Zatímco pozornost veřejnosti u nás strhává hlavně prezidentská volba, v Německu se schyluje k jednomu z klíčových bojů mezi tamním klimatickým hnutím a uhelným průmyslem. Náš severní soused totiž ještě neupustil od barbarské praxe bourání vesnic kvůli těžbě uhlí a plánuje v nejbližších měsících srovnat se zemí porýnskou vesničku Lützerath, která leží na okraji hnědouhelného lomu Garzweiler.

Mohlo by se zdát, že v Německu už je otázka uhlí takřka vyřešená a chybí už jen dohoda mezi vládou a Křetínského EPH, která by stvrdila konec nejšpinavějšího fosilního paliva v této zemi do roku 2030. Na podzim loňského roku totiž německá vláda podobnou dohodu uzavřela s největší evropskou uhelnou firmou RWE, která svolila za určitých podmínek uspíšit uzavírání uhelných elektráren.

Součástí této úmluvy však byla právě i shoda na zbourání vesnice Lützerath, který tak německá vláda nedokázala ubránit. A to navzdory svým proklamacím, že nechce další bourání vesnic dopustit. RWE si tak mezi léty 2023 a 2030 přijde k dalším dvě sta osmdesáti milionům tun hnědého uhlí, které pod touto vesnicí leží.

V této již téměř kompletně vybydlené vesnici však vznikla odbojná komunita, která čítá místní, kteří se odmítli vystěhovat, stejně jako lidi dlouhé roky aktivní v německém protiuhelném hnutí. Právě tato parta lidí chce bourání zastavit. Připomínají tak trochu skupinu lidí z ekologických organizací, kteří na severu Čech před třiceti lety bránili bourání Libkovic, poslední tuzemské vesnice, která padla kvůli uhlí. Bylo to v roce 1992.

Právě tohle je významný rozdíl mezi českou a německou politickou kulturou, který ji vzácně vychyluje v náš prospěch. U nás je totiž bourání vesnic kvůli uhlí již přes třicet let politické tabu, které se nepovedlo prolomit ani korporaci Sev.en Energy Pavla Tykače při jeho plné síle. Tykač v roce 2015 ani nikdy předtím nedokázal politiky přimět, aby zbourali Horní Jiřetín.

V Německu je však taková praxe stále běžná. Před čtyřmi lety zde informoval můj kolega Josef Patočka o bourání porýnského Immerathu, jehož kostel dopadl ještě hůře než ten přesunutý v Mostě. Jak vidno, ničení kulturního dědictví kvůli uhlí není doménou pouze minulého režimu, ale je nedílnou součástí i toho současného.

Oproti Immerathu, ale i Libkovicím má však současný Lützerath jednu důležitou taktickou výhodu. Už přes rok tam totiž permanentně bydlí skupina lidí sdružená pod hlavičkou hnutí Alle Dörfer bleiben (Všechny vesnice zůstanou), které se staví na obranu všech německých vesnic ohrožených těžbou uhlí. Plány na obranu vesnice vznikají už dlouho, a policie proto očekává nelehké vyklízení, které se může táhnout dny i týdny.

Navíc obránci vesnice mají širokou podporu, a to jak u německé veřejnosti, tak v zahraničí. V neděli přímo u dolu Garzweiler protestovalo proti bourání sedm tisíc lidí a další protesty se chystají po celé Evropě. I v České republice se v úterý od šesti hodin koná před německou ambasádou demonstrace proti bourání vesnic.

Právě kvůli obavám z reakce veřejnosti staví porýnská policie od začátku roku plot a barikády kolem celé oblasti, aby přímo do vesnice nemohli přijíždět podporovatelé protestujících a další blokádníci. Podle policie by samotné vyklízení mělo začít až tuto sobotu, avšak poplach místní vyhlásili už před pár dny. Vidíme tak další ikonický zápas mezi zájmy fosilního průmyslu na straně jedné a veřejným zájmem na zdravém životním prostředí a podpoře prosperujících komunit na straně druhé. Kdo zvítězí, zatím není jasné.

Věřím, že německá vláda brzy pochopí, jakým kulturním i morálním barbarstvím je ničení vesnic kvůli těžbě uhlí a protestujícím se povede vesnici ubránit. Držet palce však nestačí, aktivně se dá zapojit i v České republice. Ať již účastí na protestech organizovaných místním klimatickým hnutím, nebo třeba zorganizováním podpůrných akcí. Samozřejmě se dá vyjet i na místo, kde protestní akce koordinují místní. Informace najdete zde. Držme si palce. Lützerath zůstane!