Proč posíláme Evropské komisi stížnost na smlouvu o dolu Turów

Nikol Krejčová

Ústavní soud se odmítl zabývat česko-polskou smlouvou o dolu Turów. Je proto nezbytné, aby celý problém projednala Evropská komise.

Ve sporu o těžbu na dole Turów stály evropské instituce na straně českých občanů. Vláda ale upřednostnila zájmy Polska. Foto WmC

Ústavní soud se odmítl zabývat stížností na česko-polskou smlouvu o dolu Turów. Neposoudil, zda smlouva dostatečně, či nedostatečně chrání práva místních obyvatel na české straně hranice. Řekl jen, že sám sebe nepovažuje za subjekt, který by měl mezistátní smlouvu o dole Turów řešit.

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková sice tvrdí, že ústavní soud odmítnutím stížnosti potvrdil správnost dohody, ale to samozřejmě není pravda. Jak již řečeno, soud se smlouvou vůbec nezabýval. Pouze konstatoval, že mu nenáleží, aby se vyjadřoval k jejímu podpisu.

Rozhodnutí Ústavního soudu ale znamená, že v České republice není žádná instituce, která by mohla uzavřenou smlouvu o dole Turów nestranně posoudit a místním lidem žijícím v blízkosti dolu pomoci, pokud by potvrdila porušování jejich práv. Dává proto ještě větší smysl řešit kauzu na evropské úrovni. Stížnost k Evropské komisi na smlouvu, která uvolnila cestu těžbě až do roku 2044, proto v tuto chvíli připravuje česká pobočka Greenpeace.

Spojenectví konzervativců

Smlouvu podepsal premiér Petr Fiala poté, co ji narychlo, bez jakéhokoli informování veřejnosti schválila vláda. Nová česká vláda tak především chtěla vyřešit spor s Polskem, nikoli účinně řešit situaci místních lidí, kteří se již dnes potýkají s nedostatkem vody nebo jim nedostatek vody hrozí.

Konzervativní proud v české vládě chtěl mít v konzervativní polské vládě spojence ještě dřív, než to kvůli ruskému útoku na Ukrajinu začalo dávat smysl. Spor s Polskem, které se do té doby v kauze Turów chovalo arogantně a agresivně, byl pro českou vládu nevýhodný.

Ve světle války na Ukrajině se může zdát, že je důležitější urovnání vztahů než letitý spor, kvůli kterému se polští politici s těmi českými odmítali bavit. Spor ale vůbec nemusel vzniknout. Polsko se rozhodlo těžit v dole Turów do roku 2044 navzdory negativním dopadům na Českou republiku a Německo. A kauzu vyhrotilo do sporu obřích rozměrů s kalkulem, že donutí českou stranu kapitulovat.

Hydrogeologické studie jasně ukazovaly, že rozšiřování těžby způsobí mohutný odtok vody ze studní a z krajiny na české straně. Přesto se Polsko rozhodlo posunout těžbu až sedmdesát metrů k české hranici, čímž porušuje evropskou legislativu.

Když česká vláda přistoupila na nevýhodnou dohodu, potvrdila, že takové chování bude tolerovat, a dokonce bude Polsko krýt před evropskými úřady a soudy, které se nedodržováním evropského práva zabývaly. Evropský soudní dvůr přitom českou žalobu akceptoval.

Nejprve nařídil zastavení těžby kvůli nenapravitelnému poškození životního prostředí, následně vyměřil Polsku pokutu za nedodržování tohoto rozhodnutí a nakonec generální advokát uznal žalobu jako důvodnou. Česká republika tedy měla velkou šanci spor vyhrát. Definitivní verdikt ale bohužel nikdy nepřišel, protože vláda ve smlouvě slíbila stažení žaloby.

Polsko tedy získalo hodně: přestaly se mu počítat pokuty, skončila hrozba rozhodnutí soudu, mohlo těžit dál bez jakékoli kritiky ze strany českého státu. A ještě to celé dokázalo prodat jako vítězství a jako budování pozitivních vztahů se sousední zemí.

Podzemní stěna k ničemu: voda mizí dál

Zato České republice smlouva zajistila dvě velmi sporné věci: miliardu korun na kompenzacích a postavení podzemní stěny, která měla podle vyjádření politiků i odborníků zastavit odtok české vody. Jak se ukázalo v posledních měsících a týdnech, miliarda na vodovody v postiženém regionu stačit nebude a podzemní stěna ani po svém dokončení nefunguje.

Tyto „maličkosti“, před kterými mnozí varovali dávno před uzavřením smlouvy, teď potvrzuje i  ministryně Hubáčková. Zároveň ale prohlašuje, že ona ani vláda nikdy netvrdila, že stěna bude zabraňovat odtoku české vody.

Před volbami politici současné vládní koalice kritizovali tehdejší vládu, že premiér Andrej Babiš a ministr životního prostředí Richard Brabec nedělají pro ochranu místních lidí dost. Po volbách se ale z vládních stran vyjádřili proti další těžbě na dole Turów pouze Piráti.

Poté co pirátští ministři podpis smlouvy podpořili, strana se na základě vnitrostranického hlasování od smlouvy distancovala. Bohužel tento krok je zatím spíše symbolický a nenavazují na něj žádné další konkrétní aktivity.

Následky těžby v dole Turów jsou již dnes katastrofální a jsou dokonce horší, než se původně odhadovalo. Voda stále odtéká. Peníze na vodovody nestačí, bude trvat několik let, než budou vybudovány, a nemáme jistotu, že pomohou každému, kdo to potřebuje.

Sama krajina tu bude vyschlá i po dobudování vodovodů. A je otázka, jestli se vůbec dozvíme, jak moc se problém zhoršuje, protože vláda se v minulosti snažila data o odtoku vody utajit.

Protože v České republice není možné dosáhnout revize smlouvy, která je prokazatelně nevýhodná a ohrožuje kvalitu života českých občanů, podá Greenpeace v nejbližších týdnech stížnost na česko-polskou smlouvu k Evropské komisi. Nezákonná těžba na dole Turów, pro kterou těžební společnost stále nemá rozhodnutí o vlivu na životní prostředí ani platné povolení k těžbě, musí co nejdříve skončit.

advertisment