Po dvou exit pollech, late pollu a sečtení nadpoloviční většiny obvodů se zdá být jasné, že v letošních polských parlamentních volbách sice zvítězí Právo a spravedlnost (PiS), ale nebude mít dostatek hlasů na utvoření většinové vlády. Jeho podpora by měla zůstat na 35 procentech. Hlavní opoziční síla, to jest Občanská koalice (KO), by přitom měla mít okolo 31 procent.

Překvapením voleb je další opoziční formace, totiž koalice umírněných konzervativců a lidovců Třetí cesta, která bude mít snad až 15 procent. Sjednocená levice sice ztratila — bude mít asi 8,5 procenta, což je ztráta 2,7 procentního bodu —, ale dohromady s Občanskou koalicí a Třetí cestou by měla dát dohromady sněmovní většinu. Oslabit by navíc měla také krajně pravicová Konfederace s prognózovanou sedmiprocentní podporou.

Pro hrubě předem dohodnutou opoziční vládu Občanské koalice, Třetí cesty a Nové levice by měly volby znamenat zisk až 250 mandátů. Potřebná většina v Sejmu je přitom 231 poslanců. V Senátu bude mít PiS zřejmě ještě méně senátorů než posledně, kdy už byl bez většiny.

Vládní PiS prohrál dále i souběžné návodné referendum s manipulativními otázkami na snížení důchodů, privatizace či otevření se migraci, kterým si sliboval, že mobilizuje své voliče. Voliči opozice odmítli ve velkém v referendu hlasovat, a referendum tak vykázalo jen čtyřicetiprocentní účast. Jeho výsledek tedy není závazný.

Příčiny úspěchu dosavadní opozice a neúspěchu PiSu je zatím těžké jednoznačně určit. Bude třeba počkat na hlubší analýzy. Zcela určitě nicméně zapůsobila nejvyšší volební účast v dějinách Polska po roce 1989 — 73 procent. Daleko více se totiž podařilo mobilizovat voliče na liberálním západě Polska. Výrazně se také zvýšila volební účast nejmladších voličů.

Z exit pollů vyplývalo, že na rozhodnutí jít volit měla největší vliv ekonomická situace, následovaná zpřísněním potratů. Nevoliči z roku 2019 tedy výrazně více podpořili vyzyvatele než současnou vládu.

Právo a spravedlnost se navíc zřejmě netrefilo ani s kampaní. Místo, aby nabídlo nějaké výrazné programové body, tedy obdobu 500+, nebo se chválilo úspěchy své vlády, jako je zvýšení energetické bezpečnosti, snížení zahraničního dluhu, snížení bídy či zvyšování minimální mzdy, strašilo vlastně jen návratem Tuska a jeho krutovládou.

Opozice naopak v určitém momentu upozadila ostré útoky na vládu, zvolila mírnější jazyk a snažila se mluvit o spolupráci a shodě. Donald Tusk například vyzval voliče Třetí cesty a Nové levice, aby se nebáli hlasovat pro tyto strany s tím, že jejich hlas má stejnou váhu jako hlas pro Tuskovo uskupení. Szymon Hołownia z Třetí cesty zase často mluvil o národním usmíření a konci polsko-polské války. I na volebním večeru pak prohlásil, že chce sice zúčtovat s členy PiSu, ale zároveň by rád, aby bylo Polsko dobrým domovem i pro voliče Práva a spravedlnosti.

Co bude dále

Zmíněná a již předem v základu domluvená protipisovská koalice KO — Třetí cesta — levice se už dohaduje na resortech, složení vlády i premiérovi, kterým snad bude lídr KO jako nejsilnější formace Donald Tusk.

Právo a spravedlnost si sice uchovává do poslední chvíle naději na lepší výsledek, ale zdá se, že nebude dělat nedemokratické problémy při předání moci, i když ztratí vliv na mohutný aparát, který si vytvořilo a kterým si výrazně pomáhalo v kampani — tedy státní podniky typu Orlen či zpolitizovaná státní média.

Formálně je nyní věc v rukou prezidenta Andrzeje Dudy, nominanta PiSu. Ten může pověřit sestavením vlády kohokoliv — podle Ústavy doslova jakéhokoliv dospělého polského občana. Je dost dobře možné, že nejdříve sáhne do svého politického tábora. PiS skončil ostatně přeci jen první.

Při nějakém lepším výsledku strany, než jaký se zatím rýsuje, by se tento designovaný premiér mohl snažit získávat přeběhlíky. Při horším výsledku by musel přesvědčovat zřejmě Konfederaci a asi i lidovce. Konfederace se ovšem nyní na koalici s PiSem moc netváří a lidovci by podle vlastních prohlášení radši než vládu s PiSem postavili členy PiSu před soud.

Opozice v čele s KO tiše doufá, ale příliš v to nevěří, že prezident Duda bude více smířlivý a pověří nakonec rovnou jejich zástupce. Pokud si přeci jen vybere zástupce PiSu, bude následovat hlasování o důvěře v Sejmu, v rámci kterého je zapotřebí získat absolutní většinu hlasů.

Jestliže prezidentský nominant neuspěje, vybírá v Polsku hned dalšího Sejm. Případný třetí pokus je pak zase na prezidentovi, avšak při hlasování o důvěře musí dotyčný získat už jenom prostou většinu. V případě selhání i třetího pokusu následují předčasné volby.

Pokud dnes opoziční blok Občanské koalice, Třetí cesty a Nové levice získá až druhou nominaci, tedy tu od Sejmu, nastoupí nová vláda pravděpodobně teprve se začátkem zimy, respektive někdy v prosinci.