↗

Univerzity by měly jít příkladem. Místo toho někteří jejich představitelé raději podlehnou lobbingu a penězům českých miliardářů a dobré jméno instituce dlouhodobě poškodí. Foto FB Univerzity za klima

Hned několik univerzit vysílá českým občanům jasný signál o tom, že se vazeb na „špinavý“ fosilní byznys neštítí. Prokazatelně jde o České vysoké učení technické (ČVUT), Masarykovu univerzitu a Univerzitu Karlovu.

První jmenovaná vysoká škola spolupracuje již od roku 2015 s firmami Pavla Tykače. Na její smlouvu o trvalém partnerství a spolupráci navázala o tři roky později Právnická fakulta Masarykovy univerzity, když uzavřela rámcovou smlouvu o spolupráci s Energetickým a průmyslovým holdingem (EPH). Nakonec se k nim připojila také Právnická fakulta Univerzity Karlovy.

Mezi jejími partnery aktuálně figuruje majitel EPH Daniel Křetínský. Fakulta od něj v roce 2019 obdržela finanční dar 300 tisíc korun na podporu výuky římského práva. Předání peněz se kupodivu obešlo bez větších problémů, k čemuž nepochybně významně přispělo, že až do protestu proti spolupráci univerzit s uhlobarony pořádaného před pár dny vysokoškolským hnutím Univerzity za klima, nedošlo k žádné mediální problematizaci této podpory.

Takové „štěstí“ nepotkalo zbývající dvě vysoké školy, na nichž doprovázely kontroverze už samotný proces domlouvání smluvních podmínek spolupráce s uhlobarony.

Fosilní průmysl ohrožuje nezávislost ČVUT

Na spolupráci mezi společnostmi Pavla Tykače a ČVUT poprvé výrazněji upozornila česká pobočka organizace Greenpeace. Na základě zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím požádali její členové o zpřístupnění dvou smluv uzavřených s Tykačovými energetickými firmami. Jejich texty k nim však doputovaly až po dlouhých průtazích.

Univerzita zpočátku odmítala uveřejnění smlouvy o trvalém partnerství a spolupráci s tím, že se na ni nyní vztahuje obchodní tajemství. Tím by ale podle právníka Pavla Černohouse musela být chráněna už od okamžiku svého vzniku. Nepřekvapí proto, že univerzita přece jen po jistém otálení obě smlouvy odtajnila.

Vedení vysoké školy se tak sice vyhnulo další kritice za porušování principu svobodného přístupu k informacím, ale hořká pachuť a znečištěné ovzduší z uzavřených smluv zůstávají. Smlouvy za univerzitu vyjednala Darja Elfmarková, která zároveň provozovala prouhelný server iUhlí.cz. Elfmarkové neslavné angažmá na ČVUT vedlo až k udělení výpovědi.

K mnoha dalším pochybnostem navíc bohatě stačí zmínka o propojení univerzity s jejím bývalým absolventem Pavlem Tykačem. Jeho příjmení si česká veřejnost spojuje se znečišťováním životního prostředí, vypouštěním stovek kilogramů rakovinotvorné rtuti do ovzduší, snahou o prolomení limitů těžby uhlí a bourání obcí a rovněž s kauzou CS Fondů, což z něj dělá sotva přijatelného partnera, natožpak člověka vhodného pro dlouhodobou spolupráci.

Univerzita by se od něj proto měla odstřihnout a ne si kvůli jeho jménu a penězům špinit pověst nezávislé a demokratické veřejné instituce.

Když morální hodnoty ustupují milionům od uhlobarona

Podobně jako ČVUT dává všanc svou pověst i Masarykova univerzita. Její Právnická fakulta spolupracuje od roku 2018 s EPH, jednou ze tří největších evropských uhelných společností.

Předseda představenstva a majoritní vlastník EPH Daniel Křetínský, sám absolvent brněnských práv, si příležitost podpisu rámcové smlouvy o spolupráci mezi holdingem a fakultou vychutnal naplno. Vznikla tehdy památná fotografie s děkankou Markétou Seluckou, ideální pro vylepšování PR v zahraničí známého oligarchy.

Čtvrtý nejbohatší Čech získal oficiálním stvrzením smlouvy také potenciální nové právníky pro svou firmu a pracovní uplatnění při výuce pro ty stávající. Oproti tomu někdejší děkanka za kývnutí na nabídku financování energetického práva čelila mohutné a oprávněné kritice od ostatních vrcholných představitelů právnické akademické obce, zejména kvůli strachu z ohrožení nezávislosti fakulty.

Jejím nástupcem se stal v listopadu 2018 proděkan pro bakalářské a navazující magisterské studium Martin Škop. Mezi jeho zaměstnavatele v minulosti patřil například předchůdce organizace Frank Bold a Liga lidských práv. Ani to mu nicméně dosud nedopomohlo k nápravě klíčové chyby své předchůdkyně. Brněnská práva jsou tak dál spojena s reprezentantem světa daňových rájů, zneprůhledňování vlastnických struktur firem a typickým politickým lobbistou. Nový děkan se odcizil morálním hodnotám svých dřívějších pracovišť a nyní hájí přijímání milionů korun plynoucích z fosilních paliv.

Napojení na fosilní byznys dělá z udržitelnosti frašku

Ze zemního plynu, uhlí a ropy pochází přibližně sedmdesát procent ročních světových emisí skleníkových plynů. Jen Křetínského fosilní korporace je přitom každoročně odpovědná za větší množství vyprodukovaných skleníkových plynů než celé Finsko.

Těžko proto můžeme pokládat za důvěryhodné instituce, které na jedné straně mluví o udržitelnosti a na druhé straně se jí vysmívají uzavíráním svazků s hlavními českými strůjci klimatické krize. Pokud univerzitním představitelům skutečně záleží na planetě, musejí v souladu s tím jednat — a všechny statisíce a miliony korun uhlobaronů prostě nepřijímat.

Jenže do toho se jim zatím zjevně moc nechce, jak jasně ukázala nedávná událost. Počátkem roku mohl akademický senát Právnické fakulty Masarykovy univerzity spolupráci s EPH ukončit. Poměrem hlasů třináct ku dvěma ve prospěch přísunu dalších milionů korun od uhelné společnosti však názorně ilustroval smýšlení a hodnoty akademických zástupců brněnských práv.

Nejde přitom jen o volbu Masarykovy univerzity. Své napojení na fosilní byznys dosud nepřerušila žádná ze tří inkriminovaných univerzit a dál na ně padají temné stíny spojenectví s Danielem Křetínským a Pavlem Tykačem.