V Polsku vítězství prodemokratických stran zastavilo sklouzávání země do autokratického, nacionálně-klerikálního státu, který se stále víc odchyloval od demokracie, jak ji zná Evropa. Země dokázala vybrat na poslední chvíli zatáčku a v mezinárodním pohledu ukázala, že v Evropě, a speciálně v její střední části, nemusí vyhrávat demagogičtí populisté, jak se v posledních letech zdálo, ale že demokracie tu může mít stále oblibu většiny. Polsko ukázalo, že není Maďarskem ani Slovenskem, což je pro Českou republiku ohromná úleva.

Vítězství opozice bylo výrazné — v parlamentu má převahu osmnácti křesel, straně PiS jich minule k prakticky absolutnímu vládnutí stačilo pět. Toto vítězství ale vůbec neznamená začátek klidu či dokonce selanky. Ze všeho nejdůležitější bude zasypávat srázný příkop, jaký uprostřed polské společnosti vyhloubilo osm let Kaczyńského vládnutí.

Prezident jako těžko odvalitelný kámen

Prezidentem bude ještě rok a půl Andrzej Duda, kterého vytvořil a nechal do úřadu zvolit Jarosław Kaczyński, a proto i v nadcházejících měsících bude jistě hrát hru PiS. Bylo to vidět i ve způsobu, jak se zapojil do volební kampaně na straně své bývalé domovské formace, zapomínaje, že je prezidentem všech Poláků. Je velmi pravděpodobné, že bude zákony nové většiny vetovat, nebo — jak to už udělal několikrát — je odešle k posouzení Ústavnímu soudu. Ten je vzhledem ke své deformaci minulou vládou nefunkční, v jeho čele sedí Kaczyńského důvěrná známá, a tak si soud jistě dá na čas.

Lze přepokládat, že Duda bude svou budoucnost vidět ve funkci lídra PiS, a tím pádem bude po zbytek svého mandátu kopat za tuto stranu. Před nějakou dobou sice padaly úvahy o tom, že by pomýšlel na mezinárodní kariéru v instituci typu OSN, ale v očích států Evropské unie a USA si vytvořil tak nepříjemný image, že to není pravděpodobné.

Opozice bohužel nemá tolik hlasů, aby prezidentovo veto přehlasovala dvoutřetinovou většinou. Duda se tak stane hlavním hráčem systému PiS v úsilí o co největší blokování nové vlády a její očerňování tak, aby se na jaře podařilo vyhrát PiS místní a evropské volby a aby to eventuálně přivedlo zemi k předčasným volbám. I o nich je teď v Polsku mezi Kaczyńského lidmi slyšet.

Kaczyński na volby kromě volebního večera nijak nereagoval, ani nikde nevystoupil. Zdá se, že promýšlí strategii opozice a rychlého návratu k moci. PiS má sice v parlamentu menšinu, ale se svými téměř dvěma sty poslanci a vůlí po pomstě za nečekanou prohru bude velmi tvrdou, totální opozicí, která bude na novou vládu útočit, kde to jen půjde. Vláda tak spotřebuje spoustu času jen na svou obranu.

Co bude muset nová vláda a její poslanci všechno udělat? Navrátit Polsku demokratický způsob vládnutí, protože zatím o všem rozhodoval Kaczyński ze své kanceláře v sídle PiS: o jmenování premiéra, ředitele televize či rozhlasu, ředitelů nejrůznějších státních podniků až po Národní muzeum.

Vrátit Polsko na mapu Evropy

Zároveň bude vláda muset vrátit Polsko na mapu Evropy, protože poslední dobou tam bylo černou ovcí. Paříž a Berlín v konstrukci Evropské unie Varšavu potřebují, je to pátý největší stát Evropy a regionální mocnost naší části Evropy. Zároveň je Polsko dost velké na to, aby zdejší nedodržování pravidel právního státu členy Evropské unie znepokojilo — vždyť jsou to pravidla, na nichž stojí a padá celá EU.