Stát stojí na straně uhlobaronů. Trvale a zas
Jiří KoželouhStát trvale a na svůj vlastní úkor upřednostňuje finanční zájmy fosilních firem. Především tím, že uhlobarony nezatěžuje adekvátní daní. A také tím, že udržuje podmínky, jež občanům nedovolují se ze závislosti na uhlí vymanit.
Před pár dny se ukázalo, že uhelná elektrárna Chvaletice měla finální čistý zisk za rok 2022 miliardu korun. Důvodem byl samozřejmě růst cen elektřiny v minulém roce a také to, že jen velmi málo lidí mělo přístup k lokální čisté elektřině z obnovitelných zdrojů, a většina tak musela posílat peníze obchodníkům nakupujícím elektřinu třeba právě z Chvaletic.
Vysoké účty loni zasáhly i rodiny v energetické chudobě, ve které už na začátku roku 2021 (tedy v době nízkých cen elektřiny) žilo celkem deset procent dětí, které v naší zemi vyrůstají. Růst dalších cen, například potravin, toto číslo bohužel nejspíš jen zvýšil.
Smutnou skutečností je, že uhelná elektrárna Chvaletice — která je jednou z několika firem miliardáře Pavla Tykače — neplní emisní limity pro oxidy dusíku a toxickou rtuť a není ani ochotná do jejich splnění investovat, přestože výjimky na vyšší vypouštění dávno přestaly platit.
Přitom podle dřívějších vyjádření provozovatele by na snížení emisí na zákonem požadovanou úroveň stačilo necelých sto milionů korun. Sto milionů z jedné miliardy čistého zisku nestojí Pavlu Tykačovi za to, aby zásadně snížil úniky látky, která mimo jiného poškozuje vývoj nervové soustavy a mozku u dětí.