↗

Předmětem jednání mezi českou a polskou stranou by měla být eliminace vlivu polské těžby na kvalitu životního prostředí na českém území. Odtajněný text návrhu mezistátní dohody ale ukázal, že čeští vyjednávači sledují jiné cíle — pouze výši finančních náhrad. Foto Michal Čížek, AFP

V posledních týdnech a měsících se objevilo vícero komentářů, které kritizovaly snahu české vlády ukončit spor o rozšiřování dolu Turów smírem — tedy mezistátní dohodou. Poukazovaly na skutečnost, že je smlouva vyjednávána za očividného, až ostentativního pohrdání Soudním dvorem EU ze strany Polska. Čeští politici, kteří uzavření dohody prosazují stůj co stůj, se tak rozhodně nepodílejí na kultivaci právního prostředí Evropské unie, naopak jej diskreditují.

Kritika ale zaznívala také proto, že životní prostředí a vodu je zkrátka nutné chránit za každou cenu. A to zcela bez ohledu na potřebu sousedního Polska krmit tepelnou elektrárnu lignitem z dolu o rozloze krajského města a hloubky přes čtvrt kilometru, který kvůli své poloze odčerpává spodní vodu ze dvou okolních států. A který nás, kteří žijeme v jeho sousedství, postupně připravuje o jednu ze základních životních potřeb.