S koncem prázdnin a nástupem dětí do školy začíná u našich severních sousedů naplno předvolební kampaň k parlamentním volbám, které se v Polsku uskuteční v neděli 15. října. Přestože horká fáze kampaně teprve začíná, země žije předvolební atmosférou již dlouhé měsíce a nejen politici, ale i mnozí komentátoři i externí pozorovatelé deklarují, že letošní volby budou jedny z nejdůležitějších, které se po roce 1989 v Polsku uskutečnily.

Země čelí bezprecedentní mezinárodní krizi způsobené válkou na sousední Ukrajině a vlně uprchlíků z válečné zóny, ale také dopadům covidové pandemie, vysoké inflaci a v neposlední řadě i dopadům klimatických změn a důsledkům dalších strukturálních proměn, ke kterým v Evropě dochází. Zároveň pozvolna dochází k poměrně zásadní generační obměně polské společnosti a vysoké procento především mladých Poláků deklaruje, že dosud nejsou rozhodnutí nejen koho volit, ale zda vůbec k volbám půjdou.

Debutanti 23 aneb promluví mladí do voleb?

Komentátoři často poukazují na skutečnost, že právě hlasy mladých voličů mohou významně zahýbat preferencemi jednotlivých politických stran. Mladí voliči představují relativně široký segment — můžeme je chápat úžeji jako prvovoliče, ale také šířeji jako voliče do 35 let.

V květnu letošního roku provedla agentura Profeina šetření na skupině tisíce mladých Poláků, narozených mezi 14. říjnem 2001 a 4. listopadem 2005, tedy mezi voliči, kteří v minulých parlamentních volbách v říjnu 2019 ještě nevolili a letos mohou jít poprvé k volbám. Celkový počet lidí, kteří mohou jít poprvé volit, je 1 422 275 lidí. Data z šetření odhalují velmi zajímavé tendence ohledně hodnotové orientace a preferencí mladých Poláků, jakož i jejich politických postojů.

Kontext života dnešních osmnáctiletých je autory výzkumu shrnut takto: narodili se v prvním roce členství Polska v EU. Nezažili nikdy jinou politickou realitu v zemi než „studenou občanskou válku“ mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností. Do školy šli v době konání EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině. Během základní školní docházky měli už vlastní smartphone a ve stejnou dobu byly v Polsku demontovány poslední telefonní budky.

Při příchodu na střední školu zůstali na rok zavřeni doma na online výuce kvůli covidové pandemii a když stáli na prahu dospělosti, vypukla v sousední zemi válka, ve vlasti začali na ulici potkávat uprchlíky a seznamovat se s jejich jazykem a písmem a v neposlední řadě jim inflace zdražila většinu životních potřeb a zachmuřila životní vyhlídky do budoucna.

Pro dnešní mladé Poláky je bez nadsázky dnešní Polsko „země řízená prarodiči, které volí jejich prarodiče“. Aspoň tak se průměrnému mladému Polákovi může jevit pokračující dominantní polarizace, ztělesněná oběma lídry nejsilnějších formací: Jarosławem Kaczyńským a Donaldem Tuskem.

Hodnotové založení mladých Poláků se přitom nijak výrazněji neliší od starších generací: nejdůležitějšími hodnotami jsou pro ně rodina a mezilidské vztahy postavené na lásce, důvěře a uznání, stejně jako zdraví, bezpečnost a svoboda. S těmito hodnotami se ztotožňuje až 50 procent mladých lidí. Naopak na chvostu se s pouhými čtyřmi procenty nachází politika.

Mladí Poláci jsou velmi frustrováni politickou situací v zemi (80 procent) a 70 procent z nich necítí potřebu se jakkoliv angažovat ve veřejných záležitostech, Naopak chtějí žít spokojeným životem bez velkých zvratů. Témata, které mladé Poláky nejvíc zajímají, jsou vedle zdravotních a materiálních potřeb i péče o životní prostředí, přírodu a krajinu, kvalita vody a ovzduší a také práva žen.

Podíváme-li se na ochotu mladých Poláků a Polek jít volit a reálné preference, 38 procent z nich deklaruje neochotu jít volit („nemá to cenu“) a 30 procent prohlašuje, že žádná strana pro ně není vhodná. 30 procent z nich by volit šlo, pokud by měli pocit, že některou ze stran bytostně zajímají témata, která tato věková skupina akcentuje.

Podíváme-li se na stranické preference, ukazuje se nám asi nejzajímavější obrázek celého průzkumu: největší procento těchto mladých Poláků, konkrétně 31 procent, je připraveno volit koalici Konfederace svobody a nezávislosti (Konfederacja Wolność i Niepodległosć), tedy uskupení, které je komentátory nejčastěji označováno jako „krajně pravicové“. 36 procent mladých Poláků a Polek deklaruje sympatie právě ke Konfederaci svobody a nezávislosti, avšak zároveň zvažuje i volbu jiné strany.

Zhruba stejných čísel dosahuje i kategorie „těžko říct“, tedy dosud nerozhodnutých voličů pro volbu konkrétní strany. Další strany se pohybují prakticky na polovičních hodnotách. Mezi nimi dominují liberálnější opoziční formace, tedy Občanská koalice (Koalicja Obywatelska; 15 procent, resp. 22 procent), Levice (Lewica; 13 procent, resp. 18 procent), Třetí cesta (Trzecia Droga; 6 procent, resp. 14 procent) a až za nimi se pak umístilo vládní Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość; 5 procent, resp. 8 procent).

Z uvedených dat je navýsost zřejmé, že mladí Poláci nejenže ve výrazné většině nehodlají podporovat stávající vládní garnituru, ale přílišným sympatiím se u nich netěší ani „mainstreamová“ opozice v podobě Občanské platformy, resp. menších parlamentních uskupení, jejichž jádry jsou historické masové strany Svaz demokratické levice a Polská lidová strana.

Naopak vysoké sympatie ke stranické koalici Konfederace svobody a nezávislosti mohou překvapit. Není též bez zajímavosti, že podporu této straně vyjadřují častěji muži, zatímco mezi ženami se těší Konfederace podpoře pouze 16 procent, mezi muži dosahuje až 46 procent.

Nutno ovšem dodat, že u žen jsou poměrně nízké sympatie i k ostatním stranám a největší podíl z nich (39 procent) se řadí ke kategorii nerozhodnutých. Největším sympatiím mezi ženami se těší uskupení Levice, ale též pouze 21 procent. Zkusme si proto rozklíčovat, proč zrovna Konfederace se mezi mladými Poláky těší takovým sympatiím.

Strana mladých pro mladé

Konfederace svobody a nezávislosti vznikla na podzim roku 2019 zaregistrováním takzvané koaliční strany, vytvořené z dosavadní koalice nacionalistických stran KORWiN a Národní hnutí (Ruch Narodowy), které spolu vystupovaly coby volební koalice již ve dvojích volbách do evropského, respektive národního parlamentu roku 2019.

Nejvýznamnějšími postavami této koalice byli především předseda strany KORWiN, dnes již osmdesátiletý veterán polské politiky Janusz Korwin-Mikke, doplňovaný dlouholetým předsedou nacionalistické mládežnické organizace Všepolská mládež a později i Národního hnutí Robertem Winnickým a také známým polským pivovarníkem a někdejším poslancem Sejmu za stranu Kukiz15 Markem Jakubiakem.

Výraznou postavou Konfederace byl od začátku její existence také kontroverzní filmový režisér Grzegorz Braun, předseda marginální monarchistické strany Strana polské koruny (Partyja Korony Polskiej).

Právě Braun proslul svými kontroverzními výroky za hranicemi konspiračních teorií, v posledních letech se týkajících jak covidové pandemie, kterou označil za lež a výmysl mainstreamových médií a politiků, tak svými otevřeně proruskými výroky po ruské invazi na Ukrajinu, kterou označil za přirozený projev obav Rusů z expanze NATO na východ a diskriminace ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. V roce 2022 stál též za iniciativou proti „ukrajinizaci Polska“.

Zásadní je, že kromě Winnického jde o osobnosti příslušející ke starší generaci, a tato personální reprezentace byla postupně nahrazena dvěma novými, mladšími, daleko více svěžeji a zároveň méně kontroverzně vyhlížejícími lídry.

Prvním z nich je Krzysztof Bosak, jednačtyřicetiletý zkušený politik, jenž se stal poprvé poslancem Sejmu již ve svých třiadvaceti letech roku 2005 za stranu Liga polských rodin (Liga polskich rodzin). Již roku 2007 však na dlouhé roky z parlamentní politiky zmizel a vrátil se do ní až roku 2019 coby poslanec Konfederace. O rok později se výrazně zviditelnil neúspěšnou prezidentskou kandidaturou.

Bosak je tradičně vnímán coby nacionální populista v duchu ostatních představitelů uskupení Konfederace svobody a nezávislosti. Sám však ve svých veřejných vystoupeních v poslední době vystupuje jako umírněný konzervativec, jenž se staví proti ideologické agendě nové levice a snaží se vymezovat v duchu „ochrany normálního světa“ před „ideologickými blázny“.

Zároveň však v socioekonomické rovině prezentuje svojí stranu jako uskupení konzervativně-liberální, hájící volný trh a ekonomickou iniciativu, domácí podnikatele a malé firmy před nekalou konkurencí z ciziny a v neposlední řadě i usilující o snížení daní a snížení věku odchodu do důchodu. Daňová zátěž je přitom mladými voliči obecně vnímána jako zásadní téma. Bosak v květnu letošního roku nahradil Roberta Winnického v čele Národního hnutí a stal se tak jedním ze dvou spolupředsedů Konfederace svobody a nezávislosti.

Druhým spolupředsedou je předseda strany Nová naděje (Nowa Nadzieja), nástupnického uskupení strany KORWiN a nástupce Janusze Korwin-Mikkeho v čele této strany, teprve šestatřicetiletý ekonom a daňový poradce Sławomir Mentzen, jenž patří mezi nejpopulárnější polské politiky na platformě TikTok.

Mentzen sice proslul před několika lety svými výroky o ambici očistit Polsko od „židů, homosexuálů, potratů a daní EU“, avšak v posledních měsících se soustředí především na ekonomická témata a zdatně vysvětluje hospodářský program své strany též v rámci kontaktních kampaní. Na rozdíl od kontroverzních proruských výroků svého předchůdce Janusze Korwin-Mikkeho se Mentzen podobných přešlapů zatím výrazněji nedopouští. Třetím představitelem Konfederace stále zůstává i šestapadesátiletý Gregorz Braun.

Právě věkem, osobní image i tematizací debaty a četností mediálních vystoupení obou spolupředsedů lze vysvětlovat vyšší míru popularity strany Konfederace svobody a nezávislosti mezi mladými voliči. Na rozdíl od zestárlého, politikou protřelého dua Kaczyński—Tusk působí jako svěží vítr polské politiky. Stejně tak i programová profilace strany a snaha zvedat témata odpovídající na existenciální nejistoty mladých přináší straně body. Netýká se to přitom jenom diskutovaných prvovoličů, ale též voličů do 35 let.

Nejisté preference

Jakou podporu strana Konfederace svobody a nezávislosti ve volbách skutečně získá však není zatím jisté. Před letním obdobím vzrostly její preference v některých průzkumech vysoko nad 10 procent hlasů. Mnozí komentátoři už věštili, že bude po volbách novým nepostradatelným koaličním partnerem Práva a spravedlnosti.

Tento scénář se však zatím nenaplňuje a poslední průzkumy agentur CBOS a IBRIS z konce srpna signalizují pád preferencí Konfederace na pouhých 6 procent. Příčinou je zjevně nestabilita elektorátu tvořeného především mladšími muži, jak jsme viděli v předchozím šetření.

Bude tedy zajímavé sledovat, jestli se díky této podpoře Konfederace stane novým černým koněm polské politiky, zůstane i nadále menší opoziční stranou bez velkého vlivu, či snad dokonce ze Sejmu vypadne úplně. Naznačené trendy ovšem ukazují, že pravděpodobnější je spíš scénář masovější voličské mobilizace. Že tento vývoj signalizuje významnější generační obměnu polské politiky, je navýsost zřejmé.