„Nestačí obnovit vládu práva. Potřebujeme zvednout platy administrativních pracovníků v soudnictví, ujistit se, že lidé, kteří nemají moc peněz, mají přístup k právníkům, že dopisy od soudů jsou napsané jazykem, kterému lidé rozumí,“ popisuje Magdalena Biejatová, polská poslankyně za Novou levici, socioložka a jedna z nejvýraznějších polských političek současnosti své politické plány.

V parlamentních volbách, které se konají 15. října, tentokrát Biejatová kandiduje do Senátu. Strany demokratické opozice, tedy Občanská koalice, koalice Třetí cesta a Nová levice se v senátních volbách dohodly na jednotném postupu a v každém obvodu proto vysílají do voleb pouze jednoho společného kandidáta. Zároveň slíbily, že spolu v případě získání většiny v Sejmu vytvoří vládu.

Ačkoliv se dle průzkumů zdá, že nejvíce hlasů ve volbách do Sejmu získá opět ultranacionalistická konzervativně katolická strana Právo a spravedlnost (PiS), strany demokratické opozice mají šanci získat těsnou většinu.

„Počítám dny, které zbývají do voleb. Můj manžel je teď v Bruselu, mám dvě děti a nemocného psa, který zřejmě nepřežije,“ vydechne Biejatová na otázku, jak se má, načež se unaveně usměje. Hovoříme spolu o tom, jaké to je být v Polsku političkou, o tom, co změnily protesty za právo na potrat i o tom, jaké zkoušky by čekaly na případnou demokratickou polskou vládu.

Předvolební kampaň vrcholí. Jak jste zmínila, máte dvě děti, nemocného psa, manžela v Bruselu… jaké to je být političkou v Polsku?

Pro mě je to mnohem snazší než pro většinu političek, protože můj manžel je feminista. Domácí práce jsme si rozdělili půl na půl ještě před mým vstupem do politiky. Ale samozřejmě se cítím provinile, protože nejsem doma s dětmi — víc provinile než většina politiků-mužů.

Jsem velmi privilegovaná, i co se týče mé role jakožto političky na maskulinní politické scéně. Jsem členkou Levice, pro níž je důležité podporovat ženy v politické dráze. Když jsme v roce 2019 vstoupili do Parlamentu, mnoho našich političek se stalo významnými osobnostmi polské politické scény. A to právě díky podpoře a prostoru, kterého se nám ve straně dostává.

Co to znamená v praxi?

Ve vedení strany máme paritu. Ujišťujeme se, že ženy nechybí na fotografiích, že mluví a diskutují. A máme ve straně slovo. I proto jsem v Sejmu. Z počátku jsem byla plachá, říkala jsem: ne, sotva se mi narodily děti, nejsem si jistá, zda je vysoká politika pro mě.

Mí mužští kolegové mě nicméně podporovali a říkali mi: Magdo, to ty bys nás měla vést. Je o dost snazší vyrovnat se s misogynií ze strany médií a ostatních politiků, když máte takovou podporu ve své straně. Zároveň jsem zapojená do hnutí za právo na potrat a je to i spolupráce s jeho aktivistkami, která mi dodává sílu.

S jakým typem misogynie se potýkáte?

Je mi jednačtyřicet jedna let, do Sejmu jsem vstoupila v sedmatřiceti. Byla jsem považována za mladou političku, protože v politice je věkový medián tak šedesát let. Když je vám pod čtyřicet, a navíc jste žena, neberou vás vážně, jste pro ně nová „holka“ a je jedno, že máte dvě děti a zkušenosti.

V médiích a na sociálních sítích komentují váš vzhled, zpochybňují vaše schopnosti a profesionalitu. Je to o to těžší, že jako ženy jsme vychovávány k tomu, že pokud nejsme dobře připravené, nemáme se k ničemu vyjadřovat. Zatímco všichni ti muži v parlamentu nemají co říct, ale nebrání jim to v tom mluvit celou věčnost.

Od počátku jste byla aktivní v protestech za právo na potrat, z nichž ty nejmohutnější se udály v roce 2020. Jak se polská společnost od roku 2020 změnila?

Ohromně. Mnoho sociologů či novinářů tvrdí, že protesty za právo na potrat neuspěly, že se navzdory všem ženám a mužům protestujícím v ulicích nic nezměnilo. Podle mě jsme však dosáhli obrovského vítězství, protože veřejné mínění se, co se týče se ženských práv, a zvláště práva na potrat, radikálně změnilo.

V současnosti podporují legalizaci potratů do dvanáctého týdne těhotenství téměř tři čtvrtiny polské společnosti — a jsou mezi nimi i voliči PiS. Teď, v době voleb, se novináři ptají zástupců všech stran, co si myslí o potratech. To by se bez protestů v roce 2020 nestalo.

Svůj postoj k potratům přehodnotila i Občanská koalice. Do parlamentu kandiduje rekordní počet žen, všechny strany do svého programu zahrnuly témata ženských práv… Změnila se i polská politika? Začaly strany ženám víc naslouchat, dávat jim prostor?

I to se posunulo a věřím, že na tom máme velkou zásluhu. V roce 2019 s levicovými stranami vstoupilo do parlamentu mnoho silných žen: z Celopolské ženské stávky, ze občanských organizací, aktivistky, které neměly problém nahlas říct, že jsou pro potraty, pro lidská práva, pro LGBTQA+ práva. Byly jsme nové, nevěděly jsme, jak se obvykle postupuje a k úžasu našich starších kolegů jsme si dělaly věci po svém.

Mnoho žen a mužů konečně vidělo, že politiku lze dělat jinak, že si mohou zvolit politiky, kteří je budou zastupovat. Uvědomili si, že od politiků mohou očekávat a požadovat víc.

Na druhou stranu, mnoho mladých voličů váhá, zda k volbám jít. Právě mladí se přitom hojně účastnili protestů za práva na potrat. Co dělá levice, aby v mladých voličích vzbudila pocit, že jsou zastoupeni?

Zapojujeme mladé lidi do tvorby našeho programu, nejen během kampaně. Zveme je na pódium jako řečníky, když pořádáme akce o právech mladých lidí jako bydlení či školství.

A snažíme se stát stranou konfliktu mezi Kaczyńskim a Tuskem. Když je pozorujete, máte pocit, že volby nejsou o vás. Vždyť spolu bojovali už léta předtím, než se mladí lidé vůbec narodili!

Snažíme se dát proto mladým najevo, že politiku děláme pro ně. Je zábavné číst, že média kritizují naši kampaň jako nudnou. Lidé ale oceňují, že se neúčastníme konfliktu mezi politiky, že se zaměřujeme na to, co lidem nabízíme za program. Mnoho žen mi napsalo, že naše kampaň je jediná, která v nich vzbuzuje nikoliv paniku, ale naději.

Pokud demokratická opozice získá většinu a Nová levice s Občanskou koalicí a koalicí Třetí cesta vytvoří vládu, půjde o spojenectví programově rozkročené hodně doširoka. A levice v ní bude tvořit menšinu. Nebojíte se, že se v koalici levice a její program ztratí? Jak tomu zabránit?

Pokud zvítězíme, bude to těsně, takže na našem hlasu bude záležet: bez nás většinu dohromady nedají. Budeme muset samozřejmě přistoupit na kompromisy. Ale i kompromisy mají své limity. Nebudeme podporovat vládu, která by na cestě k posílení demokracie nenaslouchala potřebným. Jsou pro nás zásadní především témata bydlení, ženských práv, práv pracujících, odbory.

Co potraty?

Ty samozřejmě také. V současnosti máme vypracované dva návrhy zákonů. Jedním z nich je návrh na legalizaci potratů do 12. týdne těhotenství. Druhým, který předložíme jako první, je návrh, který ruší tresty za pomoc s potratem. Teď, pokud někomu pomůžete s potratem, můžete jít do vězení až na tři roky. Tento zákon je nicméně zneužíván k perzekuci žen, které podstoupily potrat.

Nemůžete sice potrestat ženu za ukončení těhotenství, ale pokud policisté najdou ženu, která podstoupila potrat, byť za pomocí pilulek ve své vlastní koupelně, jdou k ní domů, zabaví jí věci, hledají, zda jí někdo nepomáhal. Žena si musí projít peklem: jít k výslechu, cítit se jako pachatelka zločinu.

Žádný lékař nikdy za pomoc s potratem za uplynulých třicet let potrestán nebyl. Za pomoc s potratem byla potrestána pouze aktivistka Justyna Wydrzyńska z organizace Aborcjny Dream Team. Přesto lékaři využívají zákon jako výmluvu: nemůžeme provést potrat, abychom nešli do vězení.

Zbavit se špatného zákona samozřejmě samo o sobě nestačí. Chceme, aby lékaři prováděli potraty bez obav, aby ženy měly přístup k bezpečným potratům v nemocnici — nebo, pokud to preferují, aby mohly legálně a bezpečně ukončit své těhotenství za pomocí pilulek u sebe doma. Ale to bude zpočátku těžké, protože po následující dva roky bude Polsku nadále vládnout prezident PiS.

Co podle vás budou nejpodstatnějí úkoly pro případnou vládu demokratické opozice?

Nemáme absolutně žádné ponětí, jak jsou na tom veřejné finance. Problémem je samozřejmě soudní systém a vláda práva. Zároveň je zapotřebí učinit veřejnoprávní média opět veřejnoprávními.

Zásadní pak bude ujistit se, že se věnujeme problémům skutečných lidí, že pomáháme ženám, seniorům, pracujícím, lidem s hendikepem. Za dva roky budou prezidentské volby a je pro nás zásadní, abychom je vyhráli.

To bude pro demokratické strany velká zkouška, přesvědčit lidi, aby demokratické strany volili i v prezidentských volbách, abychom mohli následně protlačit všechny důležité změny — včetně práva na potrat. Právě to bude úkolem levice: ujistit se, že vláda nezapomíná na svůj nejdůležitější úkol, tedy pracovat v zájmu lidí.

Právě to jste měla na mysli, když jste v jednom rozhovoru prohlásila, že nestačí vrátit se k pořádku, který tu byl před PiS?

Ano. Nestačí zkrátka obnovit vládu práva. Potřebujeme zvednout platy administrativních pracovníků v soudnictví, ujistit se, že lidé, kteří nemají moc peněz, mají přístup k právníkům, že dopisy od soudů jsou napsané jazykem, kterému lidé rozumí. PiS udělal, co udělal, i proto, že přišel po liberální vládě, která se nestarala o zájmy obyčejných lidí.

Rozumím. PiS zkrátka vyhrál z nějakých důvodů.

Ano. Neustále opakuji, že jedním z našich nejdůležitějších úkolů je přesvědčit lidi, kteří volili PiS, že s námi budou v bezpečí. Z mnohých výzkumů víme, že voličům PiS není demokracie nebo vláda práva ukradená — ale jsou ochotni se jich částečně vzdát a vyměnit je za sociální jistotu, za naději na vzestup na sociálním žebříku. Musíme je proto ujistit, že kvůli tomu není třeba znovu volit PiS.

Máte pocit, že se Občanská platforma ze svých chyb poučila, že i ona ví, proč PiS vyhrál?

Z jejich rétoriky se zdá, že ano. Ale nejsem si jistá, zda si budou tuto lekci pamatovat i po případném vítězství demokratické opozice. Příliš mnohokrát jsem byla svědkem toho, jak Platforma změnila své postoje na základě průzkumů veřejného mínění. A právě proto chceme být ve vládě: abychom dohlédli na to, že se poučili.

Nebude to snadné. Ale dokázali jsme se dohodnout na jednotném postupu ve volbách do Senátu. Nezačínáme od nuly: mluvíme a jednáme spolu už mnoho let. Věřím, že se nám podaří vytvořit vládu, která bude fungovat.

Proč jste se po čtyřech letech v Sejmu rozhodla kandidovat do Senátu?

Levice získala příležitost vyslat za sebe ve Varšavě do Senátu ženu. Navíc se Senát stal komorou, která je víc otevřená lidem a občanské společnosti, protože Sejm byl zkrátka pro aktivisty a veřejnost zavřený. Do Senátu se proto přesunulo mnoho veřejných slyšení.

Chci, aby to tak zůstalo, aby se Senát otevřel ještě víc, aby to nebylo pouze místo, kde se hlasuje ano-ne o návrzích Sejmu. Chci, aby byl Senát komorou, která má co říct a kde má své místo levicová agenda. Navíc v Senátu potřebujeme více žen.

Co by pro Polsko znamenala další vláda PiS?

Pokračování devastace přírodních zdrojů, lesů a řek. Zacházejí s řekami jako s dálnicemi, chtějí je regulovat. Zhoršení situace ženských práv, stupňování perzekucí za potraty. A pak jsou tu samozřejmě vztahy s Evropskou unií. Snad i Maďarsko má teď s Evropskou unií lepší vztahy než Polsko.

Ač se o tom nemluví tak často, zásadním tématem je i pokračující devastace školství, které je dnes velmi konzervativní a velmi ideologizované a které přispívá k prohlubování nerovností. Pokud mají rodiče peníze, přesouvají své děti do soukromých škol. Stejně tak se do soukromých škol přesouvají učitelé, protože tam mají více svobody od ideologie ministra školství. Takže výsledkem je dvojí kvalita školství. Školy navíc nejsou pro děti bezpečné, není v nich vstřícné prostředí pro děti, které se v něčem odlišují.

Zároveň PiS nebude schopen vládnout samostatně, bude muset najít koaličního partnera. A tím bude Konfederace, což je vskutku nacionalistická xenofobní protiženská strana. Jde tedy o hodně.