Nová zpráva energetického think thanku Ember přináší čerstvá data o výrobě a spotřebě elektřiny v evropských zemích. Základní zjištění jsou tři: zaprvé ve srovnání se stejným obdobím loňského roku se výroba elektřiny z fosilních paliv v letošním prvním pololetí propadla o sedmnáct procent. Zadruhé spotřeba elektřiny napříč evropskými státy o pět procent klesla. A především Evropa zažívá rapidní nárůst ve výrobě solární elektřiny, který doprovází mírný růst elektřiny generované z větru.

Renesance uhlí nenastala

Produkce elektřiny z fosilních zdrojů se podle analytiků Emberu v první polovině letošního roku „propadla“ o nečekaných sedmnáct procent a je tak na stejné úrovni, jako v roce 2000. Nejvýraznější meziroční útlum fosilních zdrojů — o více než třicet procent — zaznamenalo pět evropských států: Bulharsko, Estonsko, Finsko, Portugalsko a Rakousko.

Několik států navíc přes léto produkovalo elektřinu takřka výhradně bez fosilních zdrojů, jež byly ještě před nedávnem nosným pilířem jejich energetických systémů. Za celý červen Nizozemí používalo elektřinu z uhlí jen pět dní, obdobný útlum hlásí Řecko.

Právě odklon od uhlí je nejvýraznější. Zatímco u plynu činí pokles třináct procent, u uhlí je to třiadvacet procent a analytici Emberu hovoří o dlouhodobém úpadku uhlí jako energetického zdroje. Ačkoli v energetickém sektoru panovalo očekávání velké uhelné renesance v topné sezóně zimních měsíců, nic takového se nestalo.

Fosilní zdroje jsou totiž ve velkém nahrazovány zdroji obnovitelnými. Jen za rok 2022 se podařilo zapojit solární zdroje o výkonu 33 GW.

Německo udává tón transformace

Jen za prvních šest měsíců se v Německu připojilo dalších 6,5 GW nových solárních zdrojů, což je takřka třikrát tolik, kolik podle dat ministerstva průmyslu a obchodu činí celkový instalovaný výkon solárních elektráren v České republice. Rekordní růst solárních instalací ale hlásí i Polsko, Španělsko nebo Itálie.

Větrné zdroje zaznamenaly mírný nárůst o 4,8 procenta, což je sice více než v minulém roce, ale podle analytiků Emberu lze očekávat, že se sektor větrné energetiky bude potýkat s problémy. Jejímu rozmachu brání především stoupající náklady a legislativní bariéry, s nimiž se rozvoj větrné energie nadále v různých evropských státech střetává.

Právě větrné elektrárny jsou přitom zásadní pro udržení dodávky elektřiny do sítě. Zatímco solární zdroje mohou pokrýt významnou část spotřeby v letních měsících, tak větrné elektrárny generují nejvíce energie v zimě.

Případné zaostávání v sektoru větrné energetiky by tak znamenalo celkové zpomalení přechodu na čistou energii. Tento fakt vzala na vědomí například i polská vláda a ohlásila změnu legislativy, která doposud blokovala nové projekty větrných elektráren. Jak upozorňuje Ember, své ambice ve výstavbě větrné energie zvyšuje většina evropských států.

Potřeba modernizace evropské energetické sítě

V květnu tak obnovitelné zdroje vygenerovaly v unijních státech více elektřiny než zdroje fosilní a produkovaly tak kolem třiceti procent elektřiny. Za prvních šest měsíců sedmnáct členských států generovalo rekordní množství čisté elektřiny, přičemž Portugalsko vygenerovalo ze svých obnovitelných zdrojů za duben a květen polovinu své spotřeby a nizozemské solární a větrné elektrárny dokonce v červnu po více než sto hodin vyráběly více elektřiny, než kolik tvoří spotřeba celého Nizozemska.

Úspěchy v instalaci nových zdrojů s sebou však nesou problémy spojené s kapacitou sítě a její stabilitou. Podle analytiků Emberu je tak nutné zvyšovat propojení jednotlivých evropských zemí a investovat nejen do vlastních elektráren, ale i do modernizace energetické sítě, přenosové soustavy a do ukládání elektřiny.

Podmínkou úspěšné dekarbonizace je vysoce propojená evropská síť, která umožní přenášet a uskladnit přebytky energie z jednotlivých regionů, a naopak je přesouvat tam, kde budou potřeba. Italské sluneční elektrárny tak mají v létě pohánět polské, české, německé továrny, a naopak v zimě má vítr ze Severního moře dodávat energii domácnostem na jihu Evropy.

Podle analytiků Emberu můžeme v blízké budoucnosti očekávat další snižování spotřeby fosilních paliv, a to jak kvůli instalaci dalších solárních a větrných zdrojů, tak i kvůli opětovnému spuštění velké části francouzské flotily atomových elektráren. Právě francouzské jaderné zdroje čelily v minulých měsících řadě odstávek z důvodu nutných oprav a modernizace, zasáhly je rovněž i sucha.

Pokles hladiny řek v suchém období přináší chladícím systémům jaderných elektráren řadu překážek. Úbytek vody v řekách znamená i méně vody na chlazení a zároveň znemožňuje horkou vodu z chladících systémů vypouštět do řek, jelikož by v řekách s nízkým stavem hladiny ohrozila život.

Vysychání Evropy přináší samozřejmě problémy i sektoru vodních elektráren; příznivé počasí sice přispělo k mírnému nárůstu energie generované vodními turbínami, ale z důvodů očekávaných dopadů klimatických změn, odtávání evropských ledovců a úbytku vody není vodní energie tak perspektivní jako jiné obnovitelné zdroje.