V Polsku vítězství prodemokratických stran zastavilo sklouzávání země do autokratického, nacionálně-klerikálního státu, který se stále víc odchyloval od demokracie, jak ji zná Evropa. Země dokázala vybrat na poslední chvíli zatáčku a v mezinárodním pohledu ukázala, že v Evropě, a speciálně v její střední části, nemusí vyhrávat demagogičtí populisté, jak se v posledních letech zdálo, ale že demokracie tu může mít stále oblibu většiny. Polsko ukázalo, že není Maďarskem ani Slovenskem, což je pro Českou republiku ohromná úleva.

Vítězství opozice bylo výrazné — v parlamentu má převahu osmnácti křesel, straně PiS jich minule k prakticky absolutnímu vládnutí stačilo pět. Toto vítězství ale vůbec neznamená začátek klidu či dokonce selanky. Ze všeho nejdůležitější bude zasypávat srázný příkop, jaký uprostřed polské společnosti vyhloubilo osm let Kaczyńského vládnutí.

Prezident jako těžko odvalitelný kámen

Prezidentem bude ještě rok a půl Andrzej Duda, kterého vytvořil a nechal do úřadu zvolit Jarosław Kaczyński, a proto i v nadcházejících měsících bude jistě hrát hru PiS. Bylo to vidět i ve způsobu, jak se zapojil do volební kampaně na straně své bývalé domovské formace, zapomínaje, že je prezidentem všech Poláků. Je velmi pravděpodobné, že bude zákony nové většiny vetovat, nebo — jak to už udělal několikrát — je odešle k posouzení Ústavnímu soudu. Ten je vzhledem ke své deformaci minulou vládou nefunkční, v jeho čele sedí Kaczyńského důvěrná známá, a tak si soud jistě dá na čas.

Lze přepokládat, že Duda bude svou budoucnost vidět ve funkci lídra PiS, a tím pádem bude po zbytek svého mandátu kopat za tuto stranu. Před nějakou dobou sice padaly úvahy o tom, že by pomýšlel na mezinárodní kariéru v instituci typu OSN, ale v očích států Evropské unie a USA si vytvořil tak nepříjemný image, že to není pravděpodobné.

Opozice bohužel nemá tolik hlasů, aby prezidentovo veto přehlasovala dvoutřetinovou většinou. Duda se tak stane hlavním hráčem systému PiS v úsilí o co největší blokování nové vlády a její očerňování tak, aby se na jaře podařilo vyhrát PiS místní a evropské volby a aby to eventuálně přivedlo zemi k předčasným volbám. I o nich je teď v Polsku mezi Kaczyńského lidmi slyšet.

Kaczyński na volby kromě volebního večera nijak nereagoval, ani nikde nevystoupil. Zdá se, že promýšlí strategii opozice a rychlého návratu k moci. PiS má sice v parlamentu menšinu, ale se svými téměř dvěma sty poslanci a vůlí po pomstě za nečekanou prohru bude velmi tvrdou, totální opozicí, která bude na novou vládu útočit, kde to jen půjde. Vláda tak spotřebuje spoustu času jen na svou obranu.

Co bude muset nová vláda a její poslanci všechno udělat? Navrátit Polsku demokratický způsob vládnutí, protože zatím o všem rozhodoval Kaczyński ze své kanceláře v sídle PiS: o jmenování premiéra, ředitele televize či rozhlasu, ředitelů nejrůznějších státních podniků až po Národní muzeum.

Vrátit Polsko na mapu Evropy

Zároveň bude vláda muset vrátit Polsko na mapu Evropy, protože poslední dobou tam bylo černou ovcí. Paříž a Berlín v konstrukci Evropské unie Varšavu potřebují, je to pátý největší stát Evropy a regionální mocnost naší části Evropy. Zároveň je Polsko dost velké na to, aby zdejší nedodržování pravidel právního státu členy Evropské unie znepokojilo — vždyť jsou to pravidla, na nichž stojí a padá celá EU.

V tomto ohledu bude důležité, jak rychle nová vláda dokáže přijmout odpovídající zákony a napravit soudní systém, který deformuje celou polskou společnost. Tady lze ovšem čekat zvlášť silný prezidentův odpor, protože mnohé z iniciativ, které polské soudy poničily, pocházely přímo z jeho dílny.

Na nápravu soudů je vázán souhlas Evropské komise s uvolněním gigantických miliard z Fondu obnovy, který už dostali v Evropské unii snad všichni kromě Polska a Maďarska. Bude záležet na Tuskově šikovnosti, aby postavil Dudu před dilema: buď nové zákony o soudech podepíšete, nebo jste zodpovědný za to, že země nedostane peníze.

Důležitost volební změny pro mezinárodní postavení Polska podtrhl Tusk tím, že už minulou středu a čtvrtek letěl do Bruselu na zasedání Evropské lidové strany, které donedávna předsedal, a byl zde přijat s otevřenou náručí.

Hlavně se tam ale setkal s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. Ač bylo jejich setkání prezentováno jako neoficiální, bylo jasné, že už jednal o postupu, jak co nejrychleji Polsku přivést evropské peníze. Doma se to od něj očekává — je tam brán jako člověk s nejlepšími kontakty v Bruselu a každý ví, že dosavadní blokaci způsobila destruktivní politika vlády PiS. Jeho obliba doma bude hodně záležet na tom, zda a jak rychle peníze odblokuje.

Interrupce jako alfa a omega ženských práv

Co bude muset doma nová vláda ještě udělat? Na rozdíl od dvou už zmíněných témat, soudů a Evropy, na nichž bude uvnitř vlády naprostá shoda, přijdou témata domácí, na něž se názory jednotlivých koaličních stran různí a na nichž se může jejich jednota štípnout. Zároveň je jasné, že všechny tyto rozdíly bude PiS zveličovat, snažit se na nich novou koalici rozklížit a veřejnosti ji pak prezentovat jako nefunkční a rozhádanou.

Takovou palčivou otázkou jsou interrupce, jejichž legalizaci by rád prosadili Tusk s Občanskou koalicí a Levice, ale lidovci a Szymon Hołownia, druhý lídr Třetí cesty a rigidní katolík, v tom nechtějí ženám ustoupit. Nemůžou ale pominout skutečnost, že za své vítězství nová koalice vděčí mladé generaci a hlasům žen, jejich vysoké mobilizaci ve volbách. A pro polské ženy jsou dnes interrupce alfou a omegou ženských práv, za které po statisících manifestovaly.

Zlegalizovat interrupci do dvanácti týdnů se asi nepodaří, zákaz je dán zákonem a ten by potřeboval prezidentův podpis. Předpokládá se ale, že by šlo velmi rychle aspoň zrušit dosavadní kriminalizaci každého, kdo by interrupci provedl nebo k ní napomohl. Už teď — jen pár dnů po volební změně — je ale vidět, že z lékařů spadl strach z kriminalizace a stoupl počet interrupcí z lékařských důvodů.

Velkým problémem bude bydlení, které je v Polsku zvlášť pro novou generaci nedostupné. Levice z něj udělala jedno ze svých hlavních témat: do voleb šla se sloganem Bydlení je právo a s návrhy inspirovat se Vídní a stavět sociální městské byty. Zpočátku se jí liberálové vysmívali, že to je komunismus, až téma přejal Tusk. V dosavadních spekulacích o obsazení nové vlády figuruje jako ministryně či ministr pro bydlení někdo z Levice.

Televize zase veřejnoprávní

Nová vláda bude také chtít co nejrychleji vyměnit vedení veřejnoprávních médií a jejich nejzkorumpovanější redaktory. Nenastane to ale zřejmě dřív než počátkem roku a je překvapivé, jak tito lidé ještě nevzali na vědomí výsledek voleb. Jejich zprávy stále vypadají, jako by sloužily Kaczyńskému: o zvítězivší opozici třeba ve zprávách mluví jako o čtyřech jezdcích opozice — rozuměj: čtyři jezdci apokalypsy.

Od nové vlády se taky čeká, že ukončí pravicovo-klerikální ideologizaci školství, že se zase bude vyučovat moderní svět a učitelé budou smět studentům třeba říci, že mezi námi žijí LGBT lidé.

Personální změny budou nutné i v mnoha dalších institucích, kam si PiS dosadil své lidi. Od Polského filmového institutu přes velvyslance až po vedení Orlenu nebo předsedy krajských soudů. To bude ovšem znamenat tisíce odstupných a jistě desítky soudů.

PiS chtěl svoji nomenklaturu

Jarosław Kaczyński měl během osmi let svého vládnutí v Polsku jeden hlavní cíl: vytvořit si novou nomenklaturu, obsadit lidmi, kteří mu budou za různé výhody poslušní, všechny významnější posty ve státní správě, ve vedení velkých státních a polostátních firem, veřejnoprávních médií, kulturních institucí, institucí paměti, všude. Omotal celé Polsko pavučinou nejrůznějších korupčních a nepotistických vazeb, pomocí nichž hodlal prosazovat svoji moc.

Vyházel nebo odstavil na vedlejší kolej tisíce lidí, veřejnoprávní novináře, stovky diplomatů, přes šedesát generálů a stovky plukovníků, kteří měli zkušenosti ze zahraničních misí, ředitele prakticky všech významnějších kulturních institucí, soudce včetně nejvyšších soudních instancí, prokurátory. Místo nich dosedli většinou lidé, kteří by se tam kvůli nedostatku kompetencí a profesních výsledků nikdy nedostali. Naprostá většina kulturních elit byla vůči PiS v opozici.

Hon na režisérku Agnieszku Hollandovou ze strany prezidenta, premiéra a ministrů pod záminkou jejího posledního filmu Hranice ukázal, nakolik PiS tyto lidi nenávidí. Tohle všechno jsou praktiky, které starší generace Čechů velmi dobře znala za takzvané Husákovy normalizace. Stejné metody, stejný cíl: co nejvíc moci.

Kaczyński a jeho lidé si tyto personální změny zároveň pojistili nejrůznějšími zákony a nominacemi, aby je nebylo možné jen tak snadno zvrátit. Například ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor Zbigniew Ziobro vytvořil zákonem pod sebou novou funkci národního prokurátora, na něhož převedl spoustu svých pravomocí.

Nová vláda samozřejmě generálního prokurátora vymění, jenže ten, kdo přijde po něm, bude uvnitř svého úřadu bojovat s národním prokurátorem, jehož odvolání by musel podepsat Duda — a ten to neudělá. Boj uvnitř horních špiček prokuratury nemůže než se Kaczyńského lidem hodit.

Vláda to nesmí zkazit, nebo přijde hnědá

Na všechny změny si ale bude třeba chvíli počkat. Zatím se zdá, že prezident Duda si užívá své moci a natahuje a bude co nejvíc natahovat přechodné období. Proč? Aby mohl tábor PiS zlikvidovat kompromitující dokumenty, protože se všeobecně soudí, že na některé lidi padnou žaloby za zpronevěru a korupci.

Už teď novináři viděli vjíždět do ministerstva kultury firemní kamion s nápisem Destrukce dokumentů, různá ministerstva si objednala desítky skartovaček. Dlouhé mezidobí zároveň umožní spoustě lidem PiS se někam uklidit. A zároveň rozehrávat nejrůznější hry uvnitř opozice, tvrdit, že jednají o vládě s lidovci, jak to teď třeba dělají, aby vnesli do řad vítězné opozice nedůvěru a podezřívavost.

Prezident nechá doběhnout starý parlament až do posledního možného dne, takže nový se sejde 13. listopadu. Než se zvolí jeho vedení a zkonstituuje se nová vláda, budou Vánoce nebo i leden, takže změny lze očekávat až někdy počátkem jara.

Je tu jeden další zádrhel: do dubna musí parlament přijmout nový rozpočet. Jeho návrh už napsala odcházející vláda, je ale jasné, že nová si ho předělá. Pokud by ovšem novou verzi nestihl parlament v termínu schválit, Duda může rozpustit parlament a vypsat předčasné volby. Na druhou stranu Donald Tusk pracuje rychle a má dost zkušeností na to, aby prosadil nějaké změny dřív, čímž minimálně symbolicky ukáže, že staré pořádky končí.

Nová vláda, o jejímž složení se teprve letmo diskutuje, bude mít nesmírně těžký úkol. Převezme zemi v nedobrém stavu, s financemi vyčerpanými pisovským kupováním voličů přes nejrůznější dávky, čtrnácté platy vyplacené měsíc před volbami a podobně.

Zároveň bude minimálně rok a půl bojovat s prezidentem a velmi ostrou a silnou opozicí, jejíž praktiky budou velmi podobné těm Babišovým u nás. Pokud svůj úkol nezvládne, může být nadlouho posledním demokratickým kabinetem v zemi, po němž může přijít nějaká autokratičtější, hnědší, agresivnější a ještě víc antievropská varianta PiS.