V posledních týdnech a měsících se objevilo vícero komentářů, které kritizovaly snahu české vlády ukončit spor o rozšiřování dolu Turów smírem — tedy mezistátní dohodou. Poukazovaly na skutečnost, že je smlouva vyjednávána za očividného, až ostentativního pohrdání Soudním dvorem EU ze strany Polska. Čeští politici, kteří uzavření dohody prosazují stůj co stůj, se tak rozhodně nepodílejí na kultivaci právního prostředí Evropské unie, naopak jej diskreditují.

Kritika ale zaznívala také proto, že životní prostředí a vodu je zkrátka nutné chránit za každou cenu. A to zcela bez ohledu na potřebu sousedního Polska krmit tepelnou elektrárnu lignitem z dolu o rozloze krajského města a hloubky přes čtvrt kilometru, který kvůli své poloze odčerpává spodní vodu ze dvou okolních států. A který nás, kteří žijeme v jeho sousedství, postupně připravuje o jednu ze základních životních potřeb.

Politici však kritiku dlouho odmítali s tím, že dohoda myslí na vše, dopadům na české území bude zabráněno a voda nezmizí. Jelikož byl návrh smlouvy utajován i před námi - obyvateli nejbližších obcí, mohli jsme pouze doufat, že tomu tak skutečně bude. Jde o učebnicový příklad jednání „o nás bez nás“. V minulém týdnu se ale situace zásadně změnila. Návrh mezistátní smlouvy jsme totiž dostali do rukou.

Odtajněná smlouva

Abych nebyl pouze kritický: zemní val je ve smlouvě navržen téměř doslovně tak, jak jsme jej požadovali už v roce 2019. I monitoring hluku je snad v pořádku. Již druhým rokem je na kraji vsi umístěna měřící stanice na prachové částice a i o tomto negativním vlivu dolu smlouva hovoří. Dohodu ale i přesto rozhodně nemůžeme akceptovat. Podle jejího znění totiž jistojistě přijdeme o vodu!

Ano, nejpalčivější a nejzásadnější téma celé kauzy je českou stranou s prominutím zcela odfláknuto. Naši vyjednavači se spokojili s projektem těsnicí stěny tak, jak je navržený již minimálně dva a půl roku, a to i přesto, že hydrologičtí experti zcela bez váhání tvrdí, že takto navržená těsnicí stěna nemůže mít na stav vody v našem vodním zdroji vůbec žádný vliv. Proč? Protože je zkrátka umístěna jinde, než by měla být.

Nechce se tomu věřit — proč by měl investor dělat těsnicí stěnu na nevhodném místě? Možná proto, že ve skutečnosti nejde o ochranu naší vody, nýbrž o utěsnění důlní jámy před pronikající spodní vodou odjinud. To ale nevíme. Co však víme jistě je, že těsnicí stěna měla být umístěna na hraně dolu cca o 1,5 km blíže k nám. Pokud by tedy skutečně měla řešit problém s ubývající vodou v naší společné studni.

Zarážející je, že čeští vyjednavači nenaslouchají vlastním expertům z oboru hydrogeologie, kteří na tento zásadní problém dlouhé měsíce upozorňují. A nezadržuje-li těsnicí stěna naši unikající spodní vodu, ale něco úplně jiného, je ve smlouvě zevrubně řešený koeficient propustnosti vlastně naprosto irelevantní.

Česká rezignace

Politické osobnosti různých úrovní jsou na slova jako „odpustek“, „výpalné“ apod. vcelku pochopitelně alergičtí. To, že dohoda obsahuje finanční kompenzace, v žádném případě nekritizuji. Je zcela na místě, že vodovodní infrastrukturu má financovat ten, kdo potřebu její výstavby svou činností způsobil (místním sídlům po staletí zcela stačily vlastní studny). Je-li ovšem vyplacení kompenzací jedinou podmínkou pro stažení české žaloby u evropského soudního dvora, těžko se těmto hanlivým označením vyhnout.

A pokud smlouva další přibližování těžby nepodmiňuje stavem hladiny v našem vodním zdroji, ale pouze prokázáním funkčnosti zcela špatně umístěné podzemní těsnicí stěny, těžko si udělat jiný závěr, než že naše vyjednavače více než skutečná ochrana vody zajímaly finanční kompenzace. Dohoda samozřejmě je nejlepší formou ukončení sporu, musí to však být dohoda vykazující maximální kvalitu ve všech bodech.

Její stávající verze ale zajistí pouze spokojenost PGE na 23 let. Nám pak způsobí několik dlouhých roků s balenou vodou, než se liberecké vodovody protáhnou až na Hrádecko a i my budeme ve finále pít vodu z Jizerek.