Martin Kuba (ODS) drtivě vyhrál krajské volby. Jeho úspěch povolební zpravodajství doslova uchvátil. Jak je možné, že člověk, který coby úřadující předseda stál u historického debaklu ODS v roce 2013 a který figuroval a figuruje v korupčních skandálech, získal takovou důvěru? Coby Českobudějovičan, nebo lépe a v souladu s Kubovým jazykem Jihočech, nabízím několik svých postřehů.

Pohladit, občas i říznout

Je středa 18. září, dva dny před krajskými volbami, a na oficiálním facebookovém profilu jihočeského hejtmana Kuby se objevuje post začínající těmito větami:

„O tohle se chci s vámi podělit. Dneska mi přišel pozdrav od dětí a všech z Arpidy, kteří v neděli odletěli z našeho jihočeského letiště do Bulharska k moři. A protože ten pozdrav patří vám všem, kteří jste nám pomáhali přispět na letenky, tak ho dávám sem. Možná si to pamatujete. Začalo to někdy v prosinci loňského roku, kdy za mnou přišli kolegové z Arpidy s tím, že naše jihočeské letiště by jim konečně mohlo umožnit vzít děti letadlem k moři. Není úplně možný vzít takovýhle množství dětí, dojet s nimi do Prahy, tam je odbavit.“

Dívám se obratem na stránky Centra pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida a nepřekvapivě zjišťuji, že děti „z Arpidy“ už dříve u moře byly — autobusem a také na základě veřejné sbírky. Kuba prokazatelně neříká pravdu, zkresluje, manipuluje. A dělá to chytře.

Motiv dětí z Arpidy mu bezprostředně před krajským hlasováním ze sedmi tisíci lajky a bezmála čtyřmi sty sdíleními posloužil coby potřebné přehození výhybky po úspěšné kontrole tématu „jihočeských“ povodní. Stvrdil, že problém A, tedy povodně, je vyřešen, uzavřen. Takto se totiž v Kubově realitě dělá ta pravá politika — v poklusu a operativně.

A prostřednictvím dětí s hendikepem potřeboval také především stvrdit, co jej vyneslo až na vrchol — tedy to, že odideologizovaná politika služeb dokáže jaksi kolaterálně pokrýt i sociální oblast. Na co levici a pravici… Stačí za to vzít a nekecat. Na povodeň hráz, na děti moře, univerzitě pracovní místa.

I proto se ostatně Kuba rád staví do pozice lékaře záchranáře a do centra pozornosti rád umisťuje především „krajskou“ nemocnici v Českých Budějovicích. Exponováním profese totiž s výhodou aktivuje známou metaforu problém = nemoc, řešení = léčba, schéma, které nakonec dovoluje nejen pohladit, ale občas i říznout.

Bez ODS

Z uvedené Kubovy strategie mikromanagementu vyplývá možná nepříjemný, avšak z hejtmanovy strany až obdivuhodně naplněný požadavek všudypřítomnosti. Kuba je bez nadsázky všude. Fyzicky snad na každé akci pořádané krajem, městy nebo ČEZem, prostřednictvím své fotografie pak všude, kam nemůže dorazit. Model „cokoli v teritoriu jižních Čech = Jihočeský kraj = Martin Kuba“ hejtman dále naplňuje i tím, že takřka veškeré instituce v regionu nálepkuje jako „jihočeské“.

„Jihočeským“ se stalo letiště v Plané u Českých Budějovic. Zoo Ohrada v Hluboké nad Vltavou, která příslušela k přilehlému muzeu myslivosti a rybářství, je nyní Jihočeskou zoologickou zahradou. Jihočeská univerzita se součástí holdingu stala jaksi mimoděk stejně jako muzeum, jehož archeoskanzen v Trocnově Kuba exponuje nepřetržitě. Kubovou oblíbenou televizí je ta Jihočeská, která o hejtmanových úspěších referuje takřka nepřetržitě.

Přídavné jméno „jihočeská“ ovšem Kuba přidal také do své domovské ODS. Oddělil se tím nejen od nánosů pokrývajících koalici Spolu, ale především od samotné ODS, která zvlášť v Kubově případě nepřipomíná nic dobrého.

Myšlenka hlásit se k ODS a zároveň se od ní distancovat byla ostatně Kubovým marketingovým majstrštykem. Především proto, že tímto způsobem nabyl atraktivní pozice rebela a zároveň stvrdil roli patriota a člověka na samém vrcholu regionální hierarchie. Dílo autonomie podtrhl Kuba tím, že bezprostředně před volbami nechal na svých billboardech přelepit logo ODS nápisem „Jihočeská jistota“.

Bez institucí

Důležitým pilířem hejtmanova úspěchu je bez debat také jeho dokonalá kontrola nad institucemi. Ke Kubově obsesi vydávat jakýkoli rozvoj v regionu jako svůj vlastní úspěch významnou měrou přispívá oddanost radnice Českých Budějovic, jež opakovaně jedná jako Kubův subdodavatel. Opozice je zcela upozaděná a lokální noviny nedokážou Kubovi položit jedinou otázku, která by se nevázala k některému z „hejtmanových úspěchů“.

To však není vše. Do Kubovy stáje se vloni s nástupem nového rektora obratem přihlásila také Jihočeská univerzita, která podepsala memorandum o spolupráci s krajem a ČEZem. Když hejtman v rámci své předvolební kampaně uspořádal v Budějovicích olympiádu mládeže, povodí Vltavy zmulčovalo květnaté porosty po celém břehu řeky, které jinak seče mozaikově.

Klíčem Kubova úspěchu je zkrátka kontrola. Kontrola nad jazykem, kontrola nad médii, kontrola nad institucemi… I kontrola nad voliči. Kontrola přímá i nepřímá.

Ptáte-li se, kde se vzal Kubův volební úspěch, odpověď je prostá: Kuba s pomocí loajálních samospráv, slabé opozice a bezzubých médií nastavil takové podmínky, aby nakonec volbu Martina Kuby do pozice hejtmana Jihočeského kraje uskutečnil právě Martin Kuba.