Klíčové pravidlo evropské ekologické politiky zní „znečišťovatel platí“. Automaticky se tím předpokládá úplná platba za všechny náklady a škody, které životnímu prostředí a obyvatelům vznikají. Kauza Turów však názorně ukazuje, že principy zůstávají často jen na papíře, protože politici nejsou schopni je převést do praxe.

V minulém týdnu jsme se opět mohli dočíst, že vyjednané kompenzace za ztrátu spodní vody, jež měly sloužit k financování vodovodů na Hrádecko a Frýdlantsko, nebudou stačit. Těžko to vysvětlit jinak, než jako šlendrián nebo nekompetenci — tentokrát zejména ve vedení Libereckého kraje. Navržená částka — necelá miliarda korun — totiž pokryje jen něco málo přes polovinu všech nákladů.

Znečišťovatel tedy v tomto případě sice platí, ale zdaleka ne všechny náklady, které jeho činností vznikají České republice a jejím občanům. Dotčené samosprávy proto žádají o dotace ze Státního fondu životního prostředí. Na financování vodovodní infrastruktury, která nebýt těžby v dole Turów by vůbec nebyla třeba, se tak budou podílet všichni čeští občané.

Ti, kdo sestavovali a vyjednávali česko-polskou dohodu o Turówě, vůbec nepřemýšleli o dotčených domácnostech, kterým kvůli odkryté těžební jámě jen pár set metrů od domovů bude nadále klesat hodnota jejich nemovitostí. Vzhledem k ceně nemovitostí v České republice může jít u jednotlivých domů o ztrátu v řádu milionů korun.

Nic z toho by nebylo nutné, kdyby čeští představitelé na jednáních usilovali o kompromisní řešení v podobě časově i geograficky omezené těžby. Pokud by se totiž naši zástupci pokusili vyjednat ukončení těžby v letech 2030—2035, celkový rozsah těženého území by byl podstatně menší. Rypadla by se nemusela tolik přiblížit našemu území, zachováno by zůstalo městečko Opolno-Zdrój a region kolem polské Bogatyně byl nebyl vyřazen z transformačního fondu EU. Výhody by to tedy přineslo pro obě strany.

Podpis dohody byl zkrátka chybou. Ovšem v české politice není zvykem omyl uznat, proto vyzýváme premiéra Petra Fialu, aby se špatnou dohodu pokusil odčinit alespoň obnoveným jednáním se svým polským protějškem Donaldem Tuskem.

Nová polská vláda je daleko otevřenější k řešení problémů spojených se životním prostředím, lepší načasování si lze tedy jen těžko přát. Premiér Fiala má tak druhou možnost, aby se postavil za občany České republiky a naše životní prostředí. Další šance už nemusí přijít, protože hladina spodní vody je na novém historickém minimu.