslu"
Proto je dobré, že máme dost humanitních fakult, a dost přírodovědných fakult na jiných univerzitách (Praha, Brno, Olomouc, Hradec, Ostrava), které jsou v pozici kritiku poskytnout, pokud by si to JČE nebo ČEZ zasloužili.
Pokud se pan Hořejší domnívá, že jediným řešením klimatické krize nebo jediným smyslem univerzit je "zpochybňovat růstovou ekonomiku" nebo pěstovat "energetickou emancipaci" (myslíte tím budování závislosti na čínských fotovoltaických panelech, bateriích a měničích?), pak s panem Hořejším nesouhlasím:
1. Při řešení klimatické katastrofy musíme pracovat na mnoha cestách zároveň, neboť nevíme, která cesta bude nejlepší. Více energie z JE je jedním z řešení, jak zastavit zvyšování CO2 (https://news.un.org/en/story/2021/08/1097572), a může být zejména zajímavá pro rozvíjející se země, jejichž podíl na emisích se (bez dramatického rozvoje JE) bude zvětšovat.
2. Smyslem univerzit je svobodně bádat, a respektovat a interpretovat empirická fakta. Jistě by měly být otevřeny názorům jak rozvíjet lidi a svět (třeba i mimo dogma růstu), a jak člověka "emancipovat" ve všech směrech, a být inkluzivním fórem mnoha hlasů a zkušeností. Nicméně nařizovat univerzitě, že má zpochybňovat růstovou ekonomiku nebo pěstovat energetickou emancipaci nelze - bylo by to proti svobodě univerzit. Věřím, že pan rektor Pavel Kozák si je vědom úkolů i rizik, a držím mu palce, aby JČU byla ve spolupráci s ČEZem úspěšná, a přitom zůstala univerzitou svobodnou (tedy nezkorumpovanou).