V minulém týdnu mohli příznivci atomové budoucnosti České republiky oslavit zdolání dalších milníků na cestě za svým snem. Nejprve v pondělí 30. října získala dceřiná firma ČEZu Elektrárna Dukovany II rozhodnutí o umístění stavby dvou nových reaktorů.

Hned druhý den ráno, v poslední den posunuté lhůty, nakráčeli zástupci francouzské Électricité de France, kanadsko-amerického Westinghouse a korejské KHNP do sídla ČEZu v pražské Duhové ulici s finálními nabídkami v tendru na pátý dukovanský reaktor. Protože si tak přála vláda, je součástí balíčků i nezávazná nabídka na dodávku dalších tří velkých reaktorů — šestého v Dukovanech a třetího a čtvrtého v Temelíně.

Vydat územní rozhodnutí trvalo stavením úřadům — nejprve Městskému úřadu v Třebíči a po změně zákona Ministerstvu průmyslu a obchodu — bezmála dva a půl roku. Souběh udělení územního rozhodnutí těsně před podáním nabídek, patrně není náhoda, jak naznačuje i tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu: „Jde o pozitivní signál pro všechny uchazeče o výstavbu nových jaderných zdrojů.“. Nezávislost státní správy na přáních politiků dostává na frak.

Nicméně rozhodnutí vydané veřejnou vyhláškou ještě není právoplatné. Jeho účastníci, mezi které patří i občanské ekologické organizace, mají jen třicet dní na prostudování 322 stran rozhodnutí (plus 63 stran druhého rozhodnutí, které se týká napojení na dopravní infrastrukturu) a případné vypracování odvolání. O něm pak bude rozhodovat ministr Jozef Síkela, o jehož nestrannosti v této věci nelze uvažovat ani v náznaku.

Dokončení není zdaleka jisté, riskantní projekt ještě můžeme zastavit

Jaký další vývoj můžeme očekávat? Pokud nedojde k řízeným únikům informací, ještě dlouho budou moci novináři i my ostatní o obsahu nabídek jen spekulovat. Do poloviny února příštího roku je má ČEZ vyhodnocovat a sestavit jejich pořadí. Do konce března pak má návrh posoudit vláda a rozhodnout o vítězi. Další čas je v harmonogramu vyčleněn na jednání s vítěznou firmou o závazné smlouvě s cílem ji nejpozději v závěru příštího roku podepsat.

To však nastane až poté, co vláda uzavře s ČEZem smlouvu o veřejné finanční podpoře. Zkrátka, že útratu nezaplatí energetická firma, ale daňoví poplatníci skrze nízkoúročenou (po dobu stavby dokonce bezúročnou) vládní půjčku. Pokud jednou začne reaktor dodávat elektřinu, začnou ji splácet spotřebitelé elektřiny — přinejmenším třicet let, ale možná i po celou dobu fungování reaktorů.

Zákon 367/2021 Sb., který popisuje celý mechanismus smlouvy o půjčce i výkupu, známý v době projednávání jako lex Dukovany, poslanci nachystali předem. V pátek 3. 11. pak poslanci v balíku nesouvisejících přílepků k novele liniového zákona přidali další možný způsob finanční podpory nových reaktorů formou rozdílové ceny (contract for difference), jejíž dopady na ceny elektřiny budou podobné.

Určitě nebude stačit 160 miliard korun na jeden blok, jak se stále traduje v mnoha redakcích. Nebyla to pravda ani v době, kdy o této částce mluvil tehdejší ministr Karel Havlíček. Zkušenosti s výstavbou nových reaktorů z Evropy či USA ukazují na cca 250 miliard korun za 1200 MW reaktor. Mluvíme přitom o investičních nákladech, v nichž není zahrnuta cena peněz. Redaktoři Seznam Zpráv se dostali k utajované analýze Ministerstva financí, která uvádí jeden bilion korun za čtyři bloky, s financováním pak 1,7 bilionu.

Tohle nebude podle zprávy z rezortu ministra Stanjury možné zaplatit bez konsolidace veřejných financí, seškrtáním výdajů, kde se dá, a jen jestliže bude výstavba nových jaderných zdrojů stanovena jako priorita.

Měli bychom se politiků ptát například na to, jak bude ve smlouvách ošetřeno překročení dohodnutých nákladů, jehož jsme svědky na každé podobné stavbě. Dramatické navýšení nákladů navíc úzce souvisí s prodlužováním doby stavby. Jestliže by se v Dukovanech mělo začít stavět v roce 2029, pak, pokud vše půjde dobře, čekejme první elektřinu z nového bloku až v roce 2040. Tedy čtyři roky po termínu, o kterém hovoří politici i ČEZ. Za sedm let totiž staví — a zdaleka ne vždy — jen v Číně.

O čem v souvislosti s tendrem spekulovat nemusíme, je, jaké typy atomových reaktorů jednotliví uchazeči nabídnou. Westinghouse přichází s modelem AP1000, zbylí dva dodavatelé své reaktory mají jen vyprojektované na papíře, ať již jde o EPR1200 od EDF nebo APR1000 od KHNP. Důvodem, proč nemohou v soutěži nabídnout jiné reaktory, je omezená dostupnost vody pro chlazení i kapacita elektrických sítí pro vyvedení výkonu z reaktoru, většího než 1200 MW.

Pokud se stane vítězem tendru někdo z posledních dvou zmíněných, staneme se první zemí na světě, pro niž budou přislíbeny nové reaktory, což opět výrazně zvyšuje riziko, že nebudou dodány v domluveném čase a rozpočtu.

Ještě není pozdě zatáhnout za záchrannou brzdu. Pochybuji však, že to při vyvolaných očekáváních veřejnosti a vlivu firmy ČEZ někdo udělá.