V pondělí 24. července ministr životního prostředí Petr Hladík, šéf České geologické služby Zdeněk Venera a radní pro životní prostředí Libereckého kraje Václav Židek oznámili dvě zprávy. Ta první zní na první pohled nadějně: podzemní těsnící clona těsní, což dokazují narůstající hladiny spodní vody v kontrolních vrtech, které leží na její nátokové straně. Ta druhá už je poněkud horší: hladiny v dalších vrtech na české straně — vyjma dvou nejbližších k těsnící cloně — jsou na historickém minimu; voda dále klesá nejen v kontrolních vrtech, ale i v našem jímacím vrtu. Těsnící clona tedy v daném místě nepropouští, ale pozitivní vliv na náš zdroj pitné vody je nulový. Jak je to možné?

Od okamžiku zveřejnění textu dohody v rámci platformy Společně pro vodu opakujeme, že neměla být v tomto znění vůbec podepsána, jelikož nemůže ochránit české zásoby spodní vody. Navíc vyhodnocení funkčnosti těsnící clony je nastaveno účelově tak, aby se nebraly v potaz hladiny vody v České republice, ale pouze ve čtyřech vrtech u clony na území Polska.

Naši vodu clona neochrání mimo jiné proto, že k tomu účelu vůbec nebyla navržena. Polská energetická společnost PGE ji totiž měla v dokumentaci EIA od samého počátku proto, že potřebovala utěsnit úplně jiný přítok vody do důlní jámy. Přesně to také potvrdil bývalý polský velvyslanec Miroslaw Jasinski v rozhovoru pro Deutsche Welle. Následovalo okamžité odvolání velvyslance premiérem Morawieckým.

A co na to říkali naši odborníci? Česká geologická služba od roku 2021 používala tuto situační mapu, na které byl odtok z vodního zdroje Uhelná znázorněn rovnou šipkou přímo na sever k důlní jámě.

K poloze clony se sama Česká geologická služba nejprve nevyjadřuje. Její neúčinnost ale potvrdil Josef Datel z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, který jednomu z jeho slidů v prezentaci dal jasný titulek: Může těsnící clona pomoci? Nemůže. Voda odtéká nejkratší cestou — to zní koneckonců logicky.

Po podpisu dohody v únoru 2022 Ministerstvo životního prostředí přispěchalo s pokusy o vysvětlení. Aktivně se zapojil i ředitel České geologické služby Zdeněk Venera, který 7. února na svém twitterovém účtu znovu zveřejnil původní situační mapu.

Na zastánce dohody se snesla kritika mimo jiné kvůli zvláštnímu umístění těsnící clony, která má chránit náš vodní zdroj, ale leží jaksi bokem. Upozornil jsem na to i já na DVTV. Na umístění clony se začala ptát i další média a ministerstvo životního prostředí muselo reagovat. Nakonec byla zvolena nejjednodušší cesta: překreslit odtok z Uhelné. Zdeněk Venera zveřejnil 14. února na Twitteru novou mapu, kde odtok vody od našeho jímacího vrtu nabírá zcela jiný směr, tentokrát přímo k těsnící cloně.

Po více než roce vidíme, že vše dopadlo přesně tak, jak jsme se obávali a před čím jsme varovali. Těsnící clona sice možná nepropouští, ale z hlediska podstaty problému jde spíše o stěnu kouřovou, protože je chytře využívána k odvedení pozornosti. Má budit dojem, že problém je vyřešen, ačkoli je tomu přesně naopak.

Druhým klíčovým problém je vyhodnocení funkčnosti clony z hlediska dohody: hladina ve čtyřech vrtech u clony narůstá, proto slyšíme, že nepropouští, a z pohledu mezistátní smlouvy tedy vše funguje, jak má. K čemu je to ovšem nám a našim zásobám spodní vody, když jejich hladina nebezpečně klesá? A to zatím ponechme stranou „samovolné výrony“ spodní vody přímo za clonou (viz mapa), kde uniká 3,5 milionu litrů denně, což samo o sobě o funkčnosti clony také úplně nesvědčí.

Obhájci těžby v Turówě nyní tvrdí, že účinek clony na naše zdroje může nastat až za několik let. Jenže to bohužel jako ochrana našeho jímacího vrtu zdaleka nestačí. I kdyby se vliv těžby nezhoršoval — ovšem velice pravděpodobný je opak —, vrt přestane dodávat vodu v roce 2026.

Nepříliš veselý závěr tedy zní, že naši důvěru už nemají nejen politici na krajské i vládní úrovni, ale ani Česká geologická služba.